Šepoty a výkřiky

Jakkoli je to místy až příliš scénické, pomalé a v lecčem to připomíná scénu ze Simpsonů, kdy se zoufalá Marge snaží najít na festivalu v Sundance alespoň nějaký film, který by jí nemlátil o hlavu přepísklou depresivností, stále se jedná o jedno z nejhlubších a nejtemnějších zpracování umírání, které jsem popatřil. Závěr je pak překrásná katarze v melancholii. (19.10.2020)

Ohlušující šepot a nehlasný křik. Taková je duše nešťastného introvertního člověka, taková je duše Ingmara Bergmana a jeho žen. V jeho a Nykvistových obrazech jak od Caravaggia tu dokáže i naprostý minimalismus působit nečekaně epicky, a na krátké ploše a v pár dialozích a náznacích prchavě zachytit komplexní vztahy a pocity. Depresivní odtažitost však převládne, jak mezi postavami, tak mezi filmem a divákem. 8/10 (14.05.2022)

Spočiatku nudné a akademické dielko odohrávajúce sa v prepychovom rodinnom sídle sa postupne mení na dusnú drámu troch sestier a jednej slúžky. Úvodné scény dostanú neskôr zmysel v štruktúre filmu, predstavujúceho najrôznejšíe odtienky ženskej psychiky. Túžba po dotyku, pohladení, vľúdnom slove a úsmeve je blízka zrejme každému a podľa mňa je v popredí celého filmu. Postavy sú nabité neskutočne prepleteným klbkom citov oscilujúcich od príkrej odpudivosti a nenávisti až k jemnému maznaniu a citlivému úsmevu. Prelínanie časových rovín, vstup mystických udalostí, šokujúce scény a na druhej strane veľmi láskyplné obrazy tvoria v zväčša červeno bielo ladených obrazoch výnimočné dielo. Miestami sa po silnej scéne akoby zastaví čas a do popredia vystúpi zastavený obraz, pripomínajúci diela slávnych maliarov. (13.01.2005)

Dlho som otáľal s pozretím si tohto filmu. Aj tak mi to nepomohlo a musím, aj keď nerád, dať iba dve hviezdičky. Nerozumel som mu, nedokázal som sa vcítiť do deja, ani do postáv a tak zostalo iba herecké majstrovstvo a kúzlenie s farbami. Pripúšťam, že je mnoho divákov, ktorých film zaujal a nadchol, ale ja som na ČSFD za seba a nie za nejakú lobistickú skupinu. Preto iba dve. (06.10.2016)

Chvílemi bylo obtížné vydržet se dívat na všechno to zobrazené utrpení a osamělost postav, ale při vší drásavosti jde o nesmírně působivý snímek, který vypovídá o osudu lidského individua tváří v tvář smrti víc než desítky jiných filmů dohromady. Jde o jeden z vrcholů Bergmanovy tvorby a to nejen pro jeho výmluvnost, ale i pro dokonalou expresivní práci s barvou. (01.08.2007)