Já, knedlíček

Pohádka pro vyžraný stodoly, tedy pardon, pro jemně objemnější holčiny, která se je tu bude snažit přesvědčit, že i přestože jsi velká, tlustá a hnusná, tak i přesto můžeš vyhrát soutěž krásy a najít si vysportovaného fešáka. Myslím, že k tomu už nemusím nic dodávat, aby divák pochopil, že Star Wars je oproti tomu, co se sci-fi vyznění týče, hadr. Možná tedy, že daná sorta dívek a žen se nechá tímto snímkem obalamutit, či dokonce inspirovat, místo toho bych ale spíš doporučil se nenechat dále konejšit takovýmito bláboly, radši bych vyhodil do koše chipsy a čokoládu, co se právě chystáte pozřít a šel bych si ven oběhnout pár bloků. Tolik asi k zápletce, která krom této nesoudné myšlenky nabízí ještě emočně vypjatý vztah mezi matkou a dcerou, které si k sobě snaží najít cestu, což se jim samozřejmě též povede, každopádně nefunkční a nepřesvědčivé je to úplně stejně, jako ty kecy o tom, kterak King Kong v dívčím těle ke štěstí přišel. Co tento film ale naštěstí zachraňuje, je poměrně svižný spád a sympatické obsazení, kde jsem sice úplně nepochopil, proč se zrovna tohoto projektu zúčastnila Jennifer Aniston, ale budiž, postavy a jejich představitelky jsou fajn, takže proč ne. Humor se tu jinak ale příliš nevyskytuje, respektive vůbec, s nějakou tvůrčí stylovostí, nápaditostí, či atmosférou se tu divák pak také nemá šanci potkat, takže můj celkový dojem z této podívané bych hodnotil jako nesoudnou pohádku, která se dá ovšem přežít, neboť to není prostě zpracované zas až tak vyloženě trapně, či nesnesitelně. (16.05.2020)

Líbivé, protivné, tlusté, zoufalé, marné. Mám ráda filmy s partou outsiderů, divnolidí, kteří se spojí a vytvoří super kamarádskou partu, která zvítězí nad útrapami světa. Tady to trošku pokulhávalo. Sice kluci z travesty klubu byli naprosto skvělý, ale i tak nezachránili náturu hlavní představitelky. Byla mi protivná, a to i svojí postavou, jasný, chtělo se poukázat na to jak i tlustá může být v soutěži miss, ale ona byla přímo odpudivá, Postava Millie mi přišla vážně mnohem víc sympatická. Jennifer dobrý. ..co chcete, kina zavřený, v bedně nic nedávaj.. (29.10.2020)

Další rádoby vyrovnaný a spokojený Knedlík, který vlastně vůbec vyrovnaný a spokojený není. (K prozření mu mimochodem stačila jedna jediná líbačka s klukem, který mu v návalu vášně sáhl na špek.) Když pominu zápletku se zesnulou tetou, za kterou by se nemuselo stydět kdejaké drama, tak je "Já, Knedlíček" jen nuda (druhou polovinu jsem asi 3x posunula) a stereotypní šeď. A jelikož jsem navíc nečetla knižní předlohu, tak jsem úplně nepochopila, co si má vlastně divák z filmu odnést. Že sympatické, elegantní a nadané mohou být i holky 120 kg+? Oukej, ale to je trochu málo. Chybělo mi nějaké (JAKÉKOLI!) sebeuvědomění a uznání chyby ze strany hlavní hrdinky. Ať už ve smyslu "oukej, možná bych mohla nechat auto čas od času v garáži a jít do školy / do práce pěšky, abych nebyla zas až taková koule, když jsem se sebou vlastně nespokojená", nebo ve smyslu "oukej, krásný a hubený holky nejsou vždycky vyzobaný nebo zlý, jak jsem si myslela" alá "Slečna drsňák". P.S.: Dovolím si vypíchnout jednu větu, která mě osobně velmi zaujala a potěšila, protože se jí dnes málokdo řídí. "No, možná můžeme dát najevo svůj názor, aniž bychom kazily soutěž všem ostatním." Bingo. (06.09.2022)

Jeden z těch snímků, který ač je oz první minuty klišovitou pohádkou o ošklivém káčátku, které zlého draka přemůže, sympatizujete s hlavním hrdinou až do závěrečných titulků. Metráček po donutsku, Jennifer Aniston je MCBP!, vnitřní krása nad tu vnější, jez do polosyta, když knedlíček tak ten co pluje proti proudu a mnoho dalších hesel v jedné pozitivní energii přinášející dramedii se šťastným koncem. (15.05.2020)

Metráček na americký způsob. Samozřejmě náležitě šablonovitý, klišovitý a předvídatelný. Filmu jsem to odpustila. Jenifer Aniston se nám pomalu přehrála do rolí maminek. Njn, nikdo z nás nemládne. Když už se ale tenhle příběh točil kolem písniček Dolly Parton, tak se tam měla třeba jen na malou chvíli objevit, (06.08.2021)