První zrádce

Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. (26.03.2022)

Pokud Vás nevyděsí počáteční nekontrolovatelný příval jmen a dat, tak chvíli poté budete za svou trpělivost náležitě odměněni, jelikož se před Vámi rozestře výtečně zrežírovaná freska o fungování a hierarchii italské mafie, která ale raději upřednostňuje název Cosa Nostra (Naše Věc). Režisér Marco Bellocchio se rozhodl do této společnosti a jejího fungování vnořit naplno a naservírovat nám na zlatém podnose životní příběh Tommasa Buscetty od jeho začátků až po slavný soudní proces v Palermu. Celý snímek má i navzdory svému vrstevnatému tématu a délce velmi svižné tempo, pročež Vám stopáž čítající 152 minut uteče velmi rychle. Právě tento atribut společně se skvělými hereckými výkony, dobovými záběry a již výše zmíněným životním příběhem činí ze snímku Il Traditore delikátní záležitost pro všechny náročnější diváky, které nikdy nepřestane precizní a zásadový život člena mafie, pardon, člena Cosa Nostry, fascinovat a zároveň děsit. Skvělá práce! (21.02.2020)

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Zrádce má nezměrný potenciál, který však zabili scénáristé. O Cosa Nostře není ve filmu řečeno prakticky nic, stejně jako o roli našeho milého práskače v celém tom prohnilém syndikátu. Ergo po většinu metráže filmu je divák nucen se dívat na práskače sedícího na kanapi či v soudní síni. Kdyby scénář přepsal například scénárista Clayton Trussell (Narcos: Mexiko), byla by to podívaná vskutku parádní. 62 % Celosvětový příjem k 4. 3. 2020: $8,616,219 (16.03.2020)