Kdo si myslíš, že jsem

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)

Překvapení. Film není ani trochu povrchní, to postava se tak chová, ale každá její zdánlivě povrchní snaha má svoji hloubku ve strachu ze života v opuštěnosti a samotě, v nejistotě, zda bude alespoň v nějaké - třeba i nevlastní - podobě přijatá, či v hrůze vědomí, že přijatá není a možná už nikdy nebude. **** Nepříjemně citlivě a dobře zahrané, každé to zacukání mimických svalů, nejisté zatěkání očima, zachvění brady, taková zranitelnost a zraněnost, že při pohledu na ni musí trnout v každé holce už od třiceti výš. **** A vynikající scénář. Je tam jeden záběr, to místo v metru - nad městem visící skleněná kukaň, slepá ulička, odkud nelze pokračovat dál. Místo, kvůli němuž lze natočit film, nechat jednu postavu zemřít a druhou zírat skrze skleněnou stěnu do nedosažitelna. **** Mohl by to být konec, ale je to jen první z možných konců. Bude zoufaleji, hůř, když si Claire ani v soukromých fantaziích nepřipustí, že by mohla být milováníhodná mladším mužem, či vůbec ještě někým, a přesto si nemůže pomoci, aby na osudu neškemrala o drobky ze stolu, bez ohledu na to, co zlého může objektu své rozporuplné touhy svou potřebou a váhavostí ve skutečném životě způsobit. **** "Všechno už je zase možné", dozvídá se - a jestli ho svým strachem nechat se milovat a současně závislostí na té svůdné představě nezničila napoprvé, může v druhém kole zničit o to víc, jeho samého i s mladou rodinou. **** Vynikající analýza mechanismu nezáměrné destrukce, kde zdánlivě nepatrné kumulované vstupy mohou mít nedozírně vážné výstupy, aniž by kdokoli vlastně chtěl způsobit něco zlého. *~ (13.10.2020)

Výborný námet, pri ktorom som sa dosť obával, či sa podarí naplniť jeho potenciál. Ale napokon musím uznať, že spracovanie bolo naozaj vydarené a takmer úplne tu absentovali hluché miesta. V druhej polovici filmu po tom zásadnom zlome to bolo síce trochu rozpačité, ale ten záver to opäť vygradoval, hoci by si to zaslúžilo asi trochu konkrétnejšiu bodku za tým celým. Každopádne, výborne uchopený námet spočiatku nevinného "sliedenia", ktoré sa rozvinulo do fejkovej Lásky, alebo lepšie povedané, do posadnutosti. Herecké výkony na úrovni a konečne môžem Francúzom pochváliť. 4*! (30.12.2021)

No, pořádně do toho zahučela, paní profesorka. J. Binoche to odehrála fantasticky, uvěřitelně. --- To je s emancipací těžký. Ženy hrají hokej, pracují i jako kovářky, tady je to profesorka... Jsme nucené v něčem uspět, čili o to usilovat. Takže už holkám nepřijde na mysl "pravidlo pro ženy podle DM:  Nikdy neuháněj a neusiluj o chlapa! Je to jeho práce/zábava." (06.02.2022)

Julia Binochetová dokonalá. Každý záchvev brady, uprený pohľad, smútok, vášeň - všetko dokonale súznie s postavou starnúcej učiteľky filozofie na vysokej škole. Náhle ju opúšťa muž. Po 20 ročnom vzťahu a dvoch deťoch. Stáva sa, čoby nie. Dej zasadený do prostredia intelektuálov, fotografov a psychológov - teda do francúzskej vyššej strednej triedy. Dáma na prahu počínajúceho starnutia má teda dostatok prostriedkov na dlhodobé vykecávanie sa u psychoterapeutky. Prezentuje jej zložité zákruty nápravy vzťahového šoku zo straty dlhodobého partnera. Riešenie sa sprvu zdá byť jednoduché - zabudnutie v náručí kvalitného milenca. Ten to ale na nejaký dlhodobý vzťah nevidí. Problémy začnú v momente, keď sa sklamaná žena pokúsi pritiahnuť si samčeka spiatky prostredníctvom vytvorenia fejkového profilu na facebooku. Vzniká iný vzťah s množstvom peripetií, zákrut, viacerých variánt i nečakaných zvratov. Dejový rámec neprekračuje nič, čo sa priamo nedotýka vzťahového prežívania. Okruh postáv je uzavretý ani v Hitchcokových filmoch, no napätie tu, na rozdiel od premakaných diel veľkého Alfréda vychádza len z jednoduchého: prijme ma? - neprijme ma? a z otázky ako dlho sa dá udržiavať intenzívny, no len virtuálny pomer. Navyše, takéto filmy, riešiace len citové trápenia hóch intelektuálskej vrstvy ma nikdy nejako neoslovovali. Pretože, ako sa aj tu ukazuje, okrem pitvania sa vo vlastných citoch a pocitoch vášne, viny či neviny, nemajú hrdinovia vlastne žiaden iný sociálny ani spoločenský problém. Všetko je zabezpečené, preto nepodstatné. Preto len podpriemer. (07.01.2022)