Nebeské dny

Audiovizuální žně. S přírodou souzněný Malick kráčí ve stopách legendy klasického Hollywoodu Johna Forda a klade důraz na obrazovou kompozici plnou velkolepých záběrů krajiny (Almendrosova kamera při noční scéně vypalování kobylek připomíná to nejlepší z Johna Deakinse). Samotný příběh milostného trojúhelníku s jakýmsi feelingem zemědělského Bonnieho a Clydea sice není nikterak originální, ale ta forma, kterou mimochodem rámuje tradičně skvělý Morricone, z toho dokáže udělat poutavou historku o nevyzpytatelnosti lidského osudu a těžkostech boje o živobytí. Spustí na nás své magické čáry už s úchvatnými úvodními titulky (dobové fotografie za doprovodu Akvária ze Saint-Saënsova Karnevalu zvířat) a je lehké jí podlehnout.. (29.05.2019)

Vizuální vypravěč Terrence Malick už ve svém druhém filmu předvedl to co mu jde nejlépe, poetické vyprávění skrze nádherné obrazy. Obyčejný příběh s mladým Richardem Geerem, ze kterého si divák odnese převážně překrásné obrazy (většina scén se odehrává při východu či západu slunce) a minimalistickou ale působivou hudbu. Komu se líbí vizuální styl Malickových filmů, určitě by si měl tímto snímkem doplnit vzdělání. To pravé kouzlo jsem však našel až v jeho snímcích po 20-ti leté tvůrčí pauze. (14.08.2011)

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)

Jaký to nebetyčný rozdíl oproti nabubřelému Stromu života! Nebeské dny jsou skromnější,myšlenkově prostší a mnohem méně ambiciózní.Stejně ale ony věčné otázky o smyslu existence a běhu světa podává o mnoho lépe a pokorněji.Malick znovu nikam nespěchá,nechává film plynout a kameru kochat se nádhernými obrazy neposkvrněné přírody a do toho vypráví příběh jedné ženy lapené mezi dvěma muži.Ne,tento film se nedá zachytit slovy.Ten souzvuk obrazů a hudby musíte vidět na vlastní oči,abyste pochopili onu prchavou krásu.Stačí jen konstatovat,že Nebeské dny jsou úžasným,neopakovatelným zážitkem.A dva dny po zhlédnutí ve mně ještě pořád doznívají. 95 % (16.08.2011)

Druhý snímek od Terrence Malicka za dnešní den a opět výborný. Zajímavě zpracované a mně blízké téma s tak velikým režijním cítěním a parádní kamerou, až je to velice povznášejicí. Možná nejlepší film, ve kterém hrál Richard Gere. [8/10] (Paramount) (Metrocolor /// Produkce: Bert Schneider, Harold Schneider /// Scénář: Terrence Malick /// Kamera: Néstor Almendros /// Hudba: Ennio Morricone /// Oscar: Néstor Almendros (kamera) /// Nominace na Oscara: Patricia Norris (kostýmy), Ennio Morricone (hudba), John Wilkinson, Robert W. Glass Jr., John T. Reitz, Barry Thomas (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.08.2010)