Tenki no ko

Navzdory původnímu záměru nezačnu svůj komentář srovnáním s minulými díly Šinkaie (a zvláště tím posledním), nýbrž začnu tím, čím je tento film oproti jeho předchozím počinům jedinečný. Nuže: čím film rozhodně vyniká, je výborné vyobrazení snah o předčasné dospívání a konfliktu naivních hlavních hrdinů s realitou, kdy zjišťují, že skutečně dospělým se nějaký patnáctiletý floutek zkrátka nestane ze dne na den – nejednou jsem si při sledování vzpomněl na čtení Kafky na pobřeží, kde se Murakamimu podobnou problematiku podařilo rovněž skvěle zpracovat. Další zářez si Šinkai zaslouží za jedno z nejpreciznějších zpracování japonských reálií, jaké jsem kdy v anime viděl – západní divák to možná tolik neocení, ale nešlo si nevšimnout, jak se i japonští diváci v sále pochichtávali nad tím, s jakou nečekanou pečlivostí a smyslem pro nejmenší detail Šinkai vyobrazuje život v důvěrně známém Tokiu ve snaze zachytit co nejvěrněji realitu, stejně jako je pozoruhodné, u kolika známých firem a jejich výrobků si vyjednal užití ve filmu bez zkomoleného názvu. A komu snad nelahodila příběhová mnohoznačnost, zamotanost a osudovost v Kimi no na wa., ten by měl zvážit zhlédnutí, protože Tenki no ko nabízí o poznání čitelnější, snad by se dalo říci civilnější příběh, který je přístupnější širšímu publiku než jeho předchůdce (a teď to nemyslím jako kritiku). Naopak Šinkaiovy trademarky, které byly přítomny v předchozích filmech – Tokio, vlaky, melancholie, klavírní hudba, západy slunce, déšť –, jsou samozřejmě přítomny i zde a opět v koňské dávce, přičemž počasí zde hraje dokonce hlavní roli. A jak tedy vychází ze srovnání s Kimi no na wa.? Styčných bodů se nachází mnoho (hlavní hrdina z předchozího filmu se tam dokonce i na chvíli objeví!), takže se srovnání vyhnout zkrátka nejde, ale Tenki no ko z tohoto srovnání kupodivu nevychází vůbec špatně. Jedná se o řemeslně velmi dobře zpracované dílo, které sice už neobsahuje ten „wow efekt“ jako jeho předchůdce, a byť věřím, že se do jisté míry mohlo jednat o záměr, tak mi ve filmu také chybělo pečlivější představení rodinného zázemí postav, zvláště pak u Hodaky, a nějaká silnější katarze v závěru – Šinkai bohužel vyložil trumfy asi o 10 minut dopředu a samotný závěr tak už neměl čím překvapit a zasáhnout diváka. Sečteno podtrženo – film, který stojí na svých vlastních nohách a stojí za to jej vidět, jen má tu smůlu, že navazuje na velmi úspěšného předchůdce a jsou u něj očekávání nastavena proklatě vysoko. Prosté 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 8/2019.) (02.09.2019)

Od Šinkaie jsem dosud znala jenom jeden film, ale zato suverénně nejúspěšnější a nejoblíbenější u diváků (ano, jedná se o "Your Name"). V tomto případě sice režisér používá stejné nástroje - příběh dvou mladých lidí ze současného Japonska doplněný o nadpřirozené prvky + atmosférická hudba - ale tentokrát si hlavní hrdinové moje srdce nezískali a nebýt působivé animace (nejen obloha, ale také Big Mac byl jako "živý"), rychle na tuto projekci zapomenu... (27.07.2020)

Jako vždy chválím animaci, je fakt nádherná. Zajímavý byl také nápad vložených písní, znělo to jako opening/ending pro začátek/konec životních etap hlavního hrdiny. Postavy a jejich charaktery byly ok. Potud dobré, fajn, nepodprůměrné. Ale pak scénář. Bože můj, ten scénář! Pane Šinkaii, najděte si někoho na psaná scénářů a oddejte se animaci a režii, protože ty scénáře vám prostě moc nejdou. Možná je kniha lepší, ucelenější, dává větší smysl, ale tohle bylo fakt špatné. Divně rozhárané, dlouho člověk vlastně tápá, o čem to konkrétně je a když se to tak nějak jakž takž ukáže, tak se do toho zamotá další motiv. Kdyby to byly dva různé film, bylo by to lepší. A pak ten konec! Bože, ten konec! Už dlouho jsem neviděla nic stupidnějšího. SPOILER Tři roky neustálých dešťů? a všichni jsou s tím v pohodě, hlavně věci, byty, co nepodléhají plísni, korozi, propadu, celosvětový potápějící se řád? Po třech letech dešťů by to určitě bylo takhle sluníčkové. Jupí. KONEC SPOILERU A bohužel mě to koukání zase tolik nebavilo. Vlastně jsem se docela těšila, až to skončí. (09.06.2021)

Většina filmů od tohohle tvůrce je pro mě za jasných pět hvězd, zde o jednu méně. Proč? Tentokrát mi jen lehce zvlhly mé lachtaní bulvy. A to je málo. No dobře, první polovina byla nějaká slabší a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do opravdového diváckého tempa a chvílemi sem se víc, než na děj soustředil na to, zda jsou tam vlaky (jsou), hezká animace (je) a melancholická atmosféra (taky přítomna). Postupem času sem se do děje a postav ponořoval, přenesl jsem se přes jejich šablonovitost a prostě si užil další skvělý film, který je sice ve své podstatě hrozně podobný předchozím, ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadí, pořád je to jednou za pár let moc fajn melancholická romanťárna. (08.11.2021)

Jako ta utečenecká část se snahou se nějak protlouct v hezky vyobrazeném Tokiu, zahaleném v dešti byla fajn, ale ten "milostný patos" byl až moc a strhával to na fakt neuvěřitelný level neuvěřitelnosti. Vizuálně fantastické, ale toho patosu je tam příliš, minimálně pro mě a na poměry Šinkaiových filmů. (21.06.2020)