Т-34
T-34
T-34
Režie:
Alexej SidorovScénář:
Alexej SidorovKamera:
Michail MilašinHrají:
Alexandr Petrov, Viktor Dobronravov, Irina Staršenbaum, Vinzenz Kiefer, Nikita Kukuškin, Pjotr Skvorcov, Semjon Treskunov, Arťom Bystrov (více)Obsahy(2)
Čtyři v tanku T-34 a všude kolem po zuby ozbrojení nacisté... V létě roku 1941 sovětsko-německá smlouva o neútočení a přátelství náhle padá. Jednotky Wehrmachtu během pár měsíců postupují přes pobaltské republiky, Bělorusko a Ukrajinu až do vnitrozemí a Rudá armáda bojuje o každou vesnici. Jednou z nich je i víska, kde se střetne Jägerova tanková rota proti poslednímu zbývajícímu tanku T-34 velitele Ivuškina. Přes početní nevýhodu se však ruskému tanku podaří útok odrazit a krýt ústup nemocnice. O několik let později se Jäger s Ivuškinem znovu setkává, a zatímco nacistický důstojník povýšil na velitele tankové divize, ruský tankista padl do zajetí. Změnila se i situace na frontě: smyčka kolem Říše se stahuje z Východu i ze Západu a Jäger musí co nejrychleji připravit mladé rekruty na obranu země. S tím mu má pomoci právě Ivuškin, který dostane k dispozici ukořistěný tank T-34 a posádku z lágru, aby ze sebe na tankodromu udělali cvičný terč. Ruský velitel nabídku přijímá, místo Jägerovy sebevražedné mise ovšem chystá vlastní plán útěku... Ruský válečný film z roku 2018 koncipoval režisér a scenárista Alexej Sidorov podle svých slov jako akční podívanou pro novou generaci a zároveň jako poctu válečným veteránům. Nákladný projekt z části natáčený v Česku tak klade velký důraz detaily – od uniforem přes zrestaurování vyřazeného tanku T-34 až po výstavbu vesnice, která hned úvodem lehne popelem. Samotný děj stejně jako hlavní postava jsou však fiktivní a válečnými příběhy se inspirují jen velmi volně. Jsou například známy případy, kdy se sovětským vojákům podařilo utéct z německého zajetí, ovšem bez pomoci tanku. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (261)
Prvních dvacet minut jsem si myslel, že se dívám na klasické válečné drama. Trochu patetické, trochu špinavé a tuctové. T-34 ale není ruská varianta Velkého útěku, ale spíš komiksový film odehrávající se za Druhé světové války. Na historii se ohled nebere, pravděpodobnost se přizpůsobuje, fyzika funguje všelijak a zpomalovaček je tam moc i na film Michaela Baye. Kupodivu to vůbec není špatné. Akce je přehledná a vypadá veskrze efektně. Parta sehraných tankistů působí navzdory své zoufalé nevýraznosti sympaticky, takže jim není problém držet palce. Líbil se mi i hlavní záporák, který má víc charisma a uvěřitelnosti, než většina protivníků Avengers. Občas se objeví válečný film, který je logicky úplná kravina a fundamentálně špatně, ale i tak je zábavný. Jako tohle. Nebo Bitva v Ardenách. ()
Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu a myšlenka hrdinných tankistů, kteří si bránu pekla otevřou služebním vozem, je zábavnější, než by se jeden nadál. Film v rámci válečných hrdinských děl vyzdvihuje to, že nepřítel je personalisován do důstojného soupeře. V bídě a zmaru boje proti výrazné přesile, stejně jako v koncentračním táboře, je pár vydařených odlehčujících momentů. Pokud film pojmeme jako válečnou fantasy, jíž nepochybně je, ať byl počáteční záměr tvůrců jakýkoliv, nemůžou nám divácky vadit ani triky jako z počítačové hry. Od prvního válečného filmu, co jsem kdy viděla, mě nepřestalo těšit, když Němci nějakým způsobem ostrouhaj. Tady třeba ostrouhali most. ()
Pokud by se mělo jednat o parodii typu Žhavé výstřely, tak dobrý. Obývám se však, že zde měl soudruh režisér jiný cíl. Vytvořil tak nesmyslné propagandistické dílko s přitroublou zápletkou, hloupými efekty a neustále se zpomalujícími záběry (Rusové ani jinak točit neumí). Na pobavení dobrý, ale nevím co na to říkají tisíce tankistů, kteří v T-34 obětovali své životy. Jestli by je tato taškařice potěšila. ()
Aby som si vo svojom komentári navzájom neoponoval, rozdelil som film do dvoch časti. Prvá časť sa odohráva na jeseň 1941 a nemecké vojska sa blížia ku Moskve a môžeme vidieť taktickú vyzretosť dvoch veliteľov podporučíka Nikolaja Ivuškina a na druhej strane kapitána Klausa Jägera. Táto otváracia bitka vyzerá, ako samostatný film. Tým, ktorí sa usmievali nad chytrosťou oboch aktérov, len trocha reality. Boj 5.12.1941 v dedinke Nefedevo pri Moskve 89. tankový prápor 16. armády bojoval proti tankovej rote 40. motorizovaného zboru Wehrmachtu. Časť práporu bol zničená ale tank veliteľa práporu poručíka Pavla Daniloviča Guzyu z krytu zničil 10 nepriateľských tankov a ostatných 8 prinútil k ústupu. Neskôr sa vrátil k svojej jednotke a pokračoval v boji. Ďalšia legendárna bitka tanku T 34 pod velením poručíka Alexandra Sidoroviča Mnacakonova s Tigrami známeho 502. ťažkého tankového práporu (tu slúžil aj Čechoslovák Kurt Knispel – 168 zničených sovietskych tankov). Zničil dva tanky a tým uzavrel klin a ostatné tanky už boli bezprizorné, situácia z bitky pod dedinou Skvorice 20.1.1944. Ďalšou epizódou je bitka 20.1.1943 pri Leningrade v rámci operácie Iskra, kde sa ľahkému tanku T 60 pod velením poručíka Osatjuka podarilo zničiť celú tankovú čatu. A mohol by som opisovať mnoho ďalších hrdinstiev tak podobných z tejto bitky o Moskvu. Takže preto hovorím, že prvý film má historické korene v 2. svetovej vojne. Pri pozeraní ďalšej časti filmu som sa nemohol zbaviť pocitu, že som tento film už videl. A skutočne keď som zalovil v pamäti objavil som film Žavoronok, 1964 (Skřivánek, Škovránok), ale v žiadnom prípade aj podľa autorov, nejde o remake tohto filmu. Zase trocha histórie. Fakty o využívaní väzňov koncentračných táborov ako živých cieľov potvrdzujú mnohé spomienky a archívy (sovietske aj nemecké). Najmä výcvik nemeckých delostrelcov na terče, ktoré tvorili zadržané sovietske tanky aj s obsluhami sú opísané minimálne v štyroch nemeckých dokumentoch z archívu, ako aj v spomienkach generálporučíka Nikolaja Kriloviča Popela a plukovníka Pavlovceva, ale nepriateľ nemôže byť len hlúpy (vzhľadom na historickú realitu udalostí) a hrdinstvo na druhej strane ako silný populizmus. Pre všetkých divákov v skutočnosti druhá časť filmu neodráža realitu vojnových rokov a nemá historickú hodnotu.. V našom prípade snaha o prilákanie mladých k filmu si vo forme počítačových hier vyberá svoju daň. Ale vojna bola vyhratá nie prvoradovo technológiou, ale ľudskou vytrvalosťou, obetavosťou a nasadením celého sovietskeho národa (komentujeme film z východného frontu). Prirodzene mali by sa aj naďalej natáčať filmy o 2. svetovej vojne a o úlohe sovietskeho ľudu v nej, tak aby sa učili na nich nové generácie. V úvode som uviedol 3 príbehy hrdinstva a chcel by som vidieť obrazové verzie skutočných príbehov skutočných ľudí. Napokon len skutočná pamäť pomôže vyhnúť sa chybám v budúcnosti a pamäť si zaslúži rešpekt. Vo filme sme videli v bojovej činnosti aj dva na svoju dobu unikátne bojové stroje tanky T 34/76 a T 34/85. Natáčanie filmu sa odohrávalo aj v Prahe, Terezine, na hrade Loket ale aj v Rudolfinume v Prahe. () (méně) (více)
V prvé řadě je to legenda, tudíž jsem čekal to, co legendy nabízí. Zveličenost, patos, přehnanost a hrdinství. Všechno jsem dostal dvojnásobnou měrou a k tomu hromadu skvělých cool záběrů, zpomalovaček a epických tankových bitev, který se pravděpodobně nemohly stát. Ale hej, fuck it, je to ruská legenda. Navíc se mi akorát potvrzuje to, že Rusové umí hodně dobře točit a hrát si s kamerou. T-34 si píšu na seznam guilty pleasure. Tohle je film pro mě, kde nad tím nemusím přemýšlet. 5* a.k.a 90% ()
Galerie (20)
Zajímavosti (20)
- Německé tanky ve filmu jsou Panthery (Panzerkampfwagen V Panther Sd.Kfz. 171), respektive výborné kopie na podvozku T-55. V závěrečném souboji jsou vybaveny nočním infra zaměřovačem FG 1250, který se skutečně používal na sklonku války. (Furanta)
- Nemecké tanky Panzer V Panther sú tu v skutočnosti veľmi dobre zamaskované ruské tanky T 54/55. Rozdiel? Jedine odlišný podvozok. Korba a veža sú fantasticky zamaskované ale skutočný Panther mal prekladaný podvozok. (kukadlo123)
- Vo filme si môžte všimnúť, že pri cestách sú moderné označovníky. (Johnny.ARN)
Reklama