Hodinářův učeň

Jsem zvědav na budoucí osud této pohádky, jelikož hlas lidu zdejšího má ve zvyku odmítnout vše, co nezapadá. I když tady to zrovna není neschopnost, ale autorský záměr. Ani tak nemohu dát vyšší hodnocení, protože mi to prostě časem začalo připadat příliš zdlouhavé. Z celého zdejšího hvězdného obsazení mi zase přišel nejlepší Miroslav Krobot (a vypadalo to, že mu to nedalo tolik práce jako Janě Plodkové). (29.12.2020)

Upřímně bych Hodinářova Učně rád pojednal nějak optimisticky, ale místy nemístná adorace jeho kvalit v duchu "konečně netuctová, hezky vypravená a výtečně obsazená, pitvoření prostá pohádka, která se může stát klasikou", mi to dost ztěžuje. Rozumějte, všechno je to pravda, až na ten potenciál přetrvat... respektive pokud by se skutečně měl stát součástí zlatého fondu československých pohádek, no tak to potěš koště, co s námi ten úpadek minulých desetiletí udělal, že se spokojíme s takovýmhle výsledkem. Ale konkrétněji - je vidět, že paní Rudolfová není "pohádková rutinérka", a Učni to jednoznačně prospívá. Je hezky uceleně uchopené a vedené téma nadpřirozeného vedení kroků smrtelníků, akorát tak nějak vůbec není řešeno, jak dalece to tedy funguje, nebo jestli vše závisí na tom, která strana (dobro - zlo) se aktivněji stará o konkrétního člobrdu. A podobně povrchně či zkratkovitě se odehrává dobrá polovina filmu - ta, ve které se po nastavení výchozí situace začne odvíjet hrdinova pouť za jeho questem;) Zakletý hostinec s časovou smyčkou - wow, proč ne, ale kdo to tam začaroval, a proč nikomu až do Urbanova příchodu jeho sudičky (nebo sudičáci) neprozradili, co s tím dělat? Celá hlavní zápletka s hodinami varujícími před smrtí se taky vyřeší úplně náhodným setkáním (sudičáci vůbec hodiny neřeší, to jen Lichoradka). Na druhou stranu téma plynutí času se ve filmu znázorňuje dost promyšleně - jak dějem, tak zvuky/hudbou, tak prací s kamerou (Lichoradčiny groteskní přískoky apod.). Kostýmy a masky jsou nádherné (Morana/Živa), kulisy, příroda, všechno parádní. Že by šla líp vymodelovat kukačka a "motýle"? Ano, ale neuráželo mě to. Herecké výkony jsou tu bez debat nádherné - jen zase bohužel udeřila ta posedlost předabováváním slovenských herců, přesněji v tomto případě hereček:P I "titulní píseň" je příjemně netuctová, není to žádný melodický "popík", ve všech těchhle ohledech jdou akcie Učně nahoru. Ale to podání příběhu, to prostě nepřekousnu. Vezměte si S Čerty Nejsou Žerty (ano, myslím hlavně kvůli stejně chamtivému Viktoru Preissovi;) - u toho upřímně nechápu komentáře, jak je jeho postava vlastně nejednoznačná, a že by jí šlo fandit... Moliérův Harpagon je ve výsledku proti Hodináři učiněný lidumil), jak tam všechno ladilo, zapadalo a navazovalo... TO je klasika. Hodinářův Učeň je příklad správné cesty, ale že bych ho potřeboval vidět každé Vánoce, to ani omylem. Ale aby nedošlo k mýlce - postavil bych ho dost vysoko nad všechna ta Pekla S Princeznami, Školy Princů, Kouzelníky Žita atd. atd. A když jsem dal 70% i Janákovým Dvanácti Měsíčkům (s výhradami tam uvedenými), budu tady muset nadělit rovnou osmdesátku. (26.08.2019)

Hodinářova učně bych spíše označila termínem "pohádkový film". Domnívám se, že více asi osloví diváka dospělého, ne že by snad děti neměl zajímat, ale dospělák si lépe vychutná řadu nádherných prvků, kostýmů, nápadů (peckovní Morana/Živa, můra/motýl, vysezení kukaččího vejce, hodiny v zakletém hostinci, hodinky, které upozorní na Smrt...), nebojím se přirovnání atmosféry k pohádkám typu Třetí princ či O Janovi a jeho podivuhodném příteli. Nějak mi to během sledování naskočilo a zahřálo u srdce. Mám ty dva staré filmy ráda! Velmi pěkně obsazené, originální, nádherné lokace, detaily, krásná hudba i kamera, Čárkovaná sice potlačila na pilu, ale ani mi to nevadilo, protože mě rozesmívala, moc pěkná podívaná! A jedna specialitka závěrem, snímek jsem viděla v rámci pobytu na SVK a dost mě vystrašilo, že je předabován, poněvadž dabovat do slovenčiny pana Viktora Preisse pokládám za zvěrstvo nejhrubšího zrna. Jaké bylo mé překvapení, že všichni zúčastnění dabovaní jsou, ale pan Preiss ve slovenské verzi mluví normálně česky. Plodková mu odpovídá nějakým divným hlasem slovensky, stejně tak Plesl s Neužilem, Krobota namluvil taky někdo jiný a já vážně netuším, co na tento Matyáš-Gali říct. Asi jen, že slovenské publikum musí čumět. No ale pořád lepší, než Anděl Páně 2, kterého jsem shodou okolností také viděla na Slovensku a řeknu vám, dívat se na nadabovaného Jiřího Bartošku a Ivana Trojana, tak to bylo skutečné peklo. 😆😂 ...takže proč ne? Druhá projekce proběhla komplet v českém znění, kladný dojem s kvalitní pohádky trvá. Je jiná, ale své diváky si najde. (16.09.2019)

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)

Hodinářův učeň aneb Na vlnách podivna. Celá pohádka je PODIVNÁ. Podivné duo Plesl-Neužil (já ty herce mám rád, ale tohle jim nedělejte!), podivná Plodková (musela přehrávat, byť působila démonicky), podivný Preiss (já ho žeru, ale tahle role mu nesedla), podivný děj, podivné úkoly (kukaččí vejce, proč chce Živa hodiny?). Děj nedával smysl, hrdina se nechal vést a sám působil veleodevzdaně, vztah mezí ním a Laurou byl odfláknutý, vše se točilo kolem špičkování tří sudů, teda sudiček. Kdepák, pohádky typu O Janovi a jeho podivuhodném příteli jsou pryč, ty odvál čas. Dnes už nikdo nemá odvahu natočit něco tak podmanivého, všude musíme nacpat - jak to říci - humor? Spíše poťouchlost. Sorry, kluci - Jardo, Václave, ale tohle vám rejža dělat neměla. Sudičky se můžou vožrat jako hovada a zavřít se do klece? Jděte s tím vším do háje a začněte točit pořádné pohádky.... pohádka vlastně plynula odnikud nikam a mně po chvíli (v momentě, kdy štamgast vystoupil z knajpy) začalo být vlastně úplně fuk, jestli Laura pojde, vyjde nebo vzejde. (16.12.2019)