Režie:
Aku LouhimiesKamera:
Mika OrasmaaHudba:
Lasse EnersenHrají:
Eero Aho, Johannes Holopainen, Jussi Vatanen, Aku Hirviniemi, Hannes Suominen, Arttu Kapulainen, Paula Vesala, Samuli Vauramo, Joonas Saartamo (více)Obsahy(1)
Stalin a Hitler si v roce 1939 domluvili rozdělení vlivu v sousedních zemích a brzy zahájili i jejich porcování. A nikdo jim v tom příliš nebránil. Společně obsadili Polsko, Stalin zabral Lotyšsko a Estonsko. Na řadě bylo Finsko, po kterém Rusové žádali vydání Karélie ležící na jejich hranicích blízko Leningradu. V listopadu 1939 bez vyhlášení války vtrhla Rudá armáda do Finska, ale i přes mnohonásobnou převahu v mužích i zbraních nedokázala finskou obranu prolomit. Až po několika měsících tzv. Zimní války vybojovali na Finsku část území. V roce 1941 se situace změnila. Německá armáda vtrhla do Sovětského svazu a Finsko se rozhodlo vybojovat obsazené pohraničí zpět. Tento válečný konflikt mezi malou severskou zemí a totalitní komunistickou mašinérií připomíná boj Davida s Goliášem. Válečné drama Neznámý voják vypráví příběhy jedné finské jednotky, která se postavila během této války na obranu země proti agresorovi. Film vystihuje drsně a realisticky skutečný válečný konflikt, vidí jej očima různorodé skupiny mužů, kterou pevně spojila válka. Film vznikl podle knižního bestselleru Väinö Linny, který pro jeho příběhy čerpal i z vlastní zkušenosti. (CinemArt)
(více)Videa (2)
Recenze (259)
Asi bych to neměl s těma válečnýma filmama přehánět, navíc když jsou z Finska. Ale pro milovníky všeho, co se týká 2.světový je to další úhel pohledu, jak to probíhalo mezi Finskem a Ruskem, neříkám nic. Až se divím, že jsem to vydržel 3 hodiny, protože to bylo dost neosobní, málo lidí si zapamatujete až na toho jednoho. Byla to taková ta surová realita, žádnej Hollywood, příběhově ani žádnej Vojín Ryan. Asi by si to měl vážně pouštět jenom ten, koho to zajímá. Ale vizuálně to mělo váhu. ()
Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. ()
Bez zbytočných “rečí”, presne takto by mal vyzerať, no hlavne takýmto spôsobom na diváka pôsobiť - vojnový film, respektíve film o VOJNE. Keby som chcel (no nechce sa mi), napísal by som sem “milión” dôvodov, prečo je “Neznámy vojak” o 100 % lepší, než akýsi “Hacksaw Ridge”. Toto je na rozdiel od spomínaného, Gibsonovho gigantického krviprelievania, absolútne nevtieravá forma získavania pozornosti, kedy spočiatku divákovi na osudoch hlavných hrdinov (hrdinu), vlastne ani príliš nezáleží. Lenže odstupom času, mu čoraz viac začína dochádzať, že ide o viac ako len o úbohú propagandu, či velebenie samého seba, v ktorej sa bojuje za demokraciu či lepšie vyhliadky do budúcna na území inej krajiny, ale o späť vzatie "slobody" na vlastnom území, respektíve o rešpekte, jedného voči druhému, ktorí bojujú po svojom boku bez ohľadu na postavenie, i keď o zachovanie disciplíny v období vojny, snáď nemôže byť ani reč. A to je dosť podstatne odlišný pohľad na vec, na vojnu ako takú. Za mňa jeden výborný, aj keď zbytočne, extrémne dlhý počin, ktorý treba omnoho viac precítiť, než “vidieť”. ()
Bum-bác ratatata a hurá! A trojhodinový, dobre vygradovaný, nenudiaci film s nacionalistickým podtónom, posilňujúci hrdosť fínskeho národa na vojakov, ktorí hrdinsky strieľali rusákov-hnusákov, oslobodzovali Karéliu, aby ku koncu vojny z nej pred presilou utekali, je tu. Vojaci zachraňovali seba, často bojovali len v mene svojej rodiny a záchrany rodinného statku. Neznášali buzeráciu, ponižujúcu vojenskú disciplínu a nezmyselné rozkazy naordinované z veliteľských stanovísk. Film obstojný, no nie výnimočný. 65% Poznámka: Rovnako by som uvítal film, velebiaci hrdinstvo vojakov armády Slovenskej republiky z rokov 1939-1945. Verím, že by sa stretol s rovnakou toleranciou protikomunisticky naladených liberálov, ako film ospevujúci fínsku armádu, spolupracujúcu časť vojny vedome s Nemeckou ríšou pod vedením Adolfa Hitlera. A útočiacu proti Červenej armáde. Podobne ako armáda slovenská. Hor sa do boja, hor sa za slovenskú vlasť, za fínsku vlasť, za Maďarsko, za Ukrajinu, Chorvátsko. Koľko doposiaľ nenakrútených ospevných filmov na vojakov samostatných štátov za druhej svetovej vojny, čo tak či onak spolupracovali s Treťou ríšou, pravicových liberálov, tradične protirusky naladených, do budúcna čaká! ()
Původní film, mám v paměti, hlavně díky tomu, že jsem ho viděl nedávno a musím uznat, že je o několik levelů výš, než tato moderní verze. Film nepřináší nic, čím by nějak vybočoval z řady jiných válečných filmů, ale co mě opravdu nemile překvapilo, bylo zpracování bitevních scén, které nejen, že se nemůže rovnat konkurenci, ale i vedle 33 let starého originálu, vypadají výrazně hůř. ()
Galerie (51)
Photo © Tommi Hynynen / SF Film
Zajímavosti (6)
- Natáčelo se ve Finsku ve městech Suomenlinna, North Karelia, Kotka, Pahkajarvi, Helsinki, Kannusjarvi, Kuhmo a Vekaranjarven varuskunta. (Varan)
- V jedné ze scén při závěrečném ústupu po odhození těžkých zbraní do vody, je možné vidět finského vojáka, který je mimo jiné ozbrojen lukem a šípy. Posléze se o luku vojáci dokonce v jednom z rozhovorů zmiňují. Luk samozřejmě není běžná zbraň druhé světové války, takže se dá předpokládat, že sloužil k lovu potravy. (honza.kuzel)
- Film je volně založen na skutečné postavě jménem Viljam Pylkäs (28. února 1912, Valkjärvi – 6. února 1999, Lempäälä), který byl předlohou pro hlavního hrdinu filmu jménem Antero 'Antti' Rokka, podle knižního románu „Neznámý voják“ spisovatele jménem Väinö Linna. Spisovatel Linna a Pylkäs spolu bojovali v Pokračovací válce (1941–1944). Události, jejich umístění a chronologie byly autorem upraveny, ale charakter hlavního hrdiny a jeho spolubojovníků našel spisovatel Linna ve skutečných osobách. Například slavná filmová scéna, kdy Anti Rokka zastřelí sám mhoho rusů a zastaví tak útok, se Pylkäsovi opravdu stala a byl při ní zraněn do hlavy. Během této bitvy dosáhl zabití 83 potvrzených nepřátel. (JerryBrno)
Reklama