Strach a chvění

Rok, který mladá Belgičanka strávila jako to nejmenší kolečko v japonské korporaci, je podán velice zábavnou formou. To je znát hlavně na komentáři glosujícím dění na plátně. Sylvie Testud je fantastická a kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli ní stojí za to tenhle film vidět. Jo, a Japonci jsou divní! Věděli jste to? :-))) (29.12.2009)

Nahlédneme do japonské firemní kultury spočívající v jasné a neobejditelné hierarchii. Řád se nesmí porušit, ač je sebeabsurdnější. Západní způsob myšlení je zde postaven do konfliktu s rigidním japonským myšlením, ve kterém se "západní" člověk cítí jako v knihách Franze Kafky. Stejně jako v knize ZÁMEK, je nemožné se čehokoliv dovolat, vyžádat si práci ke které jste přijatí, nebo snad si postěžovat - NENÍ KOMU.... (12.10.2009)

Tento film vo mne len vyšperkoval to čo som už dávn vedel.. 1.) Najhoršia práca je nudná práca. 2.) Najhoršia práca je v neosobnom kolektíve 3.) Najhoršia práca je sterotypná práca. 4.) Najhoršia práca je keď sa iniciatíve kladú medze. 5.) Najhoršia práca je s netolerantnými nadriadenými.. Mohol by som pokračavať... Mám už zopár skúseností s takýmito jobmi.. a pravdu povediac, radšej byť nezamestaný ako toto... Absolútne som znenávidel Japonsko a Japoncov týmto filmom... Kombinácia kapitalizmu a komunizmu... Obmedzovanie ľudského ducha, ponižovanie,, a prakticky nemožnosť odísť zo zamestnania, či dostať padáka... Dokázal som preglgnúť aj také veci ako preafektovanosť nadriadených... hlavne mužov (Saito, Omochi).. Ale pri tomto filme som normálne veril, že takéto správnie môže byť v Japonsku úplne bežné... Nuž neviem... Ale neriešim... Za tú búrku nevôle čo vo mne ten film vyvolal si 5 jednoznačne zaslúži. (02.03.2008)

Velmi drobný až téměř minimalistický příběh francouzské dívky Amélie z prostředí kanceláře v japonské obří firmě, kam se této křehké Evropance podařilo obdivuhodně proniknout díky výborné znalosti japonštiny, od první chvíle je však vnímána spíše jako nějaká kulturní rarita čí vetřelec, proto je ostře a bolestivě konfrontována s celou řadou více či méně pochopitelných psaných a spíše nepsaných pravidel přísné firemní hierarchie, kdy se svým počátečním přístupem iniciativního nadšence opakovaně naráží, vzdá se tedy, rezignuje na své ambice vyniknout a nechá se sebou dále již jen nadřízenými smýkat ke stále pro firmu bezvýznamnějším činnostem, už jen aby nějak přetrpěla ve firmě celý ten smluvní rok, nic víc, opravdu skvělé dílo, něžně doprovázené hudbou Goldbergových variací J. S. Bacha, naplněné jemnou nadsázkou, chytrým, i když hořkým humorem, prostě nádherná, až jakási srovnávací studie dvou tak zřetelně odlišných kultur. Zajímavý komentář : Fridecka (19.07.2012)

V tomto filme nejde o šikanu, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. I napriek ostrej konfrontácii medzi Východom ( Kaori Tsuji) a Západom ( Sylvie Testud) , podstatnú myšlienku nachádzam v oddanosti a pokore, ktorá vedie až na vrchol- k vlastnému osvieteniu. A to sú hlavné atribúty BUDO, Cesty bojových umení, ktoré boli v tomto snímku znázornené ešte lepšie, ako v ktoromkoľvek karate muvie. Nádherne bolo ukázané, ako v nás ( Západ) prevažuje myslenie, kdežto na Východe stotožnenie sa s etikou a kodexom samurajov, čo sa miestami môže divákovi javiť ako opovrhnutie a krutosť.Nádherný film, ktorý má u mňa za plný počet. (18.02.2009)