Noční můry z temnot

Jelikož byl tenhle snímek přístupnej od 13ti, tak sem jednou mohla nechat občanku doma a odpadla mi práce s prokazováním věku. Následně mi došlo, že je to vlastně úplně u prdele, jelikož nejsem v kině, ale doma a čumím na to online. Jop tráva je někdy svinstvo a když začnete mluvit s vlastním noťasem, jestli je volná třetí řada a chcete lístek, je s váma něco špatně. Nakonec se mi ale povedlo si film pustit (přišel totiž přítel) a mohli jsme tak koukat. Poslední dobou je zas čím dál víc módní mít v hlavní roli puberťáky a tak naše čtveřice bojuje hlavně s uhrama a polucí až do dne, kdy se to všechno zesere a holčina si domů přitáhne prokletou knížku, která si sama píše příběhy, který se pak dějou. Psát to já, je to ukázkový porno, no tenhle duch je větší svině, takže co příběh, to průser se zubatou. Musím uznat, že strašák se mi tuze líbil a tlustá bába v červeným světle byla taky efektivně bubu. Bezpalčák, rozsekanej gumák a pavoučci mě zrovna moc nenadchli, ale tak jako dalo se. Co mě rozsekalo byl konec, kdy vlastně hrdinka na slečnu Duchovou vybalila - Sorry pyčo, já o Tobě napíšu a ty se na to psaní už vyser. Jestli tahle promluva duchovi do duše opravdu zabrala, nebo ne, to si zjistěte sami, každopádně dost originální nápad, jak zkusit vyřešit problém. Jinak je tento film jako sex s kurvou z ulice. Přijdete si na svý, někdy si to třeba zopáknete ale časem si ani nevzpomenete jaký to bylo. (22.10.2019)

Štýlovka, tento film brnká hlavne na strunu dieťaťa v nás, roztomilú naivitu bizarných "poviedok"(aj keď sa rafinovane nejedná o poviedkový film), aké sme radi čítali, a hlavne aj písali, pokukuje po komiksoch, jesennej Halloweenskej atmosfére a popritom si udržiava fantastický vizuál. Miestami síce vidno tlaky na komerčnosť populárnych duchárskych kúskov, no za srdce na pravom mieste tú piatu hviezdu dám. (09.08.2019)

Když jsem tak procházel uživatelské komentáře k tomuto filmu, tak jsem několikrát narazil na zmínku o "atmosféře 70./80. let" a to u filmu, který se odehrává v roce 1968. Což odhaluje zajímavý fakt o tom, že vlastně je docela jedno kdy se který film odehrává, protože podstatné na oné době je akorát to, že je retro a celá ta iluze doby je jen taková mrkavá kulisa, která v různých elementech upomíná na časy, které možná ani nebyly. Ono retro je tady skutečně instantní, protože i přes ta stará auta, Nixona v televizi a náborová střediska v maloměstech, nemáte vůbec pocit, že jste se vrátili v čase, ale přesně cítíte, jak půl metru za kamerou si zbytek štábu znuděně roluje na mobilu twitter a hledá, co si koupit na amazonu. Několikrát jsem se přistihl, jak si říkám, proč postavy nepoužijou normálně telefon, než jsem si uvědomil zpátky, že jsou to vlastně šedesátá léta. Všichni se zde totiž chovají přinejmenším současně. Zrzavá pihatá nerdka, o které nás film přesvědčuje, že je jakože outsidersky ošklivá, upomíná čtyřicetiletou pornoherečku, co si udělá culíčky, aby její video mohlo být označený jako "barely legal", hispánský krasomil má podobnou hereckou i vizuální výbavu jak kdokoli z Disney Channelu a poslední ze čtveřice - Smíšek s Pipinem - jedou hereckou školu vedlejších rolí teenagerských komedií v jejich druhé polovině. Když připočtu tu ještě naprosto nesvéprávnou patlanici, který se někdo odvážil říkat scénář a jejíž práce z postavami je na zrušení pastelkovného, nedává pak moc smysl moje hodnocení. No za to může samozřejmě dohlížející del Toro, jenž velmi pravděpodobně stojí za designem tří nestvůr, jež nám film přinese. A jakkoli první si příliš neužijeme a poslední je takovej digitální bazmek, tak druhá potvora, jež jsem si pojmenoval 'mamuška', a její krátká scéna udělá více hororou než celý zbytek filmu. V té chvíli vykoukne na moment opravdová hrůza, skutečná a základní hororová premisa pomalu se blížícího něčeho zdánlivě směšného a proto znejisťujícím způsobem ohavného. Tahle sekvence vlastně vyrobila celé tři hvězdy. (08.11.2019)

‘Čoraz viac prichádzajú chlapci zo Škandinávie do Hollywoodu, aby ukázali, aký majú potenciál’ ... Nór, André Øvredal, ma sklamal na celej čiare, a to ani nehovoriac o mexickom fušerovi, Guillermovi del Torovi, ktorý s veľkou pravdepodobnosťou kibicoval režisérovi do remesla, a tak vzniká neznesiteľný, tzv. horrorový, r-e-t-r-o (r. 1968) nepodarok, určený najmä mládeži, max. do 15. rokov (hádam aj menej), odchovanej na všelijakých sociálnych sieťach a youtube, i keď ona bude možno taktiež na vážkach, či to treba všetko do seba vstrebávať... ? Tvorcovia sa chceli zrejme priživiť na populárnom filme To (It, z roku 2017), kde mladí hrdinovia vzdorovali nepriazni osudu, ale tentokrát som si túto štvoricu nesympatických postáv obľúbil ešte menej, ako pred dvomi rokmi, a to je už čo povedať, že je to strašná bieda ! Toto je tak neuveriteľné opakovanie už sto krát videného, že je len minimálna pravdepodobnosť môjho záujmu pre túto zbytočnú (čajovú) vec so strašidelnou knihou, ktorá ožíva. Ak by to bolo spracované aspoň takým svižným spôsobom, ako pred 20. rokmi v Múmii, tak by som nepovedal ani pol slova ! Scary Stories to Tell in the Dark : totálna somarina ! Všimnite si, že vôbec nepoužívam vulgarizmy, ako mnohí, iní užívatelia, a pritom by si ich táto filmová novinka bezpochyby veľmi zaslúžila ! (11.08.2019)

André Øvredal patří mezi tvůrce, jejichž tvorbu na rozdíl od ostatních považuji spíše za průměrnou a nějak zvlášť oslňující, takže jsem ani od tohoto kousku neměl žádná velká očekávání. Což se taky následně potvrdilo, takže zklamání jsem určitě nezažil. Navíc omezení PG-13 vysílalo již jasné signály dávno předtím, než se objevily úvodní titulky. Tvůrčí nápad dát dohromady několik strašidelných povídek přitom nebyl vůbec špatný, jen celkové provedení prostě pokulhávalo. Ono je hezké, že nám zde doslova ožívají noční můry jednotlivých postav, z nichž každá bude postavena svému strachu, ale co na tom, když všechno bylo uděláno jen tak napůl. Pěkné masky některých stvoření beru jako plus, občas se dostaví i slušná atmosféra – ale setkal jsem se (viděl jsem už jinde) mnohem lepší setkání s oživlým strašákem, stejně tak i líhnutí pavouků z těla (beďaru) nebo pronásledování oživlou mrtvolou – snad jen ten The Jangly Man z vězení snese přísnější měřítka. Bylo z toho vážně cítit to, že to bylo dělané spíš pro mladší publikum. To však neznamená, že bych se u toho vyloženě nudil. To vůbec ne. Pokud probíhaly ony „můry“ ještě to ušlo, horší už byla ta omáčka okolo a propojení mezi jednotlivými hrůzami. Tady bylo cítit, že je to jen doslova „sešité horkou jehlou“, moc mě to nebavilo, některé situaci mi přišly chabé, u jiných (lovení hoven ze záchodu) jsem se alespoň trochu zasmál. Jako celek to však vidím na obyčejný průměr, který sice neurazí, ale ani nějak zvlášť nenadchne. 50% (21.03.2020)