Hogo fogo Homolka

Homolkovi strikes back! Druhý díl z Homolkovic trilogie je slabší než první díl, není-liž pravda? Homolkovic jsou opět vtipní, prostě stará klasická Česká rodinka. Jejich radost z nového auta je nezměrná. Bohužel, vtipů a hlášek je tu méně než v prvním díle a je znát, že scénáristovi v závěru už trochu docházel dech. Navíc je tady zbytečná linie, nebo spíš, zbytečné scény s umírajícím pradědou. Je to sice smutné, ale do Homolkovic univerza se to nehodí. Dále mě trochu dráždili nudné scény ze psího cvičáku. Ovšem jako plus beru, že se film odehrává na venkově a ne jako první díl v jednom bytečku. Bohužel to na víc jak na 3 hvězdy nemá. (13.12.2010)

Jedna z mála českých komedií, kterou mám rád. Dokážu ocenit to, že je to prostě točený jinak, než většina jiných filmů. Což je na jednu stranu plus, ale na druhou stranu to třeba za čas začne být rochu nezáživný, když v jedné scéně je záběr jen z jedné kamery. Taky mě tu mrzí to, že je tu hodně hluchých míst, kterými se snažilo vyplnit čas. Tenhle humor je mi blízký a prostě je to takovým způsobem kouzelný. (20.12.2011)

Možná mě to bavilo ještě o něco víc než první díl. Tady je krásně vidět, co je to závist, co je to hloupost a bezohlednost vlastně ke všemu i k sobě navzájem. Krásně komediální, ale s podtónem, který vás prostě musí dostat. Tohle je komedie o nepěkných stránkách člověka. Možná něco, co nás alespoň trochu donutí se polepšit. (26.06.2014)

Inspirace: ...člověče, kdyby nás tak někdo viděl, tak smíchy praskne...tak to je geniální, je to vlastně znovu(podruhé) o tom, co dělá každý z nás, když ho nikdo nevidí. No a když nás někdo vidí, tak jsme hogo-fogo, to musíme nějak vypadat. Asi ten život o tom je, otázka je, jestli si to dokážeme přiznat, asi by to mohlo stačit - si to přiznat a nemusíme to ani natočit, jak se to podařilo Jaroslavu Papouškovi. Skrytá kamera II. (16.01.2008)

Tragikomické příhody typické české rodinky své doby. Realistické víc, než sama realita, nejen událostmi, ale i hereckými výkony. U Homolkových mě vždycky zaplaví nostalgické vzpomínky na dětství, protože v podobných poměrech jsem vyrůstal. Taky jsme doma přes neustálé hádky a půtky neviděli to, co je v životě podstatné. (20.12.2011)