Bez věcí nad věcí

Téma nestoudného civilizačního nadbytku a závislosti na materiálním štěstí, zejména západoevropského světa, o Americe není potřeba psát, to už je předpeklí lidské rozmařilosti a skutečné zhmotnění hesla "Konzumuji, tedy jsem...", by si zasloužilo daleko radikálnější obraz, než je tato komedie se zoufalým humorem, naivní romancí či síle přátelství. Toto může pobavit, jak je vidno, ale ke změně životního stylu, či dokonce k snížení životního standardu, film nikoho nedotlačí. Tři za snahu toto téma otevřít, i když, co se lidstva týká, je již půl hodiny po dvanácté. [Kino Citadela - Litvínov] (27.08.2019)

Hlavnou témou je súčasný materialistický svet, v ktorom sme si zvykli mať všetko a napriek tomu nám stále niečo chýba. Možnosti, ktoré nám dnešná doba ponúka je takmer nekonečno, no akosi sa v tom všetkom začíname strácať. Ak dosiahneme stanovený cieľ, po chvíľke naplnenia a hrdosti prichádza pocit prázdna a ďalšia potreba niečo dosiahnuť, či vlastniť. Sme zmätení so všetkých tých možností, ktoré nám prinášajú len zanedbateľne krátke uspokojenie. Hlavnými postavami sú dvaja muži po 30-ke. Za aplikáciu, ktorú vymysleli je im ponúknutá obrovská suma. Zároveň v stave mierneho opojenia uzavrú pred všetkými kamarátmi nebezpečnú stávku. Na 100 dní sa vzdajú všetkého, čo vlastnia. Každý jeden deň si môžu jednu vec vybrať, ktorá im bude vrátená. Kto prehrá, stráca nárok na svoju časť zisku a prenechá ju svojim kamarátom. Príbeh sa v podstate vyvíja tak, ako divák tuší. Čím menej toho človek má, tým je život jednoduchší a prichádza prílev slobody. Odrazu sú vnímané aj maličkosti, ktoré sú však paradoxne v živote veľakrát dôležitejšie ako tie, naoko, “veľké” veci. Obaja herci hrajú veľmi sympaticky, divák sa dobre zabáva a nenásilným spôsobom si pripomína skutočné hodnoty, na ktorých záleží. (23.09.2019)

Už nepochybuju o tom, že Němci umí točit filmy, když chtějí. Jen škoda, že jejich komedie dopadají nevybalancovaně, což je případ i této. Dobrý nápad, divný humor, snaha o komplexnější příběh a slušná dramatická stránka. Osobně nejsem fanouškem ztřeštěných komedií, proto jsem na filmu nejvíc ocenil právě ten vážnější tón v poslední půlhodině, kde i postupně vygradovalo přátelství mezi hlavními představiteli a padalo jedno moudro za druhým. /// Viděno na Nova Cinema s českým dabingem. (01.01.2022)

Florian David Fitz je mým oblíbencem už od Deníku doktorky, ale když se chopí scénáře, nemívá vždy šťastnou ruku. O to smutnější, že má nápady, ale nedokáže je dotáhnout. V tomhle filmu šlo právě jen o ten nápad a snad úvodní čtvrthodinku, než celý snímek začal haprovat. ____ Nápad na život bez všech věcí, kdy si každý den smí člověk vzít zpátky jen jednu jedinou, zapadl téměř okamžitě, nebyl vůbec rozvinutý, a oba „kamarádi“ ani nedodržovali pravidla. ___ O materialismus ale stejně moc nešlo. Nastoupil zcela zbytečný a nudný milostný románek. Postupně se ukázalo, že jeden z kamarádů je dětinský ubrečenec, zatímco druhý je sebestředný podrazák, takže bylo po diváckých sympatiích. Jediné, co se mi na jejich vztahu líbilo byla cynicky pravdivá věta: „Nejsme nejlepší přátelé, my se jenom dlouho známe.“ Nějak se do toho zamotala babička, která furt lezla na štafle. Taky nějaká variace na Zuckerberga, docela dost sprostá, protože ze skutečné žijící osoby udělala kreaturu, aniž by to mělo oporu v realitě. A jeden kýčovitý dřevěný panáček. SHRNUTÍ: Ta jediná věc, kterou jste si měli vzít, měla být kniha Jak psát scénáře, pro začátečníky. (11.02.2020)

Originálny námet v slušivom prevedení, kde sa snúbia komické prvky s vážnymi vecami. Nie je to len prostoduchá komédia, hoci sa tak na prvý pohľad môže zdať, Florian David Fitz ( scenár, réžia, hlavná postava ) skutočne rozohral nevídanú myšlienku o konzumnej spoločnosti a jeho príspevok sa rozhodne oplatí vidieť. (03.01.2020)