Miluji tě k sežrání

Po svém původním hodnocení asi před 5 roky musím snížit počet hvězd na polovinu, protože tenkrát jsem tím byl nadšenej hlavně kvůli té odvaze natočit film na takový psycho téma a kvůli tomu, že je to hodně originální. Originalita tam vskutku je, ale už jsem trochu filmově vyspěl a vystřízlivěl a vidět to podruhé taky udělá svý. Každopádně Vincent Gallo je můj oblíbenej ksicht, takže to je tak jedno ze dvou lákadel na tenhle film. To druhý lákadlo jsou scény, kde se teda navzájem žerou a krvácí, protože to je fakt psycho! Stranou poznamenávám, že je to ale asi trochu blbost - oběti se vůbec nebrání, jenom trochu řvou a dostatku krve se dočkáme až po střihu v dalším záběru. Takže upozornění pro lidi, co maj rádi nepochopený psycho filmy: TADY, JO JO, TOŤ!!! (01.11.2007)

Nic netušící oběti jsou feromonicky přitahovány k predátorům, nakaženým jakýmsi záhadným virem sexuálního kanibalismu... Taková anotace by se mohla zdát slibná, ale popravdě aby se člověku tenhle film líbil, nebo ho aspoň zaujal, musí být onen člověk (aspoň trochu) magor, musí mít (aspoň trochu) slabost pro vyšinutého exhibicionistického narcise Vincenta Galla a zároveň (aspoň trochu) i pro "divné", alternativní filmy. No a jelikož já všechny tyhle tři kritéria (aspoň trochu) splňuju, tenhle divný film se mi hodně líbí. A je to další případ filmu, jehož zdejší mizerné hodnocení vůbec nechápu. Viděl jsem ho (až dodnes) jen jednou kdysi hodně hodně dávno a byl to tak hustoatmosférický a halucinační zážitek, že jsem si ho uchoval v živé paměti. A i dnes, stejně jako před lety, zvráceně obdivuju monstrózní tlamu, jakou má mademoiselle Dalle a vsadil bych se, že je to doopravdy kanibalka a že těma svýma příšernýma čelistma rozkousne lidskou stehenní kost lehce jako preclík. Scéna jejího kanibalského sexu s mladým zlodějem patří k perlám, ne-li vrcholům krváckého žánru. A jako milé překvapení se filmem mihne i Aurore Clément se svým rozkošným francouzským přízvukem. (19.02.2015)

Další film, co jsem jako mladší chtěl vidět. Na rozdíl od většiny uživatelů tady nepovažuji Claire Denis za špatnou režisérku. Nebo alespoň ne tak špatnou, jen k artovým filmům přistupuje jednoduše, ale to někteří současní režiséři taky a jsou zde za to neskutečně oslavovaní... Trouble Every Day má slušné herecké výkony, děj sám o sobě taky není vůbec špatný, naturalistické scén má působivé, styl kamery mi teda většinou nesedl, ale má světlé momenty. Na psychologii postav to taky chtělo ještě zamakat, jelikož o nich víme minimum. Takhle to zní, že toho vlastně není moc co vytýkat, ale nezmínil jsem ten hlavní problém, který dokázal ten film úspěšně zabít - atmosféra je na bodu mrazu. Dokonce jsem tu ani žádný pořádný pokus o ni nezaznamenal. Celý ten film se naprosto nudně a pomalu posouvá dopředu, nějaké oživení ve formě hudby či zajímavějšího zvuku se nekoná a díky tomu to nemá čím upoutat. A to zvlášť když trvá dobrou půlku filmu, než se něco začne dít. V tomhle ohledu to Denis skutečně dost pokazila. V rámci toho, čím ten film je, není obsahově vůbec špatný, ale vizuálně dokáže max. za krátký čas uspat. 2* (30.09.2020)

Trouble every day. Některé filmu dostávají v Česku tak originální názvy, že vlastně, bez vlastního přičinění, ztrácejí na kvalitě. Kdo se nenechá názvem oklamat a je natolik pokročilý angličtinář, jistě docení i tu zmíněnou kvalitu. Ano, je zde, kvalitní zpracování skoro nevyslovitelného tématu. Lidská sexualita, jak je vidět ve světě čím dál víc, je nepředvídatelná a nebezpečná. Člověk se stává bezmocným a je absolutně pohlcen silou, kterou dokáže "bytost" v něm vyvinout. Ať už jde o jakoukoli sexuální úchylku, na člověku vidět není. A ono, když se nikdo nedívá, tak proč si trochu nezaexperimentovat s vlastními fantasiemi i tajnými myšlenkami. Sexuální chtivost vyvolává zlo. Zlo, které je ukryto, a ukáže se jen ve formě šoku a absolutního odsouzení. Lidé jsou ovšem přitahováni a chtějí být šokováni. Vnímat to svým zrakem. Na první pohled nudné a nezáživné plynutí děje, na ten druhý výborné vtáhnutí do příběhu o jedné "nenasytné" ženštině, která skutečně trouble řeší every day. A o jednom novomanželovi, který trouble řeší zatím jen ve své hlavě. Pomalu odkrývaný závěs neskutečného se rozevírá, aby poté nabídl trouble na vlastní oči. A o to jde. Krvežíznivý divák, odkojený kýblema červené tekutiny, lítající zpoza kamery není spokojen, ovšem divák vnímající neskutečnost a zdrcující realitu situace, musí prožívat očekávaný šok. Skladba, která doprovází celý film, je nanejvýš vypovídající svým smutně odevzdaným nádechem plným bezmocnosti. (27.09.2012)

Film, se kterým jsem se vlezl jako na houpačce. Dle zdejšího profilu (žánr, plakát, ale i odezvy diváků) jsem čekal vše možné, určitě ne však film, který začne vizuálně vymazlenými poetickými scénami půlnoční Paříže. Spočátku mne dění vtáhlo do sebe, bavil jsem se a byl zvědav na vývoj a přepojení vícera dějových motivů i odhalování zákoutí lásky velice hříšné. Později jsem se začal nudit, abych pak byl záhy svědkem hnusných scén, kde se lidé během milování kanibalsky pojídají. Nejhnusnější scény pro jistotu začínají prolínat epizodky jednou s poetickým záběrem na krásnou kolií v autě, podruhé s koupí malého štěňátka... a musím říct, že tahle kombinace hororu a poetických scén mi málem rozervala srdce. Tohle není žádný prvoplánový horor, často spíše připomíná umělecky laděné drama ze života. Stejně se mi ale do toho všeho pravidelně vynářela otázka, proč se má smysl dívat na film o extrémních sexuálních úchylkách, místy doplna nasycený krví a nahotou? Co mi může něco tak hnusně naturalistického přinést? Tahle otázka ve mne trvá nadále, respektive film mi přes všechny klady nedokázal najít jednoznačnou pozitivní odpověď. Proto bych nedal víc než 3 hvězdičky, ani kdyby to Denisová navrch obohatila o swingové písničky s orchestrem naživo. 55% (Horror Challenge Tour) (21.05.2020)