Dekalog
Dekalog, osiem
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Maria Kościałkowska, Teresa Marczewska, Artur Barciś, Tadeusz Łomnicki, Marian Opania, Ewa Skibińska, Bronisław Pawlik, Jerzy Schejbal, Marek Kępiński (více)Obsahy(1)
Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, nařizuje osmé přikázání, v jehož zpracování se starší renomovaná profesorka etiky Zofia (Maria Koscialkowská) setkává na fakultě s americkou židovkou Elzbietou (Teresa Marczewská), která ji kdysi tlumočila a nyní - po čtyřiceti letech - navštěvuje svou starou vlast. Elzbieta vzpomíná na situaci, kdy židovským dětem byla odepírána pomoc a kdy se vydávaly falešné doklady o jejich křtu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Jakoby jen mimochodem se v posledních minutách nejdramatičtější příběh celého Dekalogu otře o své příslušné přikázání. A není to na škodu, jako takové je totiž putování dvou válkou zjizvených filozofek po vlastních vzpomínkách svou přízemností osvěžující, díky čemuž ani celkově nejdoslovnější etické zamýšlení v cyklu nepůsobí nijak těžkopádně. Na kvalitě mu pak ještě přidává dovysvětlení dvou jiných epizod, které by bez podnětných poznámek zdejší profesorky byly o kus chudší. ()
Po silných příbězích v rámci série "Dekalog" následuje jeden trochu slabší, který se vzhledem k tématu jeví na první pohled jako velmi silný, ale nakonec se ukazuje, že to až taková sláva nebude. A také skutečně není. Nějak jsem od tohoto filmu čekal více a vina zde není podána tak, aby mě to skutečně dostalo. ()
Filmařsky, zejména co se týče práce s kamerou a barvami, je tento díl dekalogu naprosto špičkový. Ovšem v samotném tématu a jeho rozvoji jsem cítil jakousi podivnou neuchopitelnost, snad proto, že jsem příliš nerozuměl pohnutkám mladší z ženských postav. Lehce mě také rušila tentokrát možná až příliš nadužívaná symbolika, at už náboženská či jiná. ()
Přiznávám bez mučení, že jsem závěr filmu moc nepobral, stejně tak vztah k citovanému přikázání. Kieslowski vypráví v dobře čitelných metaforách, jako je neustále vychýlený obraz, který odkazuje k neschopnosti Zofie srovnat se i po čtyřiceti letech sama se sebou. Bohužel dlouhá cesta tunelem na světlo v závěru filmu přinesla spíš zmatek než osvětlení motivací postav. Je to vlastně paradoxní, protože tento díl Dekalogu velmi nezvykle vypráví více ve slovech než mimo ně, což ho v mých očích trochu snižuje. Ale rád mu dám do budoucna druhou šanci, abych zjistil, že chyba je na mé straně přijímače. ()
Kieslowski tentokrát prepája dva diely do jedného fikčného sveta, z čoho sa dá implicitne vyčítať, že celý Dekalóg sa odohráva v jednom svete a vlastne je to aj bez diskusie logické. Diel mi prišiel zatiaľ asi najslabší, čo znamená, že sám o sebe je stále skvelý. Extrémne sympatická postaršia profesorka ukrýva tzv. kostry v skrini, čo znie v slovenčine divne, ale vieme, o čo ide. Dostáva sa po desaťročiach do konfrontácie s osobou, ktorej život výrazne ovplyvnila a niečo z toho samozrejme vyplynie. Na dekalógové reálie sa tu odohrá menej udalostí a vystrieda menej prostredí, až by som povedal, že polhodinka by bola ideálnejšia. ()
Reklama