Rudí prezidenti
Režie:
Roman VávraScénář:
Miloš DoležalHrají:
Klement Gottwald (a.z.), Petr Stach (vypravěč), Edvard Beneš (a.z.), Jan Masaryk (a.z.), Aleš ProcházkaObsahy(1)
Monstrprocesy, popravy, likvidace domnělých i skutečných nepřátel komunistické moci. Doba, kdy prezidentský úřad vykonával Klement Gottwald je spojena s brutálním uplatňováním tzv. teorie o zostřování třídního boje. Sám prezident neváhal obětovat své nejbližší přátele a spolupracovníky. Strach ze sovětského vůdce J. V. Stalina ho zároveň hnal stále víc do náruče alkoholu a do postupné izolace. První dělnický prezident v dokumentu scenáristy Miloše Doležala a režiséra Romana Vávry. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Alkoholik, ktorý zomrel kombináciu životného štýlu nadmerného pitia v kombinácii so syfilisom. Za jeho držby moci Jan Masaryk vypadol z okna, čo bolo neskôr klasifikované ako vražda. Dal vzniknúť vykonštruovaným procesom, ktorých asi najznámejšou obeťou je Milada Horáková. Epizóda sa zameriava hlavne na Gottwalda, ale nezabúda aj na jeho najbližších spolupracovníkov. ()
Není možné nekomentovat vyjádření třetirepublikových politiků. Tvůrci pořadu opomněli, že sovětizace Československa probíhala zhruba od ledna 1944 a že Stalin - hodný strýček Joe - byl spojencem Londýna a Washingtonu. Vedle iluzí vládl i dvojí jazyk. Mnohé záleželo i na kontextu. Proti zbytku není co namítat. Pro mne osobně bylo překvapivé zjištění, že Gottwaldova dcera byla vystudovanou historičkou a novinářkou i to, že jejím prvním manželem byl Jihoslovan. Zajímavé byly i barevné záběry Benešova příjezdu-návratu do Prahy. ()
Je to zmatené a bez návaznosti. Neexistuje tam něco jako časová osa, jedno jméno střídá druhé, stejně tak události a do toho jsou bez nějakého většího popisu vynášeny kategorické soudy o tom jak byl kdo zlý a kdo hodný. Vůbec tam není popsáno čím byl nebo je komunismus nebezpečný a proč uspěli ve volbách atd. Hlas komentátora se tam moc nehodí a tragické to je zejména když něco čte v první osobě. Snad jen ty dobové záběry a projevy bez dodatečného komentáře jsou zajímavé. ()
O Gottwaldovi se právě učíme a tento díl nám pustila paní Flíčková při hodině dějepisu (zdravím jestli si to čteš). Čekal jsem, že jako každou takovou hodinu prospím, ale k mému překvapení jsem vydržel celou dobu a upřímně jsem nečekal, že je vůbec možné abych byl tak zaujatý jedním dokumentem. Nechci předbíhat, ale možná po devíti letech pilného studia začnu mít rád dějiny naší vlasti a historii obecně. ()
Co se dá do 50-ti minut vměstnat, to se sem autorům vměstnat podařilo. Samozřejmě byla spousta zajímavých detailů opomenuta, ovšem na této ploše to nemohlo být jinak. Z celého dokumentu čiší ukázka toho, že politik by nikdy neměl dovolit, aby jeho kroky ovlivňoval strach, který deformuje a posléze nahrazuje jeho vlastní vůli. ()
Reklama