Fanny a Alexandr

Film, ze kterého je blaho na duši. Těžko vypichovat jednotlivé klady, nejpřípadněji dokážu dojem z něj vyjádřit slovy harmonická dokonalost. Můžu jej vidět, a viděl jsem, mnohokrát, a bez ohledu na znalosti point a promělnlivých motivů, nikdy nepřijde ani stín nudy. Vždycky jen pohoda, uskopojení, pocit, že jsem mohl čas stěží utratit lépe. (03.12.2006)

Bergman má neuvěřitelný dar na to, jak si pohrát se smrtí. Tady působí spíš pohádkové než děsivě, a to především kvůli přítomnosti dvou zklidňujících postav, babičky a strýčka Izáka. Já bych osobně z názvu Fanny úplně vypustila, protože pro film není nijak důležitá. Hlavní roli hraje Alexander a s klidným srdcem můžu říct, že zejména Alexandrovy oči. V nich se odvíjí celý příběh, místy veselý a místy děsivý. Stačí se dívat do toho páru za všech okolností vzdorujících očích a víte, jak se cítí mimořádně nadané dítě, které se dospělým nechce a nemůže podvolit. Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele. (17.05.2005)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Můj první Bergman, kterého jsem viděl jako dospívající. A hned mne genialitou mnoha scén dostal. Hořící svíce i planoucí prdy, létající peří a smyslnost. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=IkszXVEUHco (26.11.2010)

Stejně jako Oscar Ekdahl pohlíží na své malé divadélko, ve kterém se zrcadlí kus toho velkého světa za zdmi divadla, tak stejným způsobem odráží tento malý snímek ten náš velký svět. Fanny a Alexandr je poslední Mistrovo filmové dílo (následovali již jen televizní projekty) a skutečně odešel na vrcholu sil a v tom nejlepším. Tříhodinová verze je snímkem, který žije vlastním životem. Atmosférou vás vtáhne do sebe a vytvoří ve vás pocit, že se koukáte mnohem déle než je skutečná stopáž. Ovšem je to čas, který je příjemně strávený a skrze nedotčený pohled Alexandra budete se zaujetím sledovat (ne)obyčejné osudy Ekdahlovic klanu. Po stránce herecké a technické není co vyčítat, snad jen tradiční Bergmanovu divadelní režii. Ovšem komu by to vadilo, když je tak nepopsatelně účinná. Rozhodně bych se někdy rád podíval i na ten pětihodinový sestřih, jelikož přeci jen je zde pár míst která vyznívají trochu do ztracena. (18.01.2007)

Rodinné drama středostavovské švédské rodiny je nepochybně - jako většina Bergmanových témat - trvalou bolestí jeho vnitřní duše. Problematický matčin sňatek a následné drama tyranství a omezování osobné svobody nahlédnutím pod povrch luteránské ortodoxie a pochopením, proč v minulosti i z této země odcházela početná emigrace do Severní Ameriky neohraničených možností. Zdánlivě neobvyklý námět zvládá Bergman se záviděníhodnou bravurou a věren svému dušezpytu s důkladným, takřka minuciózním sledováním postupných změn duší svých hrdinů. Film cítím jako jakési skeptické doplnění SCÉN Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA. Je dokladem univerzálního záběru Bergmanova pohledu a suverénního zvládnutí i zdánlivých maličkostí filmařských dovedností. (26.08.2007)