Herečka a režisérka Nicole Garcia má významnou pozici v historii francouzské kinematografie již dávno zajištěnou, mimo jiné díky tomu, že na Cézara byla postupně nominována již v šesti kategoriích, což se zatím nikomu jinému v udílení těchto filmových cen nepodařilo. Narodila se v Oranu v Alžírsku, které tehdy patřilo do francouzské koloniální správy a strávila zde dětství i léta dospívání. Do Francie se dostala až v roce 1962, dokončila středoškolské vzdělání a začala studovat filozofii. Odtud ale přešla na Národní konzervatoř dramatického umění, kterou absolvovala první cenou v oboru komedie.
Ještě před absolutoriem na konzervatoři se Nicole Garcia objevila před kamerou, spolu s vrstevníky hrála v nenáročné komedii CHLAPCI A DĚVČATA (Des garçons et des filles, 1967), mihla se v populární komedii ČETNÍK SE ŽENÍ (Le gendarme se marie, 1968), první příležitosti dostala i v televizi. Souběžně začala působit v divadle, hrála nejen na pařížských jevištích, ale také například v Nice a ve Štrasburku, přijala pozvání i na proslulý festival v Avignonu.
Širší pozornost získala Nicole Garcia až díky Tavernierově historickému filmu SLAVNOST ZAČÍNÁ (Que la fete commence, 1975), následně se objevila v několika titulech známých i u nás. První hlavní roli dostala v dramatu OTÁZKA (La question, 1977), které se vracelo k nedávné dramatické historii Alžírska. Postava podváděné manželky hlavního hrdiny v komedii SUKNIČKÁŘ (Le cavaleur, 1978) jí vynesla Cézara za vedlejší roli. Jako herečka byla na Cézara nominována v následujících letech ještě třikrát (MŮJ STRÝČEK Z AMERIKY – Mon oncle d΄Amérique, 1981; SLOVA, KTERÁ SE MAJÍ ŘÍCT – Les mots pour le dire, 1983; NEBEZPEČÍ Z PRODLENÍ – Péril en la demeure, 1985). V osmdesátých letech excelovala také v divadle, na scénách Théâtre de la Madeleine a Théâtre des Celestins slavila úspěch hra Dva na houpačce, kromě toho Nicole Garcia hrála i ve světové klasice (Antonius a Kleopatra, Strýček Váňa).
V devadesátých letech se Nicole Garcia pustila do vlastní režie, aby mohla realizovat své plány a věnovat se za kamerou složitým mezilidským vztahům. Jako režisérka a scénáristka debutovala částečně autobiografickým filmem VÍKEND VE DVOU (Un week-end sur deux, 1990), který byl nominován na Cézara jako nejlepší debut. Další nominace na Cézara (v kategorii nejlepší film a nejlepší režie) jí vyneslo rodinné drama NEJMILEJŠÍ SYN (Le fils préféré, 1994), které bojovalo i o Křišťálový glóbus na festivalu v Karlových Varech. Dalším úspěchem byl film s kriminální zápletkou PLACE VENDÔME – SVĚT DIAMANTŮ (Place Vendome, 1998) s Catherine Deneuve v hlavní roli. Ten byl na Cézara nominován ve třech kategoriích a dostal se i do užšího výběru v soutěži o Zlatého lva na festivalu v Benátkách.
Kromě vlastní režie se Nicole Garcia nadále objevuje i před kamerou a například za kriminálku BETTY FISHEROVÁ A JINÉ PŘÍBĚHY (Betty Fisher et autres histoires, 2002) významného režiséra Claude Millera získala cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu. Zatím poslední hlavní roli ztvárnila ve filmu MOJE MÍSTO POD SLUNCEM (Ma place au soleil, 2007), nadále hraje i v divadle a ani ve filmové režii dosud neřekla poslední slovo.
Nicole Garcia má dvě děti, starší syn Frédéric Bélier-Garcia (*1965) působí jako divadelní režisér, mladší syn Pierre Rochefort (*1981) pochází ze vztahu se slavným hercem Jeanem Rochefortem (*1930).
Pavel "argenson" Vlach
