Železný kříž

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)

Zrejme príliš veľké očakávania, no absolútnou chybou z mojej strany je fakt, že som dúfal najmä v inú formu podania námetu. Boje ako také, ma v tomto prípade príliš nezaujímali, no odlišnosť pohľadu na násilie vo vojne rozhodne áno. Taktiež som si myslel, že dôjde na konflikty pre rozporuplné rozkazy, ako v prípade takého: "Paths of Glory". Lenže tu je to také monotónne, pričom spomínaný snímok mal v rámci tématiky rýchlejší spád, principiálne príbehovo gradoval, no najmä disponoval vhodnou dĺžkou stopáže. Toto mi prišlo zbytočne dlhé i keď musím uznať, že tu je snaha podať konflikt aj v podobe dopadu na spoločnosť .. (07.04.2022)

Zkazky nelhaly, že se jedná o poslední velký film Sama Peckinpaha. S první filmovou ligou se rozloučil s obrovskou grácií. Opustil Divoký západ, opustil Americký zločinný jih, opustil zapadlou Anglickou vesničku a vydal se do Druhé světové války na Ruskou frontu. A již od samého začátku je znát, že nepůjde o všední zážitek a že půjde o jeden z nejtypičtějších filmů Sama Peckinpaha. Herecké obsazení dokázal Sam vždycky vhodně zvolit, tentokrát snad úplně nejlépe. James Coburn coby nalomený drsný četař rytířských ctností a Maximilian Schell v roli prušácky fanatického kapitána byli omračující. Bitevní scény jsou ohromné - jeden výbuch a jedna krev. Sam si rovněž nebral servítky a brutalitou se nešetří (zastřelení dítěte, ukousnutí koulí, mrtvý voják v blátě, přes kterého se vesele jezdí). "Železný kříž" je válečný film s velkým V, protože jede naplno. Je doslova přehuštěn lidským utrpením, absurditou, smradem z nábojnic a řinčením tankových pásů. Sam Peckinpah v nejlepší formě. Bohužel naposledy. (25.06.2008)

Mám rád režijní styl Sama Peckinpaha a žeru Jamese Coburna.Moc se mi líbil už Pat Garrett a Billy the Kid ale tenhle originální válečný film sledující východní frontu z německé strany mi vyrazil dech ! Cross of Iron je vlastně takový western převlečený do druhé sv. kde jsou padouši i klaďasové. Peckinpah se ničeho nebojí a servíruje divákovy jednu surovější scénu za druhou (finální masakr , zastřelení dítěte) a předvádí své režijní mistrovství v tom nejlepším světle. Maximilian Schell je v roli kapitána Stranskyho slizký až z toho běhá mráz po zádech , no a o Coburnovy se ani nemusím zmiňovat, jenom dokazuje že patří mezi hereckou elitu. (10.10.2007)

Vynikajúca vojnová dráma, ktorá ukazuje pohľad na vojnu z tej "druhej strany" - nemeckej. Pripomína, že obyčajní nemeckí vojaci trpeli hrôzami vojny rovnako ako tí spojeneckí. Jeden z najlepších filmov od excelentného Jamesa Coburna, v ktorom predstavuje seržanta Steinera, postavu, ktorá si aj v čase vojnového besnenia dokáže udržať triezvy rozum, zmysel pre spravodlivosť a svoju ľudskú stránku. 75/100 (23.07.2014)