Smím prosit?
-
Shall we dansu?
-
Shall We Dance?
Komedie / Drama / Hudební / Romantický
Japonsko, 1996, 136 min
Režie:
Masayuki SuoObsah
-
Shohei Sugiyama (Kōji Yakusho) je úspěšný slušně vydělávající muž, s domem na předměstí, oddanou manželkou Masako, (Hideko Hara) a náctiletou dcerou Chikage (Ayano Nakamura). Pracuje jako účetní ve firmě v Tokyu. Přesto, že patří k úspěšným lidem, Sugiyama začíná cítit ve svém životě prázdnotu, ztrátu směru a propadá depresi. Jednoho večera, když se vrací domů tokyjským metrem, zahlédne krásnou ženu tančící v taneční škole. Je to Mai Kishikawa, (Tamiyo Kusakari), známá tanečnice v Západní taneční škole. Sugiyama je jí uchvácen a rozhodne se zapsat do tanečního kurzu, aby ji mohl lépe poznat. Sugiyamův život se okamžitě změní, jakmile začne brát lekce. Spíše než Mai, je jeho učitelem Tamako Tamura (Reiko Kusamura), který se stane jeho významným rádcem. Setká se se svými spolužáky. Tokoichi Hattori (Yu Tokui) tu je, aby okouzlil svoji manželu a Masahiro Tanaka (Hiromasa Taguchi) se zapsal, aby zhubnul. Setká se s dalším instruktorem Toyokem Takahashim (Eriko Watanabe). Zjistí také, že jeden z jeho kolegů z práce Tomio Aoki (Naoto Takenaka) chodí pravidelně do tanečního studia. Aoki, který je v práci neoblíbený pro svůj nekompromisní přístup, je odhalen při svém tajném životě dlouhovlasého (v paruce) tanečníka. Přestože je od Mai vydálen, taneční hodiny v něm probouzí bláznivou lásku k ní. Jeho tajemství tím pádem musí býd střeženo dvojnásobně. Nemusí tajit lekce pouze před svojí ženou, ale také před svými přáteli a kolegy v práci. Navštěvování kurzů Západních tanců je navíc pro tradiční japonskou kultutu nepřijatelné. (oficiální text distributora) -
Romantická komedie o deprimovaném úředníkovi, kterého při každodenní cestě do práce poutá zádumčivá kráska v okně budovy, kde se pořádají taneční kurzy. Kvůli kontaktu s Mai, dívkou v okně, se upjatý muž začne učit tančit a ocitne se v magickém světě odhalování skrytých traumat i zasutých snů. Z úředníčka trpícího navíc krizí středního věku se znenadání stane nadaný tanečník, a nakonec i on sám zjišťuje, že tanec mu přináší mnohem víc, než by zprvu čekal.
Režisér vypráví neobyčejně cudný milostný příběh, jehož vyústěním není sexuální vztah, ale porozumění mezi mužem a ženou. (Angie91)
Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,676,677║Tržby Celosvetovo $9,720,000║(6.3.2010)
-
Shit
Gereův remake byla tragédie, to tu snad ani nemusim psát, ale asijský předlohy bývaj povětšinou kvalitativně úplně jinde, i když to je třeba o tom úplně samým, což je více méně i tady, atmosféra je báječná, postavy skvěle vykreslený i zahraný, obzvlášť začáteční nervozní neohrabanost hlavní mužský postavy je přesná, ale je to bohužel zbytečně dlouhý, trochu unylý a nedokázalo mě to nějak pobavit, prostě sem to zkouknul bez nějakýho výraznějšího dojmu(31.10.2009)
-
sinp
Japonský megahit, který samozřejmě za velkou louží nepříliš zdatně okopírovali. Příčiny neúspěchu Americké verze jsou v násilném přenesení specifické sociální a kulturní Japonské mentality. Proto má příběh o tanci, jež prosvětlí šeď života i silný sociální náboj. Vystihuje totiž problémy současného Japonska. Ale nebojte, vypráví to poutavě a pokud Vám nevadí absence pozlátkových hvězd, užijete si i pár kvalitních tanečních čísel. Jenom ten sentiment...(30.10.2005)
-
Maemi
Jako první jsem viděla americkou verzi z roku 2004 a ta mě zaujala asi tolik, že si ji vůbec nepamatuji. Proto mě docela zajímalo, jak vypadá původní japonská verze. Bohužel musím říci, že mě nezaujala o moc víc, i když pár věcí se mi na ní líbilo a nenudila mě. Námět není příliš originální, ženatý muž jednoho dne vidí ženu, vyklánějící se z okna taneční školy a rozhodne se do taneční školy zajít ne proto, aby se zdokonalil v tanečním umění, ale aby byl v blízkosti té ženy a pokusil se získat jeho srdce. Tanec ho však uchvátí a on brzy nemyslí na nic jiného, což ženu zaujme. Potud nijak zajímavý film. Ovšem není to typický romantický film a dopadne to jinak, než by asi většina lidí čekala, to je jedna z věcí, která mě potěšila. Také se ve filmu vyskytuje vtip, i když hodně decentně, tak i tyto občasné scény jsou velmi milé. A samozřejmě zde perlí Naoto Takenaka, kterého jsem si v poslední době oblíbila. Nuže, není to zážitek měsíce, ale přesto docela příjemně strávený čas.(19.9.2010)
-
YURAyura
Americky remake jsem jeste porad nevidel, ale predpokladam, ze tomuo filmu nemuze byt vaznou konkurenci... Vime prece z minula, jak to obvykle dopadne. Film bez hvezd, ale super!(18.1.2006)
-
.maggie.
Dala jsem schválně nejdřív tohle, protože na Shall We Dance jsou příšerné ohlasy, tak jsem si to nechtěla kazit. Nicméně po absolvování 136 minut tohohle se obávám, že budu snad i na Žeryka s Lopezkou hledět o něco smírněji.(12.6.2011)
-
Ceres
V japonském podání je to více trefný film než jeho remake. Navíc je i více vtipný, díky výbornému Naoto Takenakovi. Film ale ztrací v hereckém obsazení, neboť pro mě bylo ztvárnění tanečnice Mai příliš unylé a i výkon manželky docela iritující, v tomhle jednoznačně remake vede. Celkově je tohle ale lepší film, i když kratší stopáž by pomohla od občasných pocitů nudy. Celkově lehce nadprůměrný film. 65%(20.4.2010)
-
Lukoye
Toto rozhodně není špatný film. Zdálo se mi, že trochu v americkém střihu, i když ten konec tomu zase tolik nenesvědčje. Pěkná studie života muže ve středních letech prožívajícího krizi středního věku. Společně s pocitem odcizenosti vůči své práci, která se odehrává v tak sterilní kanceláři, že kancelářská bytová architektura reálného socialismu 80. let byla progrese sama, to dává koktejl nespokojenosti nad nudou, kterou prožívá. Když se každý večer vrací metrem domů, jezdí kolem budovy taneční školy. Všimne si tam krásné dívky. Neodolá a přihlásí se do kurzů, a přes tvrdé podmínky, na kterých má podíl jeho počáteční nešikovnost a přísnost učitelky se nakonec dostane až na taneční soutěž a najde noou vášeň v životě. Nejde však o žádný klišovytý film, ala Pomáda. Citlivě je zde sledována zakřiknutost a ostíchavost a disciplína japonské společnsti, jež je zde překážkou v citovém životě. Nejde o zásadní dílo, každopádně stojí za vidění a zamyšlení.(27.6.2003)
-
IdaHutt
Samozřejmě jsem srovnávala s americkým remakem, jenž v mých očích nedopadl nijak špatně. Přesto když dva dělají totéž, není to totéž. A zde spočívá základní rozdíl v kutlurních odlišnostech Japonce a Američana. Společenský tanec je pro Japonce - jak jsem pochopila ze snímku - spíše jakýmsi zakázaným ovocem, proto ta usilovná snaha skrýt před okolím nepříliš košer koníček. V americkém prostředí takovýto sociální faktor poněkud drhl, i když vše bylo jinak celkem dovedně maskováno ryze psychologickými motivy. Ale v každém případě velmi příjemný film - o to zajímavější, že jsem jej navíc mohla konfrontovat s americkou verzí.(14.6.2011)
-
BrunoA
V komentářích k filmu Hříšný tanec jsem se mimojiné dočetl, že je Dirty Dancing nejlepší "taneční film". Ale například tenhle japonský, pro většinu asi neznámý, snímek je mnohem lepší, protože zobrazuje skutečné lidské vášně v souboji s typickou japonskou disciplínou a strachem z toho být odlišný. Velmi pěkné, i když používání klíše se nevyhnuli tvůrci ani tady.(7.8.2003)
-
Pavel_Pan
Ano toto je hlavní jídlo, ne předkrm od Mca. Pakliže máte rádi dobrou kulturní krmi, nabízím vám ukazatel na dobré pohoštění. Budete nasyceni emocemi i náladami, které se tvůrcům amerického opičince podařilo vyžehlit do banalit. Tenhle film, byl i pro mne a nadlouhou dobu, tou nejlepší pochoutkou. Dobrou chuť. P.S. Příbor si nechejte doma, bude se jíst laskavýma očima.(13.5.2007)
