Pokání

Nádherná, mrazivá krása. Symboly bývají ve filmech mnohdy samoúčelné a zavedou filmaře k opájení se vlastním uměním. Ale tady ne. Tady dokonale vystihují zrůdnost zla téměř elegantními prostředky, čímž dodávají filmu mnohem větší sílu, než kdyby byl natočen přes potoky krve a utrpením zkroucené obličeje. (28.03.2009)

Hitler je Stalin a Stalin je Hitler (Hitlerův knírek a Stalinova zahrada), krutosti tyranů jsou po staletí stejné, a je jedno, zda je vykonávají vojáci v brnění či v tancích...Abuladzovo podobenství zasáhlo v osmdesátých letech ČSSR, jenže z pohledu dneška jde o neoriginální filosofické pojednání, které je paradoxně nejsilnější v jediné realistické scéně - ženy hledající na kládách jména svých blízkých. Slabost filmu ukazuje scéna se zlomeným vězněm - kdyby byla natočena realisticky, udeřila by na diváka plnou silou, jenže u Abuladzeho slouží jen jako podkres k symbolice - děvka spravedlnost si odchází užít do křoví. Závěrečných deset minut zase odkazuje k Antigoně - současný Kreon poznává, jak malá je vlastně jeho moc. Myslím si, že skoro třicet let po XX. sjezdu KSSS nebylo zas tak odvážné rýpnout si do kultu osobnosti. Jenže od natočení Pokání uplynulo dvacet let a svět stále čeká na skutečný film o době teroru. A bude čekat, protože Rusové raději točí filmy o hrdinských admirálech. (09.09.2010)

Toto je absolutně nejlepší film o totalitních režimech 20. století, zaměřených proti Bohu (a v důsledku toho i proti člověku). Nejlepší je proto, že je imanentně, všudypřítomně náboženský (Gruzínci stejně jako Rusové a ostatní východní křesťanské národy ani nemohou být jiní). Neklouže po povrchu jako většina západoevropských liberálně-demokraticky orientovaných děl, ale dotýká se samé podstaty problému dobra a zla. Film je skvělý i jako umělecké dílo, koloritem, herecky a zvláště symbolikou. (26.06.2007)

V dobách mladistvého intelektuálství jsem v každém díle hledal hlubokou myšlenku, poselství či směr a tímto musím Pokání poděkovat za to, že mne donutilo toho nechat. Dvě a půl hoďky uměleckého trápení v gruzínštině mne totiž přivedly k poznání, že filozof ze mne nikdy nebude a od té doby se při sledování filmů pouze bavím, což mi přináší radost do života. V tomto snímku jsem se pobavil pouze při opakovaném vyskakování dědečka z hrobu a to mne zcela neuspokojilo. Přesto nechci býti kazišukem, který by filmovému fajnšmekrovi rušil umělecký orgasmus, ale obyčejnému filmovému fandovi si dovolím doporučit, aby se podíval na něco jiného. (07.08.2015)

Absurdná dráma.. Vynikajúci žáner, má niečo do seba.. Film má veľmi hlbokú myšlienku, je veľmi sofistikovane poskladnaný, niektoré obrazy (podobenstvá) sú úchvatné. Niektoré hlášky z filmu som si priam zamiloval. Výpovednú hodnotu má tneto film na 5hviezičiek.. asi ešte dlho budem váhať či 4 alebo 5. Jediné čo by som tomuto filmu vyčítal bola zdĺhavosť. Niektré scény mi pripadali až prehnane dlhé a nezáživné.. Spoileroidné hlášky: 1.- Konfucius praví: "Je těžké chytit kočku v temné místnosti, zejména když tam není." Náš úkol je nepochybně těžký, pro nás však není nic nemožného. Budeme -li opravdu chtít, ... chytíme kočku v temné místnosti, a to i tehdy, když tam nebude.- 2. - Promiňte, dostanu se touhle ulicí k chrámu Bohorodičky? - - Ne, tohle je Varlamova ulice, ta k chrámu nevede. - - Tak není k ničemu. K čemu je taková cesta,která nikam nevede? (18.01.2007)