Il paese del sesso selvaggio
Deep River Savages
Sacrifice!
Režie:
Umberto LenziScénář:
Massimo D'AvakKamera:
Riccardo PallottiniHudba:
Daniele PatucchiObsahy(2)
Práce v barmské džungli není pro profesionálního fotografa Johna Bradleyho ničím výjimečným a i tentokrát to vypadalo, jako obyčejná mise. Jenže osud si s lidmi někdy nepěkně zahrává. John se stává zajatcem a otrokem kmene divochů a všechny pokusy o únik jsou marné. Čas plyne, v džungli ještě mnohem rychleji, a John si na život mezi dravou zvěří začíná zvykat. Poté, co se seznámí s dcerou náčelníka domorodců, rozhodne se stát právoplatným členem kmene. Jenže nic není tak snadné a mučení, která dosud musel přežít, jsou nic v porovnání s tím, co jej teprve čeká... (TV Horor Film)
(více)Videa (1)
Recenze (53)
Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. ()
A hodnocení? Tady si lehce každý obhájí odpad i 100%. (Bohužel) jsem viděl strašně moc kanibalských filmů a Deep River Savages patří mezi ty zajímavější a nápaditější - že by tím že je (jeden z) první(ch)? :-). Každopádně si budu až do smrti pamatovat árijského nadsamce Rassimova a až cestopisné záběry přírody. Z nechuťáren si nepamatuju nic, takže v tomhle směru to je jasné selhání. 100% Rassimov + 0% gore = 60% (s přihlédnutím k jeho obří "kládě") ------ Stačí uživateli Slashere ??? :-D ()
Atmosféra filmu spíše než horor připomíná dobrodružný film, ve kterém se objeví i kus té romantiky. K vidění byl i zajímavý rituál, kdy si dívka vybírá ženicha. Jelikož si Lenzi v té době ještě moc netroufal na brutální scény, tak za celý film uvidíme jen pár ,, brutálních‘‘ scén. Na druhou stranu je nutno přiznat, že si opět vysloužit obrovskou kritiku ochránců zvířat, protože ve filmu máme šanci vidět menší masakr hned několika zvířátek. Nejimpozantnější je zřejmě podřezávání krokodýla, sekání opičky a souboj kobry s promykou. Našlo by se ještě pár dalších příkladů, ale to bych vyzradil úplně všechno. Docela se divím českému názvu tohoto filmu, protože kanibalové se v tomto filmu objeví až skoro na konci a ještě jen tak na tři minuty. Dočkáme se však i známého okusování masa a sekání končetin. Přesně tak, jak jsme na to zvyklí u podobných filmů. Dokonce máme možnost spatřit i impozantní způsob mučení, nebo spíše tvrdou zkoušku, kdy se z muže stává bojovník, nebo co se děje s ženou, které zemře manžel. Mezi největší plusy celého filmu patří nádherná neposkvrněná příroda, ze které mě plesalo u srdce. Kameramanům se povedly naprosto fantastické záběry z divočiny a i díky dobrému střihu mohli nabídnout divákům opravdu slušnou podívanou. Do toho všeho hrála úžasná hudba Daniele Patucchiho, který přesně věděl co zabere a za celý film zaznělo hned několik skvělých melodií. Hodně slušné byly i herecké výkony obou hlavních aktérů. ()
Notně zastaralý dobrodružný snímek a další z těch, jenž pro ochránce zvířat znamená jasný odpad. Trocha jemné erotiky, jedna mírnější kanibalská etuda a spousta krvavých a vcelku samoúčelných scén se zvířaty. A film, který právě díky oné výše zmíněné scéně s lidožrouty odstartoval sérii brutálních a pokleslých fláků na podobné brdo. ()
V roce 1972 natáčí Umberto Lenzi tento drsný dobrodružný film a zakládá tak zcela nechtěně horrorovou vlnu kanibalských filmů. Ano, tohle je film, který to všechno začal a který dal v podstatě základní námět k explotačním zvěrstvům, jako byly Cannibal Holocaust (1980) nebo Cannibal Ferox(1981). Tento film není "kanibalským horrorem" a osobně ani nesouhlasím s tím, že by měl být horrorem nebo thrillerem. Je to dobrodružný film, v první polovině je to explotation, v druhé polovině spíše romantický film. Celý děj je založen na tom, jak jeden mladý Evropský fotograf padne někde v okolí Thajska a Barmy do zajetí domorodců a zde musí snášet dlouhé měsíce útrap v jejich zajetí. Časem si zde ale vybuduje takové postavení, že se stane jedním z hlavních vůdců kmene, "ožení" se s místní dívkou (krásná Me Me Lai) a dokonce s ní počne dítě. Film vystupuje z běžného průměru zpracování dobrodružných filmů však tím, že obsahuje na svoji dobu dosti brutální a násilné scény, stejně jako velkou dávku nahoty (o tu se stará zejména již zmíněná Me Me Lai), občas nějakou tu gore scénu a zejména v druhé polovině filmu krátký útok kanibalského kmene na místní dívku. A zde je scéna, kdy je dívka hromadně znásilněna, je jí uřezána ruka, noha a ňadro a špinaví kanibalové se jí krmí. Tato scéna zřejmě ve své době diváky šokovala natolik, že se o ní hojně vyprávělo a pouze tato scéna (která trvá všeho všudy i s odplatou tak 10 minut) podle mne založila vlnu kanibalských brutalit, kde se odřezávalo a pojídalo už potom úplně všechno ... Ovšem záměr Lenziho v tomto filmu nebyl točit film o kanibalech (protože o nich skutečně není), ale jen jasně výtvarně pojmout útok nepřátelského kanibalského kmene na kmen kulturně vyspělejší. Film dále (bohužel) obsahuje celou řadu záběrů na místní zvěř a to jak na její souboje a vzájemné pojídání, tak zabíjení lidmi, ovšem často je scéna ustřižena a kamera si ji nijak zvlášť nevychutnává. Lenzi už na začátku filmu textem varuje, že drastické záběry ve filmu byly použity k navození a vysvětlení odlišného vnímání světa primitivních kultur. Celkově se jedná o kvalitní film, na italské poměry velice dobře technicky zvládnutý. Můj osobní dojem a úvaha je taková, že Lenzi něco nechtěně začal. O několik let jej vykradl Deodato filmem Ultimo mondo cannibale (1977), kde navodil téměř identický děj, jen primitivní kmen nahradil těžce primitivními a brutálními domorodci na úrovni doby kamenné praktikující kanibalismus. Vyloženě zatlačil na pilu v zobrazování hnusáren, a potom byl německými producenty požádán, aby natočil ještě něco podobného, ale ještě drsnějšího a tak vznikl "pekelný" Cannibal Holocaust. Jenže Lenzi to poznal, že ho Deodato vykradl ... spousta scén v tomto filmu se objevuje jako klišé v dalších kanibalských filmech. Lenzi si asi nechtěl nechat vzít původní záměr a úspěch a snažil se Deodatovi konkurovat dalšími, potom již čistě explotation kanibalskými horrory (nízké kvality) ... ovšem satisfakce u publika se již zřejmě nikdy nedočkal ... () (méně) (více)
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- Film sa natáčal v okolí Bangkoku v Thajsku a v oblasti džungle na hraniciach tejto krajiny s Barmou. (westerns)
- Hlavní hrdinka filmu, kterou hraje Barmská herečka Me Me Lai, si později zahrála v dalších dvou, tentokrát již vyloženě kanibalských, filmech: Ultimo Mondo Cannibale a Mangiati Vivi. (Flipnic)
- Jazykové bariéry medzi talianskym štábom a thajským obsadením spôsobili počas natáčania v Thajsku určité ťažkosti. (westerns)
Reklama