Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (259)
"SKUTEČNOST JE MRCHA". Film o čtyřech osobách. BERGMAN_____křičí. Plně se otevírá každému, kdo si pustí tento film. Silně inspirující, sugestivní vypravěč - prodavač emocí, které lze uchopit jakkoli (v tomto je asi největší síla filmu). Režisér nabízí, Ty bereš...(ne)vstřebáváš po svém. ALMA_____posílá své emoce na horskou dráhu. Plně se oddává životu druhé ženy. Chce být pohlcena - touží po změně. Její vnitřní svět nepasuje do vnějšího...je čím dál tím slabší. Nic nepřináší více energie nežli hněv. Alma předplácí svým emocím další jízdu. ELISABETH_____mlčí, narovnává svou duši. Ovšem vše na úkor druhé ženy. Svléká její personu a zahaluje svou. Zbavuje se emocí - ať trpí jen ti druzí. DÍTĚ_____odraz a spojení všech předchozích osob. Filmová revoluce na plátně švédském. Hledej svou personu. Velmi osobitý snímek (což mi například u dánského filmového hypnotizéra někdy překáží), experimentální, svázaný i svobodný. Intimně personální. ()
Krásná černobílá fotografie s brilantním surrealistickým/abstraktním prologem, ke které se nabízí obrovské množství výkladů, jenž sám Ingmar s přehledem mete ze stolu, jako všechny ostatní interpretace jeho složitých děl. Načrtnutí počátku krize, její jádro a závěrečná katarze s chytrou pointou disponuje přes složitou mozaikovitou formu jasnou a přehlednou dějovou linkou, která může pro někoho znamenat intelektuální orgasmus a pro druhého formálně dokonalý a únavný stereotyp. „Bergman je nuda vole!“ prohlásil jeden uznávaný pedagog na večírku jedné nejmenované katedry. V tomhle případě to není buranství, provokace ani "dělnický postoj", ale holý fakt... ()
Úžasná a krutoprísne strhujúca psychologická dráma. Absolútne majstrovsky zeržírované, nasnímané aj zahrané, navyše so silným presahom. Tá necelá hodinka a pol ubehla ako voda a veľmi často som si zbieral čeľusť z podlahy. Ten dokonalý prológ a úvodné titulky, mňam. Okrem Fanny a Alexander a Siedmej pečate za mňa najlepší Bergman10/10 ()
Náročná intelektuální podívaná, žel ne tak úplně můj cup of tea. Podobně jako třeba u Sedmé pečeti se nebráním interpretacím, které tyto slavné Bergmanovy snímky vynášejí do nebes, ale osobně se k nim stavím poněkud rozpačitě. Čili, ačkoli mě tento film dvakrát neoslovil a surrealistická sekvence v úvodu téměř obtěžovala, soukromá divácká intuice mi brání hodnotit méně než 4*. Ale upřímně, tak nudný film aby pohledal... ()
Film, který začíná jako surrealistická koláž zdánlivě nesouvisejících obrázků, jen aby se posléze změnil v jednu velkou psychologickou mozaiku [která na pomezí reality, abstraktní fikce a snu polemizuje nad významem herectví, přetvářky a ženství], a nakonec skončil jako Bergmanův osobní (dvojitý) komentář k otázce mateřství.... Persona tak i po víc než 50 letech stále rozděluje diváky na dva nesmiřitelné tábory: pro někoho jde o ukecanej hyper-intelektuální artovej fetiš plnej metafor; pro někoho jde zas o sebevědomý manifest o síle monologu, dialogu a vzájemného porozumění. Jedno je však jistý: nahned bych s těma dvěma holkama taky zachilloval na chatě u moře.... VERDIKT: 8,5 čelenek z 10 ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (30)
- Ingmar Bergman se obrátil na režiséra Kenne Fanta s žádostí o financování projektu. Fant ho podpořil, zeptal se na koncept filmu a Bergman se s ním podělil o svou vizi žen, které si porovnávají ruce. Fant předpokládal, že film bude levný, a souhlasil s jeho financováním. Ve své knize „Images“ Bergman napsal: „Dnes mám pocit, že v Personě – a později ve filmu Šepoty a výkřiky (1972) – jsem zašel nejdál, kam jsem mohl. A že jsem se v těchto dvou případech, kdy jsem pracoval v naprosté svobodě, dotkl tajemství beze slov, která může odhalit jen film.“ Uvedl také: „Kdysi jsem řekl, že mi Persona zachránila život – to není přehánění. Kdybych nenašel sílu natočit ten film, nejspíš bych byl celý spláchnutý. Jeden podstatný bod: poprvé jsem se ani v nejmenším nestaral o to, zda bude výsledek komerčně úspěšný.“ (classic)
- Ingmar Bergman příběh rámuje obrazy promítaného filmu, kterými upozorňuje na iluzorní povahu světa. Ve vrcholném okamžiku filmový obraz vzplane, aby tak vytrhl publikum z jeho zaujetí dramatem. (Charlizee)
- Ingmar Bergman napsal Personu s Liv Ullmann (Elisabet) a Bibi Andersson (Alma) v hlavních rolích s myšlenkou prozkoumat jejich identitu. Film se natáčel od 19. července a do 15. září 1965 ve Stockholmu a Fårö. (classic)
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
Reklama