Ve vysoké trávě

Nějak si říkám, že jestli Netflix chce doslova prorazit, tak je to v hororu. Předloha od Stephena Kinga, režisér patřící do seznamu těch Američanů, kterým horor v současnosti patří, v hlavní roli pár neokoukaných jmen a navíc Patrick Wilson. Musím říct, že ta tráva by atmosféru měla. Škoda ale, že je to tak šílená kravina. (31.12.2019)

Tak dlouho tou zkurvenou trávou chodili, až tam zapustili kořeny...To je vlastně v KOSTCE všechno, co by se k tomuhle filmu dalo napsat, ale jelikož bych většinu z Vás neuspokojila, takhle krátkým výronem tak ještě dodám, že po zhruba 40ti minutách mě začal film tuze srát, jelikož ty déža ví a déža neví spojený s časovejma smyčkama a kostkovýma bludištěma bez logiky prostě a jasně moc nemusím. Takže někdo chcípne, aby následně zas žil, pak žije rovnou 2x, pak přijde dřív než přišel nejdřív, aby nakonec dorazil poslední ale vlastně první a...WTF??? Je sice pravda, že na film jsem koukala sjetá jak zimní gumy jelikož na horor o trávě čumím zásadně na trávě, ale i v THC rauši mě to ke konci kolosálně sralo a říkala sem si, že by to pole mohl někdo prostě zapálit. Štefan Král psával královsky no poslední dobou už to stojí celkem za hovno a že se na tuhle knihu spojil s panem Kopcem tomu moc nepomohlo. Natali tak nakonec natočil čistokrevně průjemnou záležitost, která vyšumí do ztracena. Malá rada na závěr - Když na Vás bude někdo z pole řvát, že se ztratil, tak zavolejte benga a dál se do toho neserte nebo se z Vás třeba stane ukázkovej nábožensky fanatickej kompost. (12.10.2019)

King, Natali a jejich netflixácká variace na Kukuřičné děti/Kostku. Zpočátku to baví odhalováním pravidel, podle kterých funguje zlověstné pole vysoké trávy-vězení žijící vlastním životem, ale bloumání trávou a časoprostorovými smyčkami a pořvávání nezajímavých postav záhy unaví a závěrečná čtvrtina je tragická. (06.10.2019)

Žánrových snímků s časoprostorovým paradoxem je velká spousta a Ve vysoké trávě by muselo přijít s něčím opravdu novým a zajímavým, aby se prosadilo. Jde ale o nepříliš nápaditý a hodně repetitivní film, jehož sledování může přinést v nejlepším případě jen nějaké mírné uspokojení z naprosto zapomenutelné hororové jednohubky. V horším případě přinese rozhořčení nad promrhaným obsazením (Patrick Wilson zde má docela děsnou roli) a angažováním kdysi nadějného hororového režiséra, který dnes nicméně tak nějak postrádá tvář. (16.11.2019)

Zdánlivě nekonečný lán vysoké trávy si nezadá s kukuřičným polem, oblíbeným to místem S. Kinga. Jak jednou vkročíte do zeleného labyrintu, není lehké najít cestu zpět, protože jen to, co je mrtvé, se v něm nepřemisťuje. Chátrající kostel střežící mysteriózní místo by měl být prvním varováním. To, co se ukrývá v trávě, je však z dob dávno pohanských, ne-li ještě starších. Osud obětí, které se nechaly vlákat do zelené pasti se zdá zpečetěný. Nevadí mi časové smyčky, ani nekonečné bloudění zoufalců se smrtí v patách. Poetické záběry na vlnící se trávu mi připomněly ani ne tak kukuřici, jako japonský snímek Onibaba (1964). Film mi přišel napínavý od začátku až dokonce a rychle utekl. Chápu, že ten, kdo se neopájí obrazy trávy a nebaví ho sledovat ztracené nešťastníky, bude Ve vysoké trávě otrávený. Já jsem spokojen. Spíše pro okrajové publikum. (18.10.2019)