Démon

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Demon je Poľský duchársky horror ktorý síce na prvý pohľad nevyzerá ako veľmi duchársky, , ani nie veľmi hororový, no svoju silnú stránku skrýva pod kvalitnou remeselnou prácou. Je z toho cítiť art ale nie taký, ten určený výhradne pre cinefilov. Aj bežný popcornový divák si dokáže užiť toto dielo. Dej ktorý sa točí okolo svadby a hlavne jej oslavy ma zaujal vďaka abstinencii klišé. Realistický záver a nádych severskej kinematografie robí z tohoto diela zaujímavý audiovizuálny počin. Na Poliakov naozaj slušné. (09.02.2017)

To bylo divný. Ale celkem mi to sedlo. Banda ožralých Poláků na svatbě, která nedopadne úplně podle představ novomanželů ani hostů. Atmosféra dobrá, výborná kamera a celé nasnímání včetně použitých filtrů, režijně originální. Velice se mi také líbily herecké výkony, které filmu dodávají na autentičnosti. Konec je zajímavý, na zamyšlení. Celkově vzato to sice není úplně pecka, ale co se tohoto typu filmů týče, můžeme se od našich severních sousedů hodně učit. Škoda režiséra. (04.12.2017)

Svatba vymknutá z kloubů. Film o pokládání otázek a utíkáním před odpověďmi. Svatebčané v alkoholovém opojení odmítají racionálně řešit nakupené problémy týkající se nalezené kostry a bláznivého ženicha, podobně jako se v alegorické rovině polský národ jen problematicky vyrovnává se svou minulostí. Démon je film vyprávěný jakoby v opojení smyslů, pod vlivem. Velmi dovedně předvádí ten stav, kdy člověk trochu vnímá, trochu blouzní, motá se po světnici a je jako kdyby mimo sebe. Zde se do toho připlete ještě jakýsi duch dybbuk, ale to je spíše méně důležité. Je to art, ale art divácky vděčný, atmosférický, opojný a až překvapivě vtipný, na mnoha místech se celý sál s chutí smál. Wrona byl velký talent a je ho škoda. (23.03.2016)

"Pokud má nevěsta díru hlubokou, kostlivce ve skříni utluč lopatou." Svéráz národní svatby w morzu wódki. Ožrat se jako to hovado boží, udělat na svatbě ostudu a bordel  a pak to svádět na chudáka dybbuka :-). Pozvat kněze, co nazývá svatbu ďáblovými úklady (tím mi mluvil z duše), ovšem vymítání odflákne a odpíská dřív než bys řekl mrtvá v ženichovi. Btw, jak přesvědčit Hanu, že se nažouželila do špatného těla? Velice snadno. Rozepnout Piotrovi poklopec a vítězoslavně tím zamávat: "Ha! A copak je asi tohle, Haničko?!" Kromě dybbukovy krize identity Wrona řešil i další artově hluboké otázky, např. matematické: Jak hlubokou díru vykope jedna košer nevěsta za dvě hodiny? Logistické: Proč, když něco vyhrabává, jí to ostatní zase zahrabávají? Existenciální: Věřit na démony? Přece žijeme ve 21. století! No jo, ale řekl to někdo dybbukovi? Zdravotní: Proč nehrajou, když tancuju? A jsem epileptik nebo jen posedlý? A zásadní: Proč "nahoře bez" byla nevěsta jen pár vteřin, zatímco ženich běhal polonahej polovinu filmu??? Závěrem: Copak na samotě u lesa, tam jenom mrholilo, zato tady opravdu "Chčije a chčije..." (01.05.2022)