Tom a Jerry

Nerozlučné duo kočka-myš a "kámoši jak hrom", jejichž dokonalé bitky a naschvály se staly za těch pár desítek klasickými a o nic méně vtipnými. Tom a Jerry je v podstatě taková animovaná verze grotesek s Laurelem a Hardym. Zkrátka kreslený seriál nejen pro děti, který nestárne a je stále stejně atraktivní a zábavný. (31.08.2010)

Tento animák spolu s tým mig mig pštrosom či čo to je (každý vie o čom hovorím) sú tie najparádnejšie z obdobia keď som ešte po stojačky pod postelou behal. Keď na to natrafím teraz, viem, že stále tam niečo s toho decka vo mne je. Inak ako malý som mal kocúra na chlp presne takého ako Tom, ale tomu perskému lenivcovi by mohlo okolo hlavi pobehovať tisíc myší a nepohol by sa ani o centimeter :-). (16.10.2008)

Seriál W. Hanna and J. Barbera dokáže osloviť mladších i starších prostredníctvom jednoduchého príbehu o naháňačke mačky a myši. Klasika, na ktorej už odrástli viaceré generácie a ďalšie generácie ešte odrastú lebo Tom a Jerry asi nikdy nestratia diváka a budú zabávať naše deti, deti našich detí, deti deti našich detí,... . (26.09.2007)

Jedna z nostalgických záležitostí mého dětství, která ani po shlédnutí ve starším věku neomrzí a baví stále stejně. To ale všichni moji někdejší hrdinové - Donald, Mickey, Goofy, pták Uličník, kojot, vlk, zajíc... To víte, dřív se ty seriály dělaly s láskou ke kumštu, dnes se dělají pro peníze a je to vidět. K samotnému titulu - dějová linka je vlastně ve všech dílech úplně stejná, jiný seriál by to mohlo i odepsat, tento však ne. Navíc připočítejte krásnou, klasickou, ručně kreslenou animaci (ach, ty časy se už nevrátí), skvělou hudbu, velikány jako Joe Barbera a Bill Hanna a na závěr to nejdůležitější - oba hlavní protagonisty, z nichž blíže mi dříve byl Jerry pro ztělesňování dobra. Ovšem po letech musím glorifikovat i kocoura Toma. O hodnocení netřeba pochybovat a závěrem vyhlížím do budoucna, kde to bude vypadat tak, že si dávám repete, tentokráte už s mými potomky. (03.12.2008)

Pro mě byly americké příběhy o svárech mezi kočkou a myší vždy cosi magického, co na staré Tesle vypadalo zvláštně blyštivě, exoticky a sympaticky. Něco ztřeštěného a drastického, co československá televize nikdy nenabídla ani nabídnout nemohla. Díky nedokonalé rušičce se nám dařilo docela solidně chytat západoněmecké stanice a tak mám u Toma a Jerryho asociaci ne na vlezlou písničku Haničky Zagorové, ale na luxusní schlager Vielen Dank für die Blumen, vielen Dank wie lieb von dir! Ale dost už o té nostalgii. Čím je vlastně tento animovaný seriál tak zajímavý? Ptám se tím spíš, že jsem nedávno viděl nové epizody a ty mi přišly s prominutím idiotské, příšerné. (Vintage styl prvních epizod je prostě nenapodobitelný, ale i příběhy jsou lepší, vtipnější a srdečnější. Nový Tom s Jerrym, jsou hektičtí hyperaktivní kokoti, kteří nemají co nabídnout.) Budu dál říkat jen "staré epizody", abych byl srozumitelnější. Tyto staré epizody nabízely až nekonvenční humor. Dělaly si bžundu z černochů, byly propagátorem komerčního životního stylu, utahovaly si z žebráků. Jako typickému socialistickému pionýrovi mi to přišlo tuze legrační, ale tomu hustému mezi řádky jsem stejně nerozuměl. Žasl jsem pouze nad výtvarným pojetím stavu, kdy kocour doslova vyletěl z kůže, kdy proběhl cihlovou zdí a zanechal po sobě čistý řez své siluety, kdy zbělal leknutím, kdy sebe praštil litinovou pánví a dokonale zdeformoval její dno dle tvaru svého obličeje, kdy sebou nechal procházet elektrický proud, zbytečně poštval na sebe agresivního buldoka apod. To bylo cosi nevídaného, nabízelo to násilí ve své nejčistší formě a hlavně to dětem ukazovalo, že malý nemusí být nikdy slabý. Vyložili vlastně klasický motiv Davida a Goliáše po svém a v podobě legračních postaviček, a za přítomnosti gejzíru nápadů a gagů, dali tak vzniknout moderní pohádkové legendě. Vždycky jsem měl za to, že je autorem paní Hanna Barbera, která později vystřílela formu na Bugs Bunnym a stovkách dalších postaviček včetně té rodiny z pravěku nebo mluvícího medvídka z parku Yellowstone, ale tady vidím, že jsou to dva chlapi, William Hanna a Joseph Barbera, no tak to mi potom dává vše víc smysl. Tom a Jerry se patrně po smrti tvůrců dostali do rukou nějakých bláznů, kteří vzali jenom jejich nevraživost a dovedli příběhy do trapného konce. Vše ostatní, co mezi těma dvěma bylo, je pryč a zbyla jen nostalgie a vzpomínky na nohy tlusté černošky tetelící se nervózně na vratké štokrli. To byl Tom a Jerry, kámoši jak hrom. (15.04.2014)