První zrádce

Z tohto príbehu by sa dal spraviť veľmi dobrý seriál. Natlačiť život "prvého zradcu" Cosa Nostry do dve a pol hodiny bolo priveľa. Navyše keď sa podstatné udalosti (ako jeho predošlý život) vynechajú, a nepodstatné veci sú zbytočne naťahované. Na začiatku som nevedela, kto je kto, kto patrí do akej drbnutej rodiny, kto chce koho a prečo zabiť... A vlastne ani na konci. Keďže tam bolo asi sto postáv, tak sa to ani nedalo. Stupídne, až groteskné tliachanie v súdnej sieni - taký scenár by napísal aj žiak strednej školy. Neviem, či to mal scenárista zo záznamov, ale ak tak fungovalo v Taliansku súdnictvo, tak sa nečudujem, že si tam mafia urobila zo štátu ihrisko. Natočené to bolo dobre, však Rím je pekný, aj Brazília... Ale najviac ma štve, že film urobil z Buscetta obetného baránka, doslova baránka, lebo celý film vyzeral ako trpiteľ, pritom sám zabil ktovie koľko ľudí, a bol prvotriedny kurevník. Jasné, že je ťažké vybrať si (keď sa čírou náhodou ocitnete v Cosa Nostre) či niekoho zabiť, alebo zabijú vás a vašu rodinu, ale aj tak. Nik ho nenútil vstúpiť do zločineckej organizácie. Je pekné, že dostal do basy niekoľko stoviek členov, ale zradil nie z etických dôvodov či kvôli výčitkám svedomia, ale kvôli tomu, aby mohol byť so svojou rodinou, odprataný od všetkého v nejakej cool vile financovanej štátom. Čiže zo sebeckých dôvodov. Proste hajzel bonzujúci na iných hajzlov. (01.09.2021)

První zrádce ukazuje přesvědčivě, proč určité látky mizí z filmové nabídky a přesouvají se pod křídla televizních společností. Marco Bellocchio se sice snaží, ale zachytit adekvátním způsobem soupeření mafiánských klanů a válku Cosa Nostry proti státnímu aparátu v časovém úseku dlouhém bezmála dvě dekády v jediném snímku není uspokojivým způsobem možné. Většina vysoce zajímavých postav se filmem jen mihne, důležité události se odbývají ve zkratce. Na hlavní postavu pohlíží scénárista se zjevnou empatií, jakkoliv jeho spolupráce s justicí byla účelová. Jeho protivníci jsou líčeni jako ukázková monstra (což nepochybně byla), Bucettovým pestrým rejstříkem a krví za nehty se ale snímek zabývá jen okrajově, vlastně až v samotném závěru. Jedno zhlédnutí je v pohodě, ale vracet se k filmu nemá smysl. Celkový dojem: 60 %. (17.12.2020)

Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. (26.03.2022)

Pokud Vás nevyděsí počáteční nekontrolovatelný příval jmen a dat, tak chvíli poté budete za svou trpělivost náležitě odměněni, jelikož se před Vámi rozestře výtečně zrežírovaná freska o fungování a hierarchii italské mafie, která ale raději upřednostňuje název Cosa Nostra (Naše Věc). Režisér Marco Bellocchio se rozhodl do této společnosti a jejího fungování vnořit naplno a naservírovat nám na zlatém podnose životní příběh Tommasa Buscetty od jeho začátků až po slavný soudní proces v Palermu. Celý snímek má i navzdory svému vrstevnatému tématu a délce velmi svižné tempo, pročež Vám stopáž čítající 152 minut uteče velmi rychle. Právě tento atribut společně se skvělými hereckými výkony, dobovými záběry a již výše zmíněným životním příběhem činí ze snímku Il Traditore delikátní záležitost pro všechny náročnější diváky, které nikdy nepřestane precizní a zásadový život člena mafie, pardon, člena Cosa Nostry, fascinovat a zároveň děsit. Skvělá práce! (21.02.2020)

Ze začátku mi film připomínal ikonického Kmotra, je tam skvěle cítit ta mafiánská atmosféra. Postupem děje se dostáváme k soudním procesům. Bála jsem se, že to bude nuda, ale je to naopak. Režisér Marco Bellocchio scény ze soudní síně natočil na jedničku, máme tam hádky, křik, výhružky, krásně to podněcuje vážnou atmosféru filmu. Příběh je navíc natočený podle skutečné události, takže na konci se může filmový divák potěšit reálnými záběry. (09.07.2019)