Ecce homo Homolka

Co je vlastně na téhle komedii tak cenné? Také vzhledem k další Papouškově tvorbě mám pocit, že to na začátku natáčení nevěděl ani on sám. Právě díky tomu, že tvůrčí záměr byl minimalistický - totiž převést na plátno obraz jedné reálně existující „veselé“ rodiny - vznikla víceméně bezděky komedie, která vypovídá strašně moc o lidech a době svého vzniku. --- Já tu dobu pamatuji, jsem věkem blízký sourozencům Formanovým, a nevzpomínám na ni rád. Ne, v tomto případě nejde o bolševika, nýbrž o naturalistický obraz sexuální revoluce, která tehdy probíhala nezávisle na politbyrech v celém západním světě. Hippies nadělali největší kravál, ale revoluce možná ještě zásadněji probíhala v rodinách. Tato komedie zobrazuje poslední léta existence dnes vymřelého živočicha zvaného „muž - hlava rodiny“. Všimněme si, ženy ještě bez námitek vykonávají všechny takzvané ženské práce, ale už vůči mužům ztratily jakýkoli respekt, stejně jako potomci k rodičům, mladší ke starším, a vůbec lidé k lidem. --- Homolkovi si to ještě plně neuvědomují, ale rodina už ztratila důvody existence. Ženy už mohou dobře žít bez mužů a muži bez žen, na šoustání manželství nepotřebují, a děcka koneckonců vždycky nějak vyrostou. Bytová krize u nás ještě nějaký pátek držela rodiny pohromadě (rozvedení spolu přečasto stejně museli bydlet dál), ale už tehdy bylo založeno na to, co dnes všichni uznávají: rodina a rodičovství jsou pouze jedním z řady rovnocenných způsobů existence dospělého člověka. --- Papež a já si myslíme, že je to špatně. Asi proto jsem z tohoto filmu pokaždé tak moc smutný. Takhle nějak žertovali žoldnéři mašírující k bělohorskému bojišti. (29.08.2010)

Když se řekne „film o české povaze“, okamžitě si vybavím Ecce Homo Homolka Jaroslava Papouška. Tento film pojednává o pražské rodině Homolkových, která se jednoho dne rozhodne vyrazit na výlet do přírody, aby si každý z nich užil trochy toho zdravého vzduchu. Díky velmi rozmanitým charakterům, které tvoří celou rodinu, osobně tento film považuji za velmi vtipnou ale zároveň i pravdivou sondu do tradiční české rodinky. Dominantní babička, která si zaslouží přívlastek „generál“, suverénní děda, jejich syn Ludva řízený svou věčně nespokojenou manželkou Heduš a jejich dva synové (dvojčata) – konfrontace takových figurek prostě nemůže vyústit v bezproblémově strávený den v přírodě. Místo toho diváky čeká pravé rodinné peklo, které je zároveň i pekelně zábavné. 100% (08.06.2009)

"Hergot, bábo, otevři nebo ti z těch peřin udělám Himaláje." Jsou-li Homolkovi typicky českou rodinou, tak je mi z toho trošku smutno a patrně emigruju do Vietnamu. Odtamtud se totiž lépe směje tomu buranskému řvaní a jedinečnému podpantofláctví. Samozřejmě nemůžu tvrdit, že bych se tomu občas neuchechtl, ale když jsem ještě tahal kačera po pískovišti, tak se tomu hromadně smáli mí rodiče, tety, strejdové, babičky i dědečkové a já jsem toužil dospět do chvíle, kdy mi Homolkovi otevřou dveře do světa úžasné zábavy. Nikdy se tak úplně nestalo, ale zasmát se s nimi dá. Že jo, Ludvo. (03.11.2016)

Dle wikipedie je karikatura: "...zjednodušené, někdy humorné či komické, jindy satiricky kritické a úmyslně zesměšňující, výtvarné či literární dílo, které značně zvýrazňuje některé tvary obličeje, lidské postavy nebo i nějaké osobní vlastnosti, důležitý povahový rys (či jiné další významné skutečnosti) u zobrazované osoby resp. u karikovaného člověka. Karikatura se od všech jiných humoristických žánrů vyznačuje nejen svojí úmyslně zjednodušenou zkratkovitostí podání, ale především zjevným přeháněním a úmyslným zdůrazňováním vybraných rysů zobrazovaného člověka. Navíc kromě své humorné stránky může být výrazem ostré společenské kritiky, jasného zesměšnění..." V Ecce homo Homolka jsou oněmi vybranými rysy maloměšťáků třebas pívo, tepláky, pupky, hádavost, podpantofláctví, závislost na televizi, fandění fotbalu, povinný rodinný výlet, uječená děcka, "naši nejsou doma" a spooousty dalších. Maloměšťáctví je tak mírně přibarvené a se zvýrazňovači chuti, ale zároveň dík onomu lehkému zkreslení a zkratkovitosti ukrutně vtipné a přes to všechno trefné... (15.02.2010)

Před 40.lety se u nás opravdu tak žilo. Kdo měl chatu, auto , byl král. Kdo měl jenom auto patřil k té střední třídě a vyjel si každou neděli někam do lesa nebo k vodě. A všichni byli spokojeni, protože soused byl na tom stejně, všichni měli všechno a zdálo se, že nikdo neměl nic. O tom tento Papouškův film je. Je velmi zdařilý, nabitý opravdovým humorem, není založen ani na pitomé mimice ani na hloupé gestikulaci a přitom se všichni baví. To je pravý rodinný film jak to vidím já. (04.10.2007)