Démon

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

[Febiofest 2016] Nepijte alkohol, uvidíte mrtvé lidi a pak vám z toho hrábne a začnete mluvit jidišem :-) Tahle nepovedená svadba osobitě mísí prvky duchařského hororu, černé komedie a klade spoustu otázek, na které občas jen ve velkých náznacích odpovídá. A alkoholové opojení graduje. Kdo by se na oslavě chtěl zaobírat nějakými starými vinami a hryzajícím svědomím (vlastním, národním)? Co na tom, že po sálu chodí duch mrtvé dívky a tančí se ženichem? A kdo je její ženich na staré fotce? Jestli jste si nevšimli, tak vám unikl zásadní moment snímku. (27.03.2016)

Polskou kinematografii jsem měl vždy rád, dala světu spustu skvělých jmen a děl. Tohle mne však absolutně zklamalo. Tvůrci jakoby se nemohli rozhodnout, zda se vydat cestou psychologického dramatu (což bych asi uvítal spíše), nebo duchařského horroru (to bývá těžší). Nakonec zůstal snímek ne na půl, ale na čtvrtině cesty. Slušná kamera, zajímavé lokace, standardní hudba (výborný folklor) a obstojné herecké výkony. Co je všechno platné, když jsem během sledování postrkoval ručičky hodin očima. Přitom jsem si vzpomněl na vynikající Petrolejové lampy, kde oním duchem-démonem je syfilis. Kdyby se tvůrci vydali podobným směrem (jenže by jim chyběli Čepek a Janžurová), vytvořili by možná silný film. Jenže kdyby... Takhle divák sleduje pouze nepodařenou svatbu, kterou překazí bubák, avšak osudy postav jsou mu lhostejné... Horor tedy rozhodně ne, bát se není čeho. P.S.ani se nedivím, že se po premiéře režisér oběsil....je to fakt na mašli. (04.11.2016)

Zaujímavý námet židovskej legendy o posadnutosti, ktorý však nebol rozvedený do niečoho zmysluplnejšieho a zaujímavejšieho. Hlavne koniec bol taký nemastný-neslaný. Naproti tomu stred snímku ponúkol niekoľko nepríjemných a spoločensky trápnejších situácií, takže som sa ani nenudil. Priemer. 60/100 (28.08.2016)

"Pokud má nevěsta díru hlubokou, kostlivce ve skříni utluč lopatou." Svéráz národní svatby w morzu wódki. Ožrat se jako to hovado boží, udělat na svatbě ostudu a bordel  a pak to svádět na chudáka dybbuka :-). Pozvat kněze, co nazývá svatbu ďáblovými úklady (tím mi mluvil z duše), ovšem vymítání odflákne a odpíská dřív než bys řekl mrtvá v ženichovi. Btw, jak přesvědčit Hanu, že se nažouželila do špatného těla? Velice snadno. Rozepnout Piotrovi poklopec a vítězoslavně tím zamávat: "Ha! A copak je asi tohle, Haničko?!" Kromě dybbukovy krize identity Wrona řešil i další artově hluboké otázky, např. matematické: Jak hlubokou díru vykope jedna košer nevěsta za dvě hodiny? Logistické: Proč, když něco vyhrabává, jí to ostatní zase zahrabávají? Existenciální: Věřit na démony? Přece žijeme ve 21. století! No jo, ale řekl to někdo dybbukovi? Zdravotní: Proč nehrajou, když tancuju? A jsem epileptik nebo jen posedlý? A zásadní: Proč "nahoře bez" byla nevěsta jen pár vteřin, zatímco ženich běhal polonahej polovinu filmu??? Závěrem: Copak na samotě u lesa, tam jenom mrholilo, zato tady opravdu "Chčije a chčije..." (01.05.2022)