V úskalí

Tvorba Sofie Coppola určitě není ani trochu mým oblíbeným šálkem kávy, nicméně na druhou stranu, vztahová dramata mám rád, a to i ty odlehčenější, no a především mě zde samozřejmě lákala i přítomnost nenapodobitelného Billa Murrayho a sympatické Rashidy Jonas, jenže bohužel, Coppola opět nepřekvapila a On the Rocks je tak jen další opravdu nefungující a nudnou, v podstatě převážně konverzačkou, ovšem co je na tomto snímku to nejhorší, tak že je v podstatě obsahově naprosto prázdný. Žena, pochybující o věrnosti svého muže tu totiž pořád jen zcela bezvýznamně, nezáživně a častokrát až otravně jen mele, přemýšlí, znovu mele a znovu přemýšlí, aby se nakonec ve výsledku dozvěděla úplný hovno. Já tu tak vůbec nenašel nějaký hlubší smysl toho příběhu, to měla být jako nějaká její krize středního věku, nebo pochybování o sebe samé, nebo co? Nevím a je mi to ve výsledku vlastně i putna, já z toho totiž neměl vůbec nic. A to se musí nechat, že alespoň ten Murray se to zde snažil všemožně nějak oživit a nastartovat, ale byla to snaha alá šíšou proti zdi, jelikož mrtvo nerozhýbe nikdo ani nic. Navíc zde jinak v žádném ohledu nefiguruje ani romantika, ani humor, a s ústřední postavou Rashidy Jones jsem se pak nedokázal ani nijak ztotožnit, i když to je možná vinou toho, že jsem chlap, tak tedy lépe řečeno, ani nějak sympatizovat, či soucítit, spíš mi tedy naopak přišla až křečovitě napjatá a vlastně i dost mimo mísu. Za mě zkrátka tento film opravdu v žádném ohledu nikterak nefunguje, a v podstatě, i když to dělám jen velmi ojediněle a nemám to vůbec rád, tak si ho dovolím označit až za vyloženě zbytečný. (07.12.2022)

Možno až príliš subtílny film, ktorý ale hovorí o celkom zásadných veciach v našich hlavách. Nie je vôbec jednoduché súdiť druhých nie podľa seba, ale ako indivíduá a vyhnúť sa tak nielen stereotypizácii, ale možno ešte viac tlaku svojho ega. Rashida sa po čase stretáva so svojim otcom Billom. Ten sa "prekvapivo" vôbec nezmenil, ale čím viac času s ním dcéra trávi, tým viac začína podliehať jeho spôsobu nazerania na svet. Ten nie je ale prvoplánovo kritizovaný, len, ako skonštatujú samotné postavy, každý prežíva to vlastné dobrodružstvo a nie každý v okolí ho musí chápať. Možno to príde mnohým divákom málo, ale mne to ako náplň veľmi príjemného celovečeráku stačilo. (04.02.2021)

Kdysi oslavovaná Sofia Coppola se tak nějak „stáhla“, dál píše malé velké látky, dál to vypadá, že rozumí (nejen) ženské duši, a dál tak nějak chápeme, co nám svými látkami chce sdělit. Její Marie Antoinetta zažila prázdnotu života u dvora, čerstvá absolventka filosofie Scarlett Johansson osamělost v Tokiu, Stephen Dorff coby obdivovaný herec samotu v luxusních hotelech, ředitelka, učitelka a žákyně život v ústraní při vrcholící občanské válce a v neposlední řadě newyorská matka Laura zase osamění v manželství, ve kterém její druhá polovička propadne pracovnímu nasazení. Tak trochu ztracené spisovatelce s tvůrčí krizí hodlá pomoct ochranitelský otec, který ztracený není nikdy: rozhodně ne pak v případech, kdy okolo projde nějaká přitažlivá sukně. Jelikož Laura s jeho přičiněním zavětří, že má manžel beztak poměr, stává se z tatíka zapálený detektiv. A dcera úsměvnému šmírování chtě nechtě propadne s ním. Možná je ztracená i v tom, jak zůstat atraktivní a zajímavá pro svého partnera. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ovšem znovu chybí to, co zdobilo třeba mnohými právem milované Ztraceno v překladu: spontánní sekvence, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce. Nabízí sice odlehčené scény i přirozenost, navíc se může spolehnout na gentlemanského svůdníka Billa Murrayho, přesto její sdělení, že mnohdy řešíme složité situace ještě mnohem komplikovanějšími způsoby, je přeci jenom trochu málo. (31.10.2020)

Už jsem si zvykl, že Sofia Coppola točí dialogovky. K tomu dialogovky, které jsou dle mého vědomí a svědomí totálně o ničem. Nejsem totiž obyvatel New Yorku, takže některé ty názory, myšlenky, diskuze jdou totálně mimo mě. Nicméně tady to vyhrála s Rashidou Jones. Asi bych si s ní neměl, s coby Američankou, co říct, ale zase jsem měl možnost na ní hodinu a půl koukat…a to bylo docela fajn. (26.02.2021)

Po slabším začátku a prvním hejkání B. Murrayho jsem zvažovala, že to vzdám, ale vydržela jsem a vyplatilo se. Film se pěkně rozjel a bavil mě. Při dalším pokusu o Murrayho zpěv jsem se tedy raději vzdálila, abych si nekazila dojem, ale na těch 75% pro mě tenhle film dosáhne. Nejsem si jistá, jestli se bude líbit klukům, je to spíš pro nás holky. Jedna věc mi není moc jasná, co má ten film společného se svým názvem. (15.12.2020)