Než se rozední

Námetovo v hrubých rysoch podobné ako Nezapomeň (2006), na týchto dvoch príkladoch je však krásne vidno, ako sa má pointa uchopiť. Na rozdiel od celkovej plochosti a nedbalosti v uvedenom snímku, sa tu Bergman krásne pohral s psychikou každej ženy zvlášť s jej vlastnými sociálno-vzťahovými problémami a životnými situáciami ako aj vo vzájomnej interakcii do takej hĺbky, až sa nechce veriť, že ide o chlapa. 85/100 (21.04.2015)

Je to tady. 40. Bergman a rovnou 8700. hodnocení. ´´Kulatý´´ komentář mi vyfoukl Mad God. Jsem velice potěšen, že to vyšlo zrovna takto. Co napsati k filmu samotnému? Že jsou opět (to je snad u Bergmana automatické) postavy, zde díky thematu především ženské, v podstatě perfektní a vytváří záměrně pestrou a přitom vyváženou směsici budoucích matek? Že je to na to, o čem to je, příliš krátké? To vím již dávnou a v čb Bergmanově éře jev pro mne až příliš častý. Tohle by potřebovalo aspoň 90min. Ingrid Thulin hraje tradičně v rámci Bergman universe postavu u které čekáte přesně to, co dostanete. Bibi Andersson, zde možná netradičně ne-blond (stojí už jen zato, její počáteční názory na děti) v podstatě taktéž a i když přerod (nikoli porod, ten ji teprve čeká) její postavy je možná předvídatelný/odhadnutelný (jak píše kolega honajz2) nespatřuji v tom nižádnou nevýhodu. No a nakonec classicky zajímavá Eva Dahlbeck zažije to, co zde nějaký šílenec prozradil už v popisku a za to se bude smažiti ve filmovém pekle, kde mu budou dokola pouštěti Ordinaci v R.Z. a filmy od Roba Zombieho. Zaskočil i můj oblíbenec v roli jejího manžela a můj neoblíbenec v roli manžela I.Thulinové. Bod za tu hl. zdrav. sestru, která míti vícero prostoru a býti to US film, má náběh na Oscara. Vím, že by to filmu asi nijak extra nepomohlo, ale stejně by mě velmi zajímalo, jak to bude dál právě s postavou a jejím vztahem, když se tak opravdu až příliš moc, těšila. V každém př. je/byl/bude Bergman machr, páč ve většině filmů dokázal z minima, nikoli z mimina, byť i ty zde hostují:) (tohle je vlastně komorní drama, ale nejsou takové ´´všechny´´ Bergmanovky?) vytěžiti maximum. Vsadím se, že dnes by něco takového musela točiti ženská. Aby se někdo zase nezbláznil. Zde je ovšem aspoň scénář od ženy, i když jsem (a mám k tomu všechny důvody) přesvědčen, že by obě věci zvládl MISTR na stejné úrovni. ,,Polez ven, ty lenochu. Ať je máma zase štíhlá´´. P. s. dovedu si představiti, že by ženská divácká obec znalá Bergmana, ozn. tento film, jako jeden z jeho absolutních vrcholů. 4.5 (25.09.2022)

Kdyby některé dialogy nepůsobily nerealisticky a kdyby ten závěr nebyl tak strašně odhadnutelný, asi bych dal i 5*, protože je to přesně takové psychologické drama, jak si ho představuju. Ono je takové ale i tak - o postavách víme hodně (a to nejen o hlavních, ale dokonce i vedlejších, viz. jedna ze zdravotních sester), dokázaly mě zaujmout a byl jsem zvědavý, jak to s nimi dopadne (i přes to, jak průhledné to od začátku bylo) každá má uvěřitelný charakter, má to hloubku a zazní zde spousta chytrých vět, je to skvěle natočené a hlavně brilantně zahrané, až mě překvapovalo, jak tu ty herečky dokázaly tak dokonale a realisticky střídat emoce - ačkoli Evě Dahlbeck jsem to zpočátku moc nevěřil, ale až později mi došlo, že to není přehrávání, ale charakter postavy, kterou hraje. Fakt, nějak takhle si představuji solidní psychologické drama, ale takových je bohužel v současné době snad ještě míň, než malých podnikatelů kteří nejsou kvůli současné situaci v krizi... Už jen kvůli tomu musím Než se rozední ocenit a o to víc mě mrzí ty mínusy, hlavně teda ta strašná předvídatelnost. Vždyť se nad tím zamyslete sami - máte tu ženu, která se na své dítě strašně těší, nemůže se ho dočkat, má milujícího manžela a pak je tu druhá žena, která ani pořádně neví, jestli to své dítě chce, protože je sama, bez peněz a matka by jí asi zabila, kdyby nějaké dítě vůbec měla. Tak schválně, jak to asi dopadne? Možná je to jenom můj problém a pro ostatní to tak průhledné nebude, ale já si nemůžu pomoct, od prvních 15 minut jsem tak nějak měl jasno - a ono to vyšlo. Ale tak aspoň z toho plyne poučení, že SPOILER se člověk nikdy nemá předčasně těšit, jelikož se mu taky může vymstít KONEC SPOILERU. 4* (08.01.2021)

Než se rozední je působivé existenciální drama. Bergman byl ženským pohlavím fascinován a zanícenou odhodlaností se stále pokoušel odhalit jejich tajemství a původ magické elementární energie. Žena je vládkyní veškerého života, přesto je jen loutkou v nihilisticky rozjíveném soukolí osudu. Číslice tři je pro filmový příběh zásadní prvek, zdání mihotavého světla naděje je zachováno. Trojí duch ženského elementu je bičován na nejcitlivějším místě, pranýř je smáčen krví bolesti, noční stěny pokoje tlumí vzlykot nekončícího smutku a marnosti. Čeká se dychtivě na dětský křik počátku a slzy zatím stékají na polštář. První ženou na ráně je Cecilia Ellius (pozoruhodná Ingrid Thulin), jejíž trauma ji přivádí k základnímu přehodnocení dosavadního způsobu života. Bolest se přijímá jako zasloužilý trest vlastního etického provinění, smutek se zastavil v mlhavém pohledu trýzněných očí. Tradiční mužství je v konfrontaci se silou ženství zpochybněno. Druhou ženou na odstřel je Hjördis Pettersson (energická Bibi Andersson), nezralé děvče s neúspěšně submisivním pokusem o potrat. Strašák možného společenského odsouzení a ostrakizovaného procesu se vyžívá v rozpolcenosti mysli. Bezprostřednost hrůzy a strachu smrti přivádí k mobilizaci poslední zbytky sil k odhodlání navzdory našeptávajícímu hlasu krve. Třetí ženou, hozenou do antických rozměrů života, je Stina Andersson (velmi dobrá Eva Dahlbeck). Její nadšení z nadcházejícího mateřství je nakažlivé v upřímnosti a radosti, ženská síla se elegantně vznáší a neohroženě září na všechny strany. Bolest je výkřikem absolutního zoufalství a sadistický osud dosáhl vrcholu svého ukojení. Důležitou postavou je Brita (příjemná Barbro Hiort af Ornäs), hlavní zdravotní sestra porodnice. Ušlechtilá duše odvádí své každodenní poslání s úsměvem i prakticky a ochotně podanou pomocnou rukou. Z dalších rolí: zaskočený společensky úspěšný Cecíliin manžel Anders Ellius (zajímavý Erland Josephson), laskavý a pozorný Stinin manžel Harry Andersson (sympatický Max von Sydow), vedoucí lékař porodnice Dr. Nordlander (Gunnar Sjöberg), snaživá poradkyně mladých matek s vlastním tajemstvím bolesti Gran (Ann-Marie Gyllenspetz), do svědomí promlouvající Andersova sestra Greta Ellius (Inga Landgré), ochotná lékařka Dr. Larsson (Margaretha Krook), či naivní Hjördisina kamarádka (Monica Ekberg). Než se rozední je neúprosné filmové drama, osud stojí nade vším a vysmívá se s existenciálně nihilistickou nevybíravostí. Herecké výkony jsou předností a zdůrazněním rozpolcenosti pocitů. Psychologicky éterické. (22.01.2019)

4,5  Bergman, akého mám najradšej - Bergman psychologický, hĺbavý. Tento režisér mi je tak blízky, že môžem siahnuť aj po nejakom jeho skoršom, menej známom diele a môžem si byť takmer istý, že na konci sklamaný nebudem. Nápad natočiť psychologickú štúdiu z nemocničného prostredia mi pripadá veľmi originálny, vlastne si spomínam len na dva istým spôsobom príbuzné filmy: skvelé "Ženské oddelenie" (tu si myslím, že sa Štepka Bergmanom inšpiroval) a výborné Kachyňovo dielo "Pozor, vizita!". Väčšina filmu prebieha v tej istej nemocničnej izbe, kde sa paralelne odvíjajú príbehy troch tehotných žien, ktoré predstavujú tri rôzne pohľady na materstvo. Prostredie nemocnice aj postavy sú vykreslené veľmi autenticky, čo spolu s úžasnou štúdiou materstva dáva filmu veľkú silu. Dielo je to mimoriadne nadčasové. Veď stačí upraviť pár drobností (zariadenie nemocnice) a môže to pokojne prebiehať aj dnes, trebárs aj v niektorej z našich nemocníc. (14.08.2021)