Chladnokrevný odkaz

Legendární písničkách (Jean Reno) je v důchodu v izolaci divočiny severní Ameriky. Když zachrání ženu z nehody, zjistí tajemství. Osamělá dívka hledá marně vřelé srdce. V tomto thrlilleru jsou nudné postavy a nedostatek vzrušení. Reno z tohoto scénáře bez života s nedostatkem představivosti a soudržnosti s hroznými dialogy vytváří co je v jeho silách. (03.09.2019)

Při pobytu v chatě jí Reno nechá na stole karafu s vodou, ona ji převrhne a pije na zemi z ubrusu. V několika dalších scénách kdy ji Reno vypráví, kdo ji chce zabít karafa s vodou na stole opět stojí, ale při další scéně, kdy Reno vejde do chaty, tak karafa zase leží převrhlá na stole, stejně jako v závěru filmu, kdy ona vejde sama do chaty pro deku. (01.02.2022)

Dnes bych opět rád obohatil laickou veřejnost o další vysoce odborný terminus technikus z expertního filmově teoretického slovníku, a sice „Přiblblá impotentní pičovina“. Takže, „Přiblblá impotentní pičovina“ vzniká poměrně složitým destruktivním procesem plným zmaru a debility. Ten vesměs začíná u nějakého totálního dementa, který usilovně vytlačí kdoví odkud tupou a naprosto alogickou změť náhodně losovaných vět, tvořících z jeho retardovaného pohledu totálně úžasný, velký hnědý příběh, mocinky moc zasluhující pořádné zfilmování, samozřejmě s dementem i na režisérské židli. Co na tom, že to celé nápadně připomíná logopedické cvičení pro děti s mozkovou obrnou, vrcholící vyprsknutím zpola sežvýkaného rohlíku s nutelou do xichtu ošetřovatele, náš milý nesoudný dement má buď bohatého strýčka, skvěle slintavě kouří (ať už strýčkovi nebo jakémukoliv jinému mecenáši dementů ve vatě), anebo mu prostě vysolili řádně macatou pojistku po té nehodě při těžbě dřeva na otop, kdy chudák úplně nešťastnou náhodou umístil pilu na špatnou stranu větve, na níž seděl, a zhučel z deseti metrů rovnou na hlavu. Kapitál je prostě na světe, tak plňme mentálně zaostalé sny, a zbývá pouze vykopat z hrobu nějakou dávno hnijící hereckou mrtvolu, co o kloudnou roli zavadila naposled před šestnácti lety, když Držela hubu, a děsně tak touží po exhumaci. Té pak nakecat něco o vzkříšení Leonů a raději s ní natáčet dekompozičně a nesousledně na přeskáčku, aby jí i přes pokročilý věk náhodou nedocvaklo, jaké ještě hlouběji pohřbívající megasračce se to vlastně upsala. A voilá, „Přiblblá impotentní pičovina“ je na světě v celé kráse své vyčerpávající definice. K tomu si samozřejmě ještě připočtěte naprosto prefíkaný a dokonale míchou promyšlený závěrečný zvrat(ek), co vás srazí do kolen (zoufalstvím plačící). Kdyby to alespoň překvapivě vyvrcholilo tím, že by byl Žán ve skutečnosti přeoperovaná transgenderová sestřenice hlavní hrdinky, jménem Klér, a ta nesympatická slizká kráva se teď bytostně touží Klér pomstít za to, že si tajně nechala přišít čuráka jejího nade vše milovaného, nedávno tragicky zesnulého strýce Klóda, byl by to dokonalý matroš na večerní trhák opičího výběhu TV Loppatov. Ovšem tohle patrně otráví i solviny a senilní důchodce. (21.07.2019)

Jistě, film není bůhvíjak originální, ani příběh neoslňuje nepředvídatelnými zvraty, ale v porovnání s jinými není (ani v odstupu měsíce od shlédnutí) tak špatný a Jean Reno pořád dokáže zahrát tvrďáka a muže uzavřeného do sebe. Na výkon z "Leona" sice nemá ale nelámal bych nad ním ještě hůl (jak jsem se koukal, natočil už mezitím pět dalších dosud nepremiérovaných filmů a dva další připravuje...) (25.07.2019)

Zestárlý Léon, t. č. po profesionálně odvedené prácičce vegetující na samotě v zasněžené divočině, se ujímá mladé ženy, která v blízkosti jeho srubu (SPOILER: fingovaně smrtelně!) havarovala se sněžným skútrem. Nějak mi konání a záměry těch pár postav brzy přestaly dávat elementární smysl; motiv osobní pomsty sice beru, jenže "tajnosnubný" scénář ani neodhalil, kdo a proč si koho na koho najal… Ve výsledku tedy dost o ničem, ale úplně jsem se nenudil a ty hvězdičky si obhájím za kameru a přírodu. (19.07.2022)