Studená válka

A zatímco my do nekonečna vzpomínáme na "zlatá šedesátá" a velebíme Miloše Formana, Poláci si dávno vychovali další generaci nástupců svých kinematografických ikon. Studená válka je režisérský balzám, pro každýho kdo chce vnímat silný příběh lásky plný kotrmelců s perfektně drsně poetickým zakončením. Film má vždy nedovyprávěnou scénu, která se dokončí až v další scéně, ono to může působit zmatečně, ale ve filmu to má dobrou návaznost a vtahuje diváka do příběhu. Šetří se dialogy, ale vyprávění kamerou jede na plný plyn. Scény z baru budu mít v hlavě dlouho, bohémskost a touha po svobodě versus osudová láska. Je vyslovená radost sledovat tenhle film na plátně a užívat si mistrovské režie, kvalitních hereckých výkonů hlavních představitelů a skvělé hudební složky filmu. Hodnocení to tady má všelijaký, ale pro mě je tohle dlouho neviděná filmová dokonalost. (11.07.2018)

Absolutní dokonalost. Nejsem si jistá, jestli má cenu něco dalšího psát. Těch superlativů bych našla hafo. Hned od začátku jsem si neskutečně užívala výtvarnou stránku záběrů, i proto jsem vděčná za černobílé zpracování námětu, v barvě by se totiž ztratila veškerá působivost. Z hlediska hudebního bych těžko pátrala napříč světovou kinematografií po něčem tak nádherném a uceleném. Do takto vkusně propracovných reálií zasazený příběh osudové lásky dvou lidí toužících nejen jeden po druhém, ale také po svobodě, v době, která volnosti a snům zrovna nepřála, nemohl dopadnout špatně. Tím chci říct, že to Paweł Pawlikowski prostě nemohl pokazit, když měl tak báječné kulisy v záloze. Hereckým výkonům se rovněž nedá nic vytknout, navíc i typově se zamilovaný pár skvěle hodil do období 50. a 60. let minulého století. A samotný závěr? Lépe se to už snad ani zakončit a natočit nedalo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než Polákům vyseknout poklonu za tuhle filmovou lahůdku. (100%) (04.08.2020)

Hezký film, romantika a životní peripetie napříč železnou oponou, až by se chtělo Pawlikowskimu hodit nějakou tu festivalovou cenu. Jen kdyby to nebylo tak zrychlené zběsilými zkratkami, že se ani nestačíte nadechnout a je konec, skutečný prožitek s postavami minimální, až v tom všem pobíhání působí tak trochu hloupě. On existuje důvod proč velké eposy rozkládající se na desítkách let trvají přes tři hodiny. Pak by byl možná k přežití i ten intenzivně melodramatický závěr. 7/10 (28.01.2019)

Vizuálně líbivé melodrama o osudové lásce dvou lidí za éry stalinistického Polska. Je to krásně natočené, scénář ale dostatečně neosvětluje motivace obou hlavních postav - zejména proč si oba neustále říkají, jak se moc milují, a přesto se pokaždé při chvilkovém soužití už téměř nemohou vystát a dělají neustále vše proto, aby spolu nemohli být. Ta „nepřízeň osudu“ tam byla dost chtěná. Připomnělo mi to staré finské drama Něco v člověku, kde se rovněž v rozpětí několika let odehrávala podivná romance dvou hlavních protagonistů, kteří si byly jakýmsi tragickým způsobem souzeni. (02.03.2019)

Z Idy jsem zvládl něco kolem patnácti minut, tady to dopadlo mnohem líp - viděl jsem to celé. Do půlky mi to dokonce připadalo jako moc dobrej biák. Mám rád elipsovité vyprávění. Ale tady elipsy negenerují významy. Negenerují kromě pocitu promarněného potenciálu nic. Pawlikowski je spokojen s málem, šťastný to muž. Kamera nádherná. Zvuk super. (20.09.2018)