Hogo fogo Homolka

Není jednoduché nastavovat vlastní práci, když si to vynucují všechny okolnosti. Jaroslav Papoušek to naštěstí zvládl obstojně, byť již film Hogo fogo Homolka není tou úchvatnou společenskou satirou a balancuje pouze na jejím okraji a přibližuje se více k ironickému komediálnímu dílu. Herecké projevy jsou opět chloubou a stylovým rozpoznávacím znakem. Vyjadřovacím jazykem je ironie, sarkasmus a dotýká se i cynismu. Ve středu událostí jsou opět malichernosti všedního dne. Příběh je sice zčásti roztříštěnější, ale jeho vrcholy s přehledem dokáži uspokojit svou zábavou. Méně konfrontačně-satirické, přesto stále nadprůměrné. Všemu opět vládne děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), věčně reptající nespokojenec, který se jen neochotně podvoluje rodinnému nátlaku. Krok s ním drží jeho manželka (skvělá Marie Motlová), u které končí každý odpor neúspěchem a nevybíravým zastrašováním. Jejich syn Ludva (dobrý František Husák) se již nepokouší prosazovat svůj vlastní názor. Rozkošnou postavou je otec babi Homolkové (pozoruhodný Josef Kolb). Svérázný stařec miluje les, rošťárny a život. Pozadu nezůstává ani jeho rázná manželka (dobrá Josefa Pechlátová), která s nedůvěrou pohlíží na všechny pražské turisty bez rozdílu. Z dalších rolí: Ludvova panující manželka Heduš (příjemná Helena Růžičková), neposedná a zvídavá dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), ochotný Francek Petrlík (Jiří Čutka), vitální stařík s rozdávajícím životním optimismem (zajímavý Václav Žižka), či neomalený motorista (Jiří Hálek). Arogance i laskavost doprovázejí životy lidí společně ruku v ruce. Ve smíšených pocitech tepe život v malicherných rozepřích omezené lidskosti. Lze se divit, když se nebývale dobře přizpůsobujeme měnícím se životním podmínkám v té nejpřízemnější podobě? (06.01.2017)

Možná mě to bavilo ještě o něco víc než první díl. Tady je krásně vidět, co je to závist, co je to hloupost a bezohlednost vlastně ke všemu i k sobě navzájem. Krásně komediální, ale s podtónem, který vás prostě musí dostat. Tohle je komedie o nepěkných stránkách člověka. Možná něco, co nás alespoň trochu donutí se polepšit. (26.06.2014)

Výborná situační komedie, prostřední díl trilogie, co je mobilní. Rozhodně silnější dějová linie než v prvním, úvodním filmu, palba slov a improvizací se stejně velkou intenzitou. Tento film, stejně jako celou trilogii, spousta lidí nemusí - už jen proto, že takových nás za socialismu byla většina a neradi na to mnohdy vzpomínáme. Čecháčkovství, vyvedeno do extrému, v tomto díle s rodinkou nemístně sobeckou a " pražskou " , co pro řešení svých problémů nevidí nic kolem sebe. Opět nejen komediální nota, daleko cyničtější podkres co není vidět na první pohled. Josef Kolb opět, stejně jako v kultovní Formanovině, nezklamal a předvádí nezapomenutelné scény s nakonec smutným, svým způsobem ale zcela spokojeným koncem. Konec koupající se rodiny, co to všechno i díky okolnostem vzdala a naskákala jako " jeden muž " do vody a s tichým pohledem na smrt tatínka, kvůli kterému se to všechno seběhlo aniž by se potkali až zemřel šťastný uprostřed své PRAVÉ RODINY je pro mne nezapomenutelný. Silnější, než většina dnešních " bláznivých komedií " režisérů, co by to radši měli zabalit. **** (20.01.2010)

Hlášky: Homolka: - "Já jsem si ty prsa musel holit, dokud si mě nevzala. Ovšem, pak jsem se na to vyfláknul, rozumíš? Ale zase jsem musel dělat jiný pitominy." Ludva: - "No, takže ty jsi ty prsa holíš defakto do dneška?" Homolka: - "To jo, ale tupou žiletkou, rozumíš, tupou žiletkou." & Homolka: - "No to víš, sem je to daleko i auťákem." & babička: - "Mářo, dyť von už ani tu kozu neuhlídá." (03.12.2006)

Má ho krtek, tak si autíčko pořídili i Homolkovi. "S dědkem se rozloučíme a budeme mít čsitý svědomí. Ale brečet mu tam nebudem. Smutku má každej svýho dost." O síle rodinných pout, středostavovské důstojnosti, pražáckém rozhledu, životním elánu a švestkách. Filosofování zdravého rozumu, které jde bez okolků k jádru věci. Dramaticky ovšem asi nejslabší část trilogie. 3-4* (09.02.2014)