Železný kříž

Tak jako nebylo to špatný, ale zase moc nechápu všechny ty chvalozpěvy o tom, že se jedná o jeden z nejlepších válečnejch filmů všech dob a že je to naprostá "must see" záležitost. Některý bojový scény jsou opravdu hodně brutální, hodně povedený a hodně se mi líbily. Ani mi moc nevadilo, že jsou natočený poněkud chaoticky a zmateně. Akorát snad hromadu zpomalenejch záběrů si moh Peckinpah odpustit. Na zbytek se dá koukat, chvílema jsem teda postavám některý ty jejich pohnutky a nejrůznější kecy moc nevěřil, ale budiž. Jinak na filmu je znát, že opravdu vznikal asi ve skormnejch podmínkách a byl spíchnutej tak trochu horkou jehlou. Jsou tam takový stupidní chyby jako konvoj americkejch náklaďáků na východní frontě (byl jsem upozorněn, že tohle chyba neni) + naprosto nesmyslná technika jako Fiat Campagnola nebo poválečný Saurery (v tomto případě teda spíš nějaký jugoslávský licenční výrobky). Celkovej dojem z filmu je spíš pozitivní, ale víc jak 3 hvězdy fakt nedám. P.S. Nejvíc mě dostalo, když jsem asi 5 minut po skončení filmu zapnul televizi a tam zrovna Kyslík se Zounarem vystupovali z vlaku a mašírovali si to do kasína. Jako podívat se bezprostředně po sobě na Železný kříž a na epizodu ze seriálu Chlapci a chlapi je opravdu zajímavá kombinace :-) (05.07.2012)

Další film režiséra Peckinpaha který jsem si konečně doplnil a byl jsem velmi spokojený. Tohle je staré dobré válečné umění do kterého je navíc zjevně i vložena myšlenka a protiválečné poselství. Navíc zde exceluje charizmatický James Coburn v hlavní roli. Můj oblíbenec ze Statečné sedmy tu podává opravdu působivý výkon. Strhující výpověď o marnosti a zbytečnosti celé války viděné možná z pohledu těch zlých, ale charaktery v tomto případě rozhodně nejsou ani náhodou černobílé. Velmi kvalitní dobová záležitost.80% (01.12.2019)

.........Zcela stejně jako ve Strašácích, i zde Peckinpah dokázal, že umí. Oproti jiným válečným velkofilmům se zde ve velkém stylu snoubí válečná psychologie ( Long Day's Dying, The) spolu se špičkovou akcí, napětím, strhujícím střihem ( Enemy at the Gates). Přesto, že celé filmování a úspěch snímku stálo na chatrných producentských základem, vše nakonec dopadlo tak, jak nikdo ani zdaleka nečekal............. (07.04.2005)

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Tak já nevím, co to vlastně mělo jako být... Realistický válečný film ne, protože na tom je tam moc nesmyslů. Psychologický film taky ne, na to jsou zase dialogy dost stupidní. dobrodružný? to už by šlo. Peckinpah byl dobrý režisér na westerny, ale ne vždycky se dají příběhy postavené pro western naroubovat jinam... tuplem ne na východní frontu roku 44. Coburn je určitě charismatický chlapík a velitele čety průzkumáků bych mu i věřil (až na některé až podezřele oduševnělé promluvy), ale co všechny ty papírové figurky okolo (aristokratický kapitán, teplý poručík, chytré ruské zajatkyně)..... Kdo chce válečný film z německého pohledu, měl by spíš sahnout po filmech jako jje Stalingrad nebo ještě spíš po Das Boot. (20.11.2010)