Pán much

Předloze věrnější, nicméně verzi z devadesátých let mám raději. Na každý pád jsem ovšem rád, že se o zásadní literární díla někdo opakovaně filmově pokouší a snaží se je tak předložit širší části veřejnosti. Mě filmy navnadily k dodatečnému přečtení Goldingova geniálního díla - kéž by vždycky, když civilizace divočí, bylo možné doufat, že bude opět přímočaře konfrontována se světem dospělým... (09.10.2016)

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, dokonce jsem o ní psala diplomku (ale z hlediska teorie překladu). Golding je geniální, nositel Nobelovy ceny a i když není jednoduchý, právě tato kniha je díky svému jazyku i poselství srozumitelná pro všechny (jak to má u správného geniálního díla být) a přímo vybízí ke zfilmování. Zfilmovat skvělou knihu je strašně těžké, protože kouzlo knihy je, že nechává pčtenáři prostor pro fantazii co do postav, prostředí, promítání vlastních zážitků a zkušeností. A najednou to všechno někdo zkonkretizuje, postavám dá tvář (nedejbože vámi neoblíbeného herce), vymezí místo, zkrátka tu vaši fantazii přiškrtí. Nebo ji podpoří, natočí geniální film a vy už pak jen děkujete a modlíte se, aby to nenatočil nikdo znovu, protože není lepší McMurphy než Nicholson ani lepší Motýlek než Steve Mc Queen. Tenhle film je, řekla bych, minimálně stejně dobrý jako kniha, i když mi chybí barvy, protože právě v té knize si Golding hraje s barvitými popisy krás ostrova, světelných kouzel v listí džungle apod. a staví je do protikladu s rozvíjející se smečkovitostí a brutalitou malých "hrdinů", a to i jazykově:popisy přírody jsou psány tou nejkultivovanější angličtinou (skoro slyšíte Sira Davida Attenborough) a přímá řeč kluků postupně upadá až do skřeků. Doporučuji nejdřív přečíst knížku, je krásná, pregnantní, čtivá, zkrátka hodna nositele Nobelovy ceny a dokonce je i vcelku krátká. Obě filmové adaptace se určitě povedly, ale tuhle mám paradoxně radši než pozdější barevnou. Jak si stěžuji výše, ta barva mi zde sice chybí, ale s knihou se podle mě Peter Brook vyrovnal líp a za to, že to dokázal v černobílém filmu zaslouží o hvězdičku víc než pozdější verze. (24.02.2010)

Spolu s 1984 a Králem krysou je Pán much asi nejlepší kniha o člověku v extrémní situaci, ve které se odhazují návyky civilizace, vypěstovaná zdrženlivost, všechen ten nábal společnosti, který člověku dovolí maskovat, co je doopravdy uvnitř. Pak jednou přijde chvíle, kdy tohle všechno ztratí použitelnost a zbude jen opravdovost, jen maso a krev, které nepředstírají a stanou se tím, čím doopravdy jsou. V některých případech se stane takový člověk lepším a vydá ze sebe to nejlepší co v něm je, tak jako hlavní hrdina Ralph. V řadě jiných případů je ta cesta přesně opačná, tak jako u Jacka a jeho následovníků. Film sice nedosahuje zejména ve finále drtivosti knihy, stále je ale nesmírně silným dílem o člověku, o tom, jak nesmírně úzká je hranice mezi řádem a chaosem, zdrženlivostí a neomaleností, ohledy a bezohledností. Jak snadno se dokáže člověk zbavit zábran, zvláště pokud ty zábrany nemá dostatečně ukotveny ve své osobnosti a pokud navíc zmizí riziko následků. Empatii a soucit je tak snadné ztratit, zvláště když je jedinec ve věku, kdy si tyto vlastnosti sotva začíná osvojovat. Ani více než padesát let po svém napsání Goldingova kniha neztratila nic ze své síly. Tento film je její velmi zdařilou adaptací, i když přece jen musel dbát ještě jistých omezení v tom, v jakých situacích lze vidět děti. Mimochodem dětští herci zde dosahují opravdu pozoruhodných výkonů. (04.06.2015)

Pán much - jedna z mých oblíbených knih, se dočkala dvou filmových zpracování. Zatím jsem měla možnost zhlédnout pouze tuto Brookovu, starší, verzi. Nemohu tedy srovnávat oba filmy vzhledem ke knize. Nicméně potěšilo mě, že se tato verze z roku 1963 snaží co možná nejvěrněji držet předlohy. Mnohovrstevnatost Goldingova románu samozřejmě nemohla být na plátno přenesena zcela, přesto zůstal hodně nepříjemný pohled na obnaženou lidskou podstatu... Plně se stotožňuji s pesimistou Goldingem, který nahlíží do nejtemějších koutů lidské duše. Peter Brook si rozhodně nevybral snadnou látku ke zfilmování. Vybral si ale dobré dětské představitele a na 92 minut mě s nimi přenesl na ostrov, kde se staletí budovaná lidská civilizace bude muset utkat se zákony džungle... té na ostrově i té v nás. (20.08.2009)

Ako sa v extrémnych podmienkach pustého ostrova dostane do ľudí peklo. Boj o nadvládu nad druhými a okázalá rivalita. To sú hlavné atribúty tohto nevšedného filmu. Nevšedným ho však robia predovšetkým účinkujúce deti, ktoré stratili v sebe človeka a stávajú sa barbarmi... Za zmienku stojí aj technická stránka filmu, predovšetkým zvuk. (23.12.2020)