Bloudění orientačního běžce

Autentický vhled do života mládeže na konci ZŠ. Bloudění orientačního běžce mělo původně splnit jen požadavek na další spartakiádní film, ale režie se ujal bývalý mistr republiky v pětiboji Matula. Bylo tedy možné přistoupit ke sportovní látce citlivěji, ale to by scenář musel napsat někdo zkušenější, než Sovják, v té době přešlapující pouze jako autor některých bakalářských povídek. Téma hledajícího se nezralého jednotlivce by mohlo i v této době zaujmout, ale chyběla opora lépe vedených profesionálních herců, aby vynikla syrová autenticita dětských výkonů. A konec konců radost z vítězství nad vlastním osudem. Co věta, to heslo z plakátu. A nic s tím neudělala ani Chýlková nebo Březinová, natož Rous s Pyškem. (28.02.2021)

Orientační běh jsem dělal asi 10let,takže ten sport znám docela dobře.Ve filmu ho sice moc není,ale při jeho shlédnutí jsem si vzpomněl na svá bloudění,na lumpárny které jsme ve vesnicích severních Čech,kde se závody konali,prováděli.Na ta ranní vstávání,která mě připravovala o Studia Kamarád...Co je však na tomto filmu doslova děsivé,jsou herecké výkony.Nejen "naturščiků",ale i profíků (Pyško).Tolik frází a nepřesvědčivých ztvárnění jednotlivých postav, aby jeden pohledal....Snad jen Ivana Chýlková v té socialistické variantě účesu "afro" nemá chybu...To myslím samozřejmě hóódně ironicky :-) (15.01.2011)

Pohodová komedie o vysokém Radkovi ,který se snaží vyniknout ve sportu až zakotví u orientačního běhu díky jedné holce. Komedie nekomedie, jak se to vezme příběh o dětech pro děti. Z období naší poslední spartakiády (ještě že já tam nemusel). Je to opět postavené spíše na nehercích. Zase jeden snímek na ,který se zapomělo (díky satelitním a kabelovým tv ,za to že jsou a davají tyhle super filmy) (15.07.2008)

Tenhle film jsem viděl před více než dvaceti lety a tenkrát se mi opravdu hodně líbil. V těch třinácti letech pro měl byl, podobně jako podobně laděný film se symptomatickým názvem "Outsider", velmi důležitý, neboť jsem tehdy v mnoha situacích prožíval outsiderství velmi podobné... Po dnešním shlédnutí tohoto filmu cítím mírné rozpaky, neboť už úvodní píseň v podání tehdejší superstar, několikanásobného zlatého slavíka a miláčka dětí - Dalibora Jandy, nás neúprosně vtahuje do sychravé atmosféry reálného socialismu, přičemž tuhle podivnou, mimořádně pitomou dobu neopustíme po celých 78 minut filmu. Příběh sám je nesmírně schématický a plný neuvěřitelných klišé. Také herectví všech zúčastněných je neskutečně mátožné a ochotnické. Snaha vytvořit "výchovný film", "předávající dnešnímu mladému, často pasivitou dospělých zmatenému a demotivovanému člověku důležité základní pozitivní hodnoty " (to necituji, ale takhle nějak to bylo tehdy určitě zformulováno), kouká z příběhu jako sláma z bot. Přesto nehodlám tento "filmový opus" jen tak bez milosti popravit. Jistě v tom bude i kus nostalgie, protože na mě tenhle výchovný film rozhodně zafungoval a skutečně mě motivoval, ale ne jen ta... Především disponuje až překvapivě kvalitní a vynalézavou kamerou, dále je místy poměrně vtipná (občas pravda není úplně jasné, byl-li to záměr, nebo jen "kouzlo nechtěného"), v neposlední řadě je i až nečekaně věrným dokumentem tehdejšího období, včetně takových detailů, jako je dobové vybavení bytů, tehdejší oblečení, podivná, dobově příznačná společenská apatie a uzavírání se do sebe, či trefná reflexe názorů a postojů tehdejších teenagerů. Přitom se zdá, že ten zdánlivě nezúčastněný pohled tvůrců na jejich tehdejší současnost, v sobě skrývá určitý osten nepřiznané společenské kritiky, která sice vyznívá spíše v tepání jednotlivých zlořádů, ale může být pochopena i jako kritika samotného systému... Celkový dojem: 55% PS: Pokud ti mladší netuší, co že to byla ta Spartakiáda, tak tady to jasně a zřetelně pochopí ;o) PPS: Orientační běh je vážně moc fajn sport! (07.03.2009)

Film, který dávno vyvanul z mé paměti a připomněla mi ho až exhumace TV Barrandov. Několikrát jsem byla svědkem, jak po sídlišti v Ostravě-Výškovicích zmateně krouží mladí lidé s mapami v rukách a čísly na hrudích, pobíhají tam a zpátky, rozšlapávají psí hovna a bylo mi jich (běžců, ne hoven) děsně líto. V dětství jsem díky své výšce měla tu výhodu být studentem prestižní sportovní školy a jakoukoliv trať delší než 250 m jsem upřímně nenáviděla. Plíce a mozek odmítaly vytrvalostní běhy akceptovat. A při mém lehce podprůměrném orientačním smyslu, strčit mi do ruky mapu a buzolu, mohla bych dnes mít třeba švédské občanství... Při mé smůle spíše ruské, možná i kubánské. Film o nesympatickém Bidle, jeho mindrácích a výkonech, se mi v dětství docela líbil. Připomínka po letech přinesla příjemnou nostalgii a to je asi tak vše: moc moralizování, růžky vystrčila agitka, herecké výkony některých (vlastně většiny a zvláště hlavního hrdiny) velmi slabé, celkově to bylo dost prkenné. Dnešní puberťáci, pokud se dívali, asi jen nechápavě sledovali tu bandu "nerdů a geeků". Upřímně, já bych se současnou omladinou neměnila, radši být tehdy mimoň než dnes "supa roštěnka", shánějící ve 13-ti letech šprcku :-P. 55% (17.01.2011)