Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Hospoda, fotbal, ženský... - a karty jsou rozdány. Nervozitu z toho, jak hrají ti naši, to si dovedu představit, ale ty pokuřující babky, které mastí karty a přitom pějí jakousi pohřební píseň, to je další nepochopitelný kousek z Hrabalových pábitelských schopností. To kvarteto karbanic je jak vystřižené z večerního draní peří. Um, jak hospodský a ostatní štamgasti pojmenovávají v poklidu si čtoucího "hejska", je uchulahodící. Škoda rychlého, useknutého konce. ()
Ivan Passer na to šel chytře. Vybral si snad tu nejvíce statickou povídku z Hrabalových "Perliček na dně" a do slova ji převedl na plátno. Vynikající ani ne patnáctiminutovka z hospody IV. cenové skupiny za jednoho fádního odpoledne. Kdyby byla, jak byla původně plánována, součástí povídkového filmu "Perličky na dně", byla by nejspíš jejím nejsilnějším článkem. ()
Rok 1964 v plné filmové kráse. Necelá čtvrthodinka ztrávená v přítomnosti hospodských štamgastů, lhostejného páska a upřímně mluvicího i jednajícího hospodského. Klasické postavy a pábení zdánlivě o ničem graduje v detailní seznámením se se všemi zúčastněnými. Obyčejnost a reálnost, která by se dnes již těžko ztvárňovala. Filmy a filmečky vznikající vlastně jen náhodou. ()
Naprosto nechápu smysl(asi to bude tím, že nemám v oblibě Bohumila Hrabala a jeho styl psaní). Pochopila jsem to tím způsobem, že se člověk vlastně díval na hospodské životy lidí co mají jako druhý domov hospodu. Nelíbilo se mi krákání důchodkyň a ani kecy o fotbale a o neschopné mladé generaci jak tu duchny mají ve zvyku. Nesnáším filmy u kterých není na první či druhý pohled jasné jaký měli smysl..Tady vidím smysl nulový.Jedna hvězda za to, že existují i horší věci. ()
Ve staré putyce si dědkové povídaj o fotbale, hospodskej nadává na nesympatického mládence a báby v rohu hrajou maryáš a zpívaj..nic víc. Abych řek pravdu, tak mě tenhle fádní mikrosnímek bavil...přeci jenom jak jde o hospodu, tak jsem doma :-) a ten zpěv těch bab tam dělá takovou zvláštní pohodovou atmosféru...no dobrý. Hrabal holt uměl ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
Reklama