Dagmar Havlová (E04)

První povídka je správně nabitá emocemi, ničí ji obyčejný závěr. Druhá povídka je obyčejná právě tím "bulvár je vůl", i když je to fakt, moc se neodvázala ani ona, ani Dagmar Havlová. Povídka třetí je jen tak lehce načrtnutá a na divácích je, aby si domýšleli, víc, než je zdrávo. Přesto je to pořád nadprůměr oproti 90% televizní tvorby. To chceš! (21.01.2013)

Zdálo se mi to, nebo Dáša mírně přehrávala? Herečka je to samozřejmě výborná, to bez debat, ale tady v určitých polohách asi opravdu trochu ujela. Nicméně musím pochválit perfektní hudbu (kterou sloužil Ondřej Brzobohatý) a rovněž souhlasím, že z některých povídek by se dal vytvořit krásný celovečerní film. Jako nedělní večerní oddychovka je to ale povedené dílko... Především první povídka... (09.12.2012)

Tři portréty žen, vyrovnávajících se každá jiným způsobem nepřízni svého lidského osudu (zrazená manželka - bývalá filmová hvězda, nyní alkoholička - opuštěná klavíristka), byly jistě očekávanou výzvou pro Dagmar Havlovou, přestože celku schází určitá forma a hlubší přesah. Sóla titulní představitelky jsou deformována především mizerným scénářem, užívajícího tradiční filmová klišé a schémata. Nehledě na fakt, že jednotlivé zápletky nemají v rámci striktně vymezeného času šanci na sebelepší realizaci. Přesto lze případná další setkání Dagmar Havlovou očekávat jako návrat velké herečky, která má stále co nabídnout. (29.07.2014)

Afektované, upjaté, studené, odtažité, místy nadmíru hysterické. Nebyl to Strach, koho jsem se obával, zalekl jsem se těch nelaskavých, neúprosných, zlostných a ledových hereckých očí, které probodávaly diváka skrz televizní obrazovku až do jeho domova. Místy jsem se na pohovce !! probodnut zlýma očima !! doslova krčil. S odchodem Václava Havla do politického ústraní a následně i do jiného světa vymizela z lidiček naší země laskavost, upřímnost, obětavost., ... prostě všechny pozitivní charakterové vlastnosti. Dnes vládne bezohlednost, chamtivost, závist, zlost a sobectví spolu v ruce s celkovým morálním úpadkem. Prostě taková ta dnešní doba nečasu. A některé z těchto aspektů se v tomto režisérsky skvěle natočeném snímku jakoby zrcadlí. Těch špatných příkladů v praktickém životě máme kolem sebe více než dost a proto jsem poněkud rozladěn tím, že mi nabízí ČT1 nedělní kulturní vyžití v tomtéž stylu, dokonce nyní v předvánočním čase. Copak už v našich životech není žádných pozitivních příkladů, ze kterých by se dalo čerpat při tvorbě filmového scénáře? Nepotřebuji pohádky, pouze psychické povzbuzení v té dnešní nemorální době. Mít jen alespoň pocit, že ne všechno už je definitivně zničeno (Klára - vztah otce a syna), zkorumpováno a zneužito (Tony Bránová) či promarněno (Tereza). O co větší potěšení bylo pro mě sledovat umění opravdu herecké hvězdy Jany Hlaváčové v cyklu Setkání s hvězdou, o to větší bylo mé zklamání z Dagmar Havlové v oněch nesympatických rolích. Rád bych ji jednou také viděl v pozitivnějších rolích, např. komediích, které tak úspěšně kdysi točila. Zvládla by to vůbec ještě? (10.12.2012)

Klára: Něco takhle emocionální bych ani ve snu nečekal a co je ještě překvapivější, že to funguje, od tohohle tématu jsem to na tak malé ploše nečekal, v nějakém zvrhlejším anime o xy dílech možná, ale tady... Nu, velmi dobré, velmi dobré... Ale co já se vlastně divím? Vždyť to točil Jirka Strach! Tony: Nudnější povídka, která stojí jen a pouze na hercích a titulní Dagmar tu naštěstí kontruje Michal Novotný, který i přes štěněčí výrazy dokáže hrát, škoda nudnější zápletky. ´Tereza: klavír, klavír, klavír.. Nulová pointa, celá povídka jenom rozhodí kostky, ale figurkou netáhne ani jednou. Závěr: první povídka jasně nejlepší, ostatní bohužel hrozně strácí na scénáří, jako počest madame Dagmar to ale docela funguje, troufám si tvrdit. (15.06.2014)