Jindřich V.

Takéto spracovania filmov - napoly film, napoly divadlo - sa mi príliš nepáčia. Akoby nestačilo, že už dialógy dosť nudili. Bojoval som, aby som to dopozeral a dlhočižná stopáť tomu tiež nepomáhala, práve naopak. Humor bol na obtiaž a viacmenej ma iritoval. Až samotná vojna bola sledovatelná, i ked aj potom to bolo ako na hojdačke. Keby sa človek aspon čo-to z histórie dozvedel, lenže toto bola viac rozprávka. P.S. Po opakovanom zhliadnutí predsalen zvyšujem hodnotenie, už len kvôli Olivierovi a z úcty k roku výroby a britským divadelným tradíciám. (10.07.2013)

Možná první komerčně i kriticky úspěšný filmový Shakespeare v dějinách, ale určitě nejjalovější ze všech, s nimiž jsem zatím měl tu čest. Škrty propagandistického pera ho zbavily veškeré člověčiny, nápaditá výprava to nedožene a když člověk není fanda do bitevních scén ani do dětinského humoru (zmatené duchovenstvo, kňourající Francouzi, štěbetající Kateřina atd. atp.), potěší ho krom inscenačních libůstek s malovanými kulisami a divadelním rámováním snad jen Jindřichovo zadumané noční toulání po válečném táboře a respektuplný vztah s francouzským heroldem, což je na dvě a čtvrt hodiny velkorysé technicolorové podívané zatraceně málo. O 11 let mladší Richard III., to už je úplně jiný šálek „velkého Alžbětince“. (24.08.2016)

Byl jsem zvědavý na první filmové zpracování Shakespeare, ale tohle nebude nic pro mě. Režisér nepochopil, že točí film a ne divadlo a udělal ze sledování aspoň pro mě peklo. Nekonečně dlouhé a mizerně zahrané monology, které dohromady netvoří žádný pořádný příběh (ve zkratce - král Jindřich vyráží válči do Francie a po vítězství si namluví princeznu), takže se zejména v noční scéně před bojem dostavuje smrtící nuda. Navíc k tomu opravdu šílené zpracování - první část se odehrává v divadle, zbytek v namalovaných kulisách jak z českých pohádek. Samotná bitva (kratičká a ne moc povedená) a pocit, že to asi nebude natočené pro barbara jako jsem já mi brání sestřelit film do odpadu. V nulové konkurenci historický film roku 1944. (09.01.2017)

"We are no tyrant, but a Christian king."     Nie som fanúšikom Shakespeara, ktorého divadelné drámy už považujem v dnešnej dobe za "historicky znemožnené". A už vôbec nie som priaznivcom anglických modrokrvných hrdinov, ktorí si v mene boha (!) berú všetko, na čo si zmyslia, nech to stojí koľkokoľvek životov. Napriek všetkým predsudkom musím priznať, že sa mi táto adaptácia celkom páči. V prvom rade, výborným nápadom bolo orámovať dej skutočným divadelným predstavením. Hoci, keď som spočiatku videl tie pestrofarebné kartónové kulisy, trochu ma to vydesilo, ale postupne som si na ne zvykol, až mi dokonca začali pripadať štýlovo pôvabné. Táto adaptácia je totiž koncipovaná ako rozprávka (s príjemnou dávkou humoru) a osobne v nej vidím inšpiráciu pre české rozprávky 50. rokov. Angličtina sa počúva veľmi dobre, pôvodnému textu pomohlo, že bol citlivo zjednodušený, stal sa tak zrozumiteľnejší a menej teatrálny. Laurence Olivier je v hlavnej role výborný a páčili sa mi aj viacerí ďalší herci. Akurát tie bojové scény nie sú žiadna sláva, snáď s výnimkou štýlových lukostrelcov a jedného súboja kráľa na koni. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (11.04.2022)

Adaptace jedné ze slabších her Williama Shakespeara se popasovala s problémy předlohy velice nápaditě. Začátek na prknech divadla The Globe je roztomilou evokací alžbětinského divadla. Když Jindřichovy voje vyplují do Francie, hra přejde do dekorací, vypadlých z Přebohatých hodinek vévody z Berry. Vypadají úchvatně a kamera se občas vyžívá v legračních úhlech záběru, což dává scénám s Kateřinou z Valois a její chůvou až pohádkové ladění. Následuje další fáze "zrealističtění" bitvou u Agincourtu. Ta se odehraje veskrze celá v reálu a po ní opět do světa středověkých iluminací a nakonec divák skončí zase v Zeměkouli. Toto poněkud neobvyklé řešení se podle mně celkem úspěšně hodí k dramaticky nepříliš zvládnuté výstavbě předlohy. Jestliže bychom totiž považovali za přirozený vrchol bitvu, hra pokračuje po ní několika dalšími scénami. Oproti předloze učinil Olivier několik změn. Z Jindřicha V., schopného i nehezkých až pomstychtivých skutků, učinil skoro ideál panovníka a velkého vlastence. Vynechal většinu scén s kumpány zesnulého Falstaffa a omezil tak komický potenciál hry. Zdůraznil také slabost Francouzů, jejich směšné naparování a slabomyslnost Karla VI., ale myslím, že to nepřehnal. Ke kladům filmového provedení vedle dekorací a kostýmů patří především herecké výkony. Zvláště počátek, kdy filmoví herci hrají alžbětinské herce, kteří hrají divadelní postavy se vším patosem a přehnanými gesty, je lahůdkou. (19.08.2010)

Film sem neviděl, pouze bych se chtěl vyjádřit k přsnosti komentářů ohledně toho, že Jindřich V. byl předkem panující královny Alžběty, což není pravda. Byl jejím příbuzným (příbuzenských linií by bylo několik...), ale jejím předkem nebyl. Tudorovská dynastie skutečně pocházela z Kateřiny z Valois, Jindřichovi manželky, ale až z jejího druhého manželství s waleským šlechticem Owenem Tudorem. První z dynastie Tudorovců, Jindřich VII., byl synem jejich nejstarší potomka Edmunda, hraběte z Richmondu, a Markéty Beaufortové, členky poboční a nelegitimní linie Lancasterů. Jindřich VII. maximálně prohlásil, že je dědicem Lancasterů a tudíž i Jindřicha V. Jediný syn Kateřiny a Jindřicha, Jindřich VI., zemřel v roce 1471 poté, co byl jeho jediný syn Edward princ z Walesu zavražděn po bitvě u Tewkesbury, čímž vymřela po meči dynastie Lancasterů. (05.04.2013)

Neuvěřitelně roztahaná adaptace klasického Shakespearova kusu. Olivier je až otrocky konzervativní v přístupu k látce a jeho Jindřich také zdaleka nedosahuje charisma jeho jiných hereckých rolí (Heatcliff apod.). Mám rád divadelní adaptace, ale tahle byla na můj vkus až příliš těžkopádná a rozvleklá. (14.04.2011)

Zatímco Olivierův Hamlet bez potíží obstojí i dnes (viz. můj nedávný komentář), na jeho Jindřichovi V. zub času opravdu zapracoval. Tentokrát jsem měl pocit, že nesleduji shakespearovské drama, ale pohádku od Jana Drdy. K tomuto pocitu přispěla zejména výtvarná stránka filmu a výkony některých herců. Samozřejmě chápu, že se jedná o film z roku 1944, ale na druhou stranu, již zmíněný Hamlet vznikl jen o čtyři roky později a ten rozdíl je doslova markantní. (06.09.2010)

Zklamání. Mám pocit, že "Jindřich V." patří ke slabším Shakespearovým hrám. "Hamlet" mě možná chvílemi taky nudil, ale disponuje alespoň nějakými zajímavými dějovými zvraty. Tady je skutečně veškerý děj "král jde do bitvy, kterou vyhraje, a pak se ožení", což je na dvě hodiny prostě málo. Líbil se mi nápad začít film v divadle. Malované kulisy nevadí, to k divadlu patří. Bitva u Agincourtu je krásná (hlavně ten dlouhý "let" kamery vedle cválajících koňů), u té jsem přemýšlel, jestli nedat čtyři hvězdičky. Bohužel pak následuje další celkem nudná scéna, takže se omlouvám, ale celkově na mě film moc velký dojem neudělal. Já zkrátka nemám divadlo příliš v lásce (kromě opery)... (23.01.2021)

Takhle nějak by vypadaly Hrátky s čertem, kdyby měly vyšší rozpočet. Dal jsem jim čtyři hvězdy a tady musím taky. Napůl film, napůl divadlo a stejně jako v originále Mr. S., i zde se střídají téměř churchillovsky pojaté motivační monology s odlehčujícími scénkami. (04.04.2022)