When the Lion Roars
Obsahy(1)
V bezčasí Dantova očistce se potkávají dvě významné postavy českého středověku: král Přemysl II. Otakar a zapomenutý cestovatel, mnich Odorik, který jako první Evropan spatřil Tibet. Výměnou za popis cesty do východních zemí světa přiměje slavného krále složit účet za svoji vládu plnou úspěchů, ale i proher a křivd. Brzy zjišťuje, že oba mají nečekaně mnoho společného: vždyť jednomu ukradli knihu, druhému království v srdci Evropy... Originální středověká road movie s mistrovským dialogem mezi svědomím krále a Odorikovou zvídavostí vás provede českým královstvím v době největšího územního rozmachu. Film také připomíná, že problémy řešené ve středověku jsou aktuální i v naší době: Ať je to tolerance k odlišným kulturám, plagiátorství nebo fake news. Na základě dlouholetých rešerší a spolupráce s předními českými i zahraničními odborníky se divák seznámí s unikátními a pozapomenutými historickými artefakty připomínající nadčasovost génia přemyslovského rodu. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Jan Svatoš dozajista prokázal, že je nadějným filmařem, pro diváky jimž stoprocentně nezáleží na zpracovávaném tématu zvolil ale trochu nešťastný, určitě však nízkým rozpočtem motivovaný styl vyprávění. Celý dokument tak trochu připomíná rozhlasovou hru, v níž jsou divákovi informace sdělovány prostřednictvím dialogů dvou historických postav, jež mají pramálo společného a dokonce pocházejí z jiné doby, což ale filmu nevytýkám. Na pozadí tohoto podcastu režisér ve spolupráci s kameramankou komponují velice líbivé obrazy, jež se někdy tváří dobově a jindy zase až příliš současně, přičemž postavy přitom trochu zvláštně komentují i vymoženosti dneška, jež jim byly v jejich době zapovězené. Občas je pak rozhovor přerušen klasickou reportážní vsuvkou, kdy se ke slovu dostanou historici, či psychologové, což působí na celou strukturu filmu oživně. Hlavní selhání tohoto jinak chvályhodného projektu vidím v tom, že mnohdy zajímavé informace podává ještě o něco méně zábavnější formou, než klasický dokument, u něhož bych měl problém udržet pozornost v případě podobného tématu už tak dost velkou. Na řadu přijdou ale i pasáže, ve kterých se člověk dozví něco, co by mu klasický dokument, nebo historická přednáška dozajista neřekla, což v kombinaci se zasazením do širšího, až symbolického kontextu, vidím jako největší klad celého počinu. Za míru odhodlání a extrémně zodpovědnou rešerši, autorovi i přes nezábavnou strukturu filmu, musím udělit kredit. 6/10 ()
V duchu krásných a konejšivých českých historických dokumentů se tu setkává v dialogu-zpovědi Přemysl Otakar II. a poutník Odorik, český františkánský mnich co procestoval Asii a jako první (a na mnoho století poslední) Evropan navštívil Tibet. Moc pěkné, fakticky zajímavé, líbí se mi jak se dialogy nesnaží fabulovat v rámci dramaturgie. Malé mínus za mě jsou, a to je moje osobní preference, klasické vyplňovací scény (příroda, zvířata, etc) k dialogům "vypravěčů". Mnohem více preferuji ty faktické, záběry na dobové předměty, lokace, zmiňované krajiny a podobně. Ale to je neduh co se táhne široko daleko, snaha udržet divakovu pozornost (ač já bych preferoval aby se mi celou vypalovaly do paměti vypalovaly" reálné" než lyrické obrazy). Dokumenty jako tento mi vždycky dávají pocit, že toho vím málo a touhu vědět víc, abych si udělal názor. Prorože zejména u téhle hluboké historie je mnoho věcí, kde nám nic jiného než názor nezbývá, pravdy už se pravděpodobně nedopátráme. A i na to hezky tenhle snímek Jana Svatoše poukazuje. ()
Moc hezké promítání v té naší plzeňské Měšťanské besedě, dneska zářila pod tím večerním nebem. Kdybyste mi řekli, že mě bude bavit skoro dvouhodinový dokument o Přemyslu Otakaru II, nevěřila bych vám, ale stalo se. Bylo to jako poslouchat pohádku doplněnou o krásné záběry nejen české přírody a reálií. Ty záběry byly fakt skvělý, obyčejný, ale tak příjemně uklidňující. Charismatické hlasy vypravěčů a zmíněné záběry byly sem tam přerušeny komentáři odborníků, kteří dovysvětlili fakta těžko podávaná formou uměleckého dialogu. Tahle kombinace rozhodně dělá dokument originálním. Jediné, co mě lehce vyrušilo byly paralely k dnešnímu světu. Byl to hezký večer, myšlenky mi neutíkaly jinam, a navíc jsem si hezky prostřednictvím sehraných dobových scén připomněla svoji nemalou část dětství mezi rytíři ve středověkých vesničkách na historických akcích a rekonstrukcích bitev. Následná beseda s režisérem byla moc fajn, sympaťák, co je zapálený do toho, co dělá, a dokonce se umí popasovat i s hnidopišskýma otázkama z publika. Pane v poslední řadě, je moc hezký, že znáte Přemyslův datum narození i přesto, že nebyl dosud podložen, ale tohle byla beseda s režisérem, ne historikem. ()
Asi lepší rozhodnutí, než vytvořit podfinancované dokudrama. Dialog komentářů poskytuje jak dost historických údajů, tak ozváštňující subjektivní hledisko postav. Sem tam do tohoto proudu sice vpadne nějaký současný odborník, ale rušivě působí jenom převzatá reportáž z ČT24. Doprovodné záběry mají většinou působivou atmosféru, pitomě působil jen jeden (rytíř roztínající mečem pet lahev s vodou by působil směšně v každém kontextu). Pokud se naladíte na stejnou vlnu, tak je to velmi dobrý film. ()
Je to na dokument zvláštní formát, skoro jako kdyby někdo zfilmoval audioknihu. Rozhovor mezi Přemyslem Otakarem II. a Odorikem je zajímavý a dobře se poslouchá (Bareš a Němec jsou hlasově opravdu úžasní), ale paradoxně mi přišly rušivé předěly, kdy dokument začal být klasickým dokumentem, ve kterém hovoří odborníci. Skoro bych uvítala jen to vyprávění založené na historických faktech, které je navíc hezky literárně zabalené. 70% ()
Galerie (12)
Reklama