Dekalog II (E02)

Formálně dokonalé: odlidštěné prostředí nemocnice, židovský herec Bardini jako nepříjemný lékař - jedovatý dědek, Krystyna Jandová jako žena - umělkyně, která podváděla svého manžela. Přesto, že Kieslowski byl považován za katolíka - působí příběh i pointa spíše depresivně. Podle mého názoru by se dal tento díl v souvislosti se zamýšleným potratem (interrupcí) označit též jako díl V. (Nezabiješ!). Oproti prvnímu dílu tento na pět hvězdiček nedosahuje. (26.02.2012)

Při sledování tohoto dílu si uvědomíte, že to není prostředí, které nutně působí negativně, ale že to jsou lidé, kteří v něm pracují, kteří jím procházejí. Jako kdyby žádná z postav, které zde jsou, v sobě už neměla radost, jako kdyby v každé něco více umíralo, než žilo, což je v kontrastu s tím, že hlavní hrdinka je těhotná. Opět silné a nepříjemně depresivní. (05.02.2016)

Spočiatku to vyzerá na drámu dvoch veľmi rozdielnych ľudí; jedného osamelého staršieho muža a ženy s umierajúcim mužom a novým milencom, no a tou je vlastne až do konca. Žena len tak medzi rečou podotkne, že by radšej zrazila suseda lekára, ako jeho psa. Veci sa ale značne skomplikujú a Kieslowski pripravil pre postavy sofiine voľby par excelence, ako z pera najväčších dramatikov. To, prečo epizóda dokazuje na konkrétne znenie jedného z desatora, sa dozvieme až v samotnom závere a bude ma z toho ešte dlho mraziť. (29.01.2023)

Druhé přikázání se může pyšnit tím, že se jeho vlastní interpretace dá reflektovat v souvislosti s tou "oficiální", kterou nabízí renomovaná profesorka etiky v osmém díle. Kvůli ní je pak ještě o kus těžší porozumět, nebo spíš soucítit s motivací některých zdejších postav, ale o to víc bezradně pak působí ponaučení, kde individuální odůvodnění mravních názorů naráží na realitu a konfrontuje se s cizími názory. Ve výsledku je to tak hořkostí i dobrými úmysly rámovaná povídka, která se díky zdařilému a nejednoznačnému zkombinování reality a poučení řadí mezi ty nejlepší celého cyklu. (23.12.2014)

Preduchovnené takým zvláštnym a pomerne riedkym spôsobom, až výsledné morálne ponaučenie sa stáva mierne zmäteným. Atmosféra ponurého poľského sídliska v ére tovarovo nedostatkového socializmu ostala rovnako dokonalá ako v prvej časti seriálu o desiatich Božích prikázaniach. Skvele sa tiež podarilo vystihnúť bezútešnosť dobových nemocničných priestorov. Popraskané steny, mokvajúce priestory. Chlad zamestnancov, starajúcich sa o zdravie. Bezvládne telá pacientov bez opatrovacej ruky či milého slova sestier, bez príbuzných, ktorí majú prísne vyčlenené minúty na návštevy. Kto však vzal Božie meno nadarmo? Spoločnosť vraj katolícka až po strop, no v realite podivuhodne odťažitá a ubližujúca si komunikačnou neznášanlivosťou? Staručký lekár s traumatizujúcou príhodou v duši? Alebo jeho susedka, ktorá kvôli jeho chladnému prístupu zaľutuje, že pred rokmi namiesto jeho psa nezrazila jeho samotného? Napokon sa definuje aj nejaký problém, súvisiaci s klasickým milostným trojuholníkom. Na jeho hrotoch sú dvaja muži a jedna žena. Problém nastáva, keďže nik nevie, či trojuholník zostane trojuholníkom len s inými hráčmi na hrotoch alebo či sa netransformuje na štvorec, kde bude mať miesto malé bábo. A tam sa už príbeh stáva takou stredostavovskou konštrukciou, hodiacou sa presne tam, kam bol film pôvodne určený: na večerné vysielanie do televízie, aby si divák užil príbeh. Nie síce nejako prelomový, no vzťahovo sa pomerne dosť často vyskytujúci a preto odvážny a moderný. Taký všeobecne platný. Taký trochu o ničom. (30.10.2014)