Extremity

Od prvních minut jsem si nadával, že jsem si pustil tak příšernou debilitu. Debilitu s debilním námětem, debilním dějem, debilní režií, debilní ruční kamerou, debilním střihem a s debilními postavami, které hrajou debilní herci. Každou chvíli se u mě dostavoval pocit svíravé trapnosti a štítivosti za debilní výjevy na obrazovce a kdybych mohl stiskem tlačítka vymazat tuhle amatérskou, plytkou, rádoby šokézní debilitu ze světa i spolu se všemi jejími tvůrci, neváhal bych ani vteřinu. Iritují mě duchoprázdné pitomosti pro týnejdžry, které se odvažují tvářit jako cosi myšlenkově hlubokého a existenciálně závažného. Posledních ca dvacet minut můj odpor ale poněkud zmírnilo, i když si pořád nemyslím, že moje předchozí divácké utrpení za těch několik krvavých momentů stálo. (20.11.2018)

"DiBlasi" stál za zrodom veľmi slušnej, atmosferickej jednohubky "Last Shift" či priemernom "Dread". V prípade "Extremity" by fanúšik hororu nemusel byť vyslovene sklamaný. Pekná kamera, soundtrack sadol ako riť na šerbeľ, no akosi som očakával viac. Jeden vydarený "gore" záber, totiž ešte "kŕdeľ lastovičiek" nerobí .. (05.10.2018)

Pravda je,že tento horůrek nepostrádá linii děje a jde si precizním způsobem za svým.Herecky a vizuálně na úrovni,čímž DiBlasi potvrzuje ,že ví co chce a jak prodat svůj zlepšující se talent a to je dobře..Na pomoc si vzal Šimona Sayce,hlavního tvůrce masek původního hororu Hellraiser a to byl velmi dobrý tah.Ikdyž film někdy chvílemi pocitově upadá,bravurním střihem DiBlasi nakopne děj znovu,takže pozornost si určitě zachová. (05.10.2018)

Pořádná psychárna s extrémně vnadnou hlavní představitelkou, která ráda randí se svým traumatem v Domě hrůzy. Pokud jde o avizované "extrémnosti", není to až tak přehnané, převyšuje undergroundový porn style, nějaká ta snaha po obscénnosti, krapet tortury, i tak je senzitivním divákům doporučeno si to povinně dát, aby už konečně vyprášili svoje fóbie z podobných filmů, a nečuměli jen na Ordinaci, která je pravděpodobně vrcholem jejich konfrontace s hrůzou. Natočeno je to s grácií. DiBlasi umí být i originální režisér, který vzorně míchá poměr nepříjemných scén, kterým vévodí Dana Christina, která zvládá vše, co po ní rozjetý režisér chce. Nepolevuje se v tempu, figurky v Domě hrůzy jsou příslušně rafinované i kostýmově vyladěné, má to ponuré až špinavé zabarvení, takže u mě vrchol DiBlasiho tvorby. Ještě mohl dát hrst dolarů, aby se hlavní představitelka nezahalovala při povelu k svlékání. Dohromady je to kompaktní dílo, co má dostatečně výrazný režijní rukopis, zajímavě rozhozené a rozdané role. Průběh je možná až mírně čitelný, proto není úplně ideální u filmu přemýšlet s předstihem, dokud nejsou odehrány všechny podstatné scény, které jsou dostatečně hororově zabarveny a mají svou pointu. DiBlasi a jeho štáb si posvítil na podstatu strachu, která člověka nutí vydat se jí naproti, jak to udělala hlavní hrdinka. Určitě tak učinila patřičně působivým způsobem. 10/10 (16.11.2018)

Holka trpící řadou fóbií se jim rozhodne čelit tím, že si prostřednictvím zvrácené hry prožije všechny hnusný věci, které se jí děly v dětství. Ten koncept možná není úplně originální, ale DiBlasimu se zpracování povedlo. Asi největší devízou je tempo. Hlavní hrdinka prožívá kolotoč teroru, občas se vrací do minulosti, která nebyla o nic lepší a objevují se i prostřihy ze soukromí či terapeutických sezení, které celý příběh dokreslují. Šťastná ruka zafungovala v případě obsazení Dany Christiny. Bavila mě i partička provozující celou hru. Její členové nebyli pouhými mučiteli skrývajícími se za maskou, ale konkrétní lidé s náznakem charakteru. A nakonec se povedlo i zabudování japonského štábu, který to celé dokumentoval. Vizuální stránka věci se také vydařila a fajn je i našláplá muzika. Milovníci gore si na své zase tolik nepřijdou, ale to tady není až tak důležité. Konečně důstojné navázání na výbornou Noční směnu. 85% (11.11.2018)