Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrají:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (188)
Když se podaří Fanny a Alexandrovi uprchnout do Izákova domu, ocitají se z pekla biskupových hradebních kobek ve světě, který jakoby stál mezi světem rodiny Ekdahlové a biskupovým hradem, ve světě mezi rájem a peklem, mezi zemí a podsvětím – očistcem. V tomto světě se stírají rozdíly mezi skutečností a zdáním, uzavřený prostor domu s nekonečnými chodbami je autonomním vesmírem sám pro sebe a skoro to vypadá, že každá loutka Alexandra mlčenlivě pozoruje a stěny dýchají. Právě zde se Alexandr setkává s šíleným Ismaelem, mužem, kterého však ztělesnila žena, herečka Stina Ekblad. Jeho androgynnost umocňuje jeho zdánlivou (ale možná i skutečnou) nadpozemskou moc. Setkání s Ismaelem je skutečným klimaxem Fanny a Alexandr. Alexandr se musel vypořádat se smrtí svého otce a s ďábelským biskupem a nyní se musí vypořádat sám se sebou. Musí nakonec konfrontovat své vlastní sny a fantazie, a Ismael je ten, kdo mu pomůže porazit sám sebe. Zdá se, že některé momenty z Bergmanových filmů – co se týče jak stylu, tak obsahu - se objeví v tomto filmu. Tím spíše se rozhovor Ismaela a Alexandra podobá rozhovoru z Persony. Persona neustále naznačuje podobnosti mezi dvěma ženami, až narace dojde do chvíle, kdy jsou si totožné a musí se s tímto faktem vypořádat. Ismael a Alexander jsou přesně to, co obě ženy v Personě. Dva lidé, jedna osoba. K tomuto poznání divák ani Alexandr nedochází dlouhodobým vývojem, ale náhle, kdy ve zvědavosti Alexandr nachází bytost, která říká, že je jeho (sou)částí. Ismael zůstává jedinou záhadnou postavou filmu, nikdy se nedozvíme, zda vše, co řekl či co snad z dálky ovlivnil, nebylo jen zkresleno a spojeno dohromady fantazií malého Alexandra, který si vývoj událostí takto představoval, aby se de facto sám pro sebe stal nástrojem zkázy biskupa. ()
A 312i minutový sestřih bych hodnotil ještě příkřeji, protože tak velkopanské rozvynutí do šíře by ságu rodu Ekdahlů jistě zbavilo i toho nejtitěrnějšího drobečku uměleckého účinku, který obyčejně plyne z potěšení z nevyřčeného/nezjeveného a tím podmíněného zapojení vlastní imaginace. Nevím proč, ale na Bergmana v barvách se ne a ne naladit (viz Šepoty a výkřiky). ()
Strýček vám udělá ohňostroj! Číslo jedna: Radostný, milý snímek, přesně tak by měly Vánoce vypadat, plné smíchu, štěstí, svíček! Číslo dva: Každý je jiný a tohle umí Bergman dokonale vystihnout! Postavy ve svém filmu vykresluje jako nepředvídatelné. Ukazuje různost charakterů, temperamentů a povah. Číslo tři: Mě dokážou nadchnout originální momenty a detaily. Například ruplá postel, polštářová bitka se služkou, hořící punč, strýčkův ohňostroj, Alexandrova ostrá slova na pohřbu, taky jeho duchařské příhody a příběhy, mazaná koupě truhly... Zkrátka vážnost střídá vtip ve velmi jemných přechodech, zcela přirozeně! Sfoukneme svíčky a číslo tři je u konce. ()
Tenhle film je pro mě jako román. Bergmanův styl vyprávění ve mě neuvěřitelným způsobem sugeruje pocit, že onu rodinou ságu z konce 19.stol. skutečně čtu. Pohledy, chůze, pozvednutí sklenky Koňaku... několik stránek textu, celý život a osobnost, zachycené v jednom pohybu či gestu. Dětské oči úžasným způsobem zároveň prožívají, zároveň vyprávějí. Přes svou délku nemá film jedinou skulinku a několik míst je doslova uhrančivých. Hudba je zde použita téměř okrajově, zato s obrovským účinkem. Stejně jako v knize tu v postavách a jejich příbězích zůstává ono nevyřčené, které si každý může upravit svou fantazií a vložit do nich kus sebe. Samozřejmě jen ti, kteří se dokáží naladit na režisérovu strunu a ve stránkách této knihy listovat spolu s ním. ()
Stejně jako Oscar Ekdahl pohlíží na své malé divadélko, ve kterém se zrcadlí kus toho velkého světa za zdmi divadla, tak stejným způsobem odráží tento malý snímek ten náš velký svět. Fanny a Alexandr je poslední Mistrovo filmové dílo (následovali již jen televizní projekty) a skutečně odešel na vrcholu sil a v tom nejlepším. Tříhodinová verze je snímkem, který žije vlastním životem. Atmosférou vás vtáhne do sebe a vytvoří ve vás pocit, že se koukáte mnohem déle než je skutečná stopáž. Ovšem je to čas, který je příjemně strávený a skrze nedotčený pohled Alexandra budete se zaujetím sledovat (ne)obyčejné osudy Ekdahlovic klanu. Po stránce herecké a technické není co vyčítat, snad jen tradiční Bergmanovu divadelní režii. Ovšem komu by to vadilo, když je tak nepopsatelně účinná. Rozhodně bych se někdy rád podíval i na ten pětihodinový sestřih, jelikož přeci jen je zde pár míst která vyznívají trochu do ztracena. ()
Galerie (107)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
![Fanny a Alexandr - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/442/164442437_f46c11.jpg)
Zajímavosti (14)
- Scény byly natočeny v chronologickém pořadí. (PSJR)
- První koncept scénáře vypracoval Ingmar Bergman již v roce 1979 a měl více než tisíc rukou psaných stran. (Kulmon)
- V roli biskupa Edvarda Vergeruse, kterého ztvárnil Jan Malmsjö, se měl původně objevit Max von Sydow. (Tygrys)
Reklama