Sólo

Škoda, že téma pianistu hrajúceho zrejme iba vážnu hudbu mi je tak vzdialená, že som si tento iste kvalitný dokument nebol schopný vychutnať tak, ako napríklad krajana Maradonu. Na toho sa mimochodom Perino aj celkom podobá, najmä ak má odrastenejšie brčky a samozrejme aj váhou. Ani snáď netreba dodávať, že aj psychickými problémami a neúmerným užívaním liekov. Navyše mám o muzikanta strach, že si uženie aj vďaka neustálemu fajčeniu rakovinu pľúc. Akoby tí geniálni Argentínčania boli prekliati. No a mimochodom si tu Martín aj zahrá futbal a dá božiu ruku, čo si myslím, že mohol byť aj tvorivý zámer. (21.06.2020)

No teda, to byl hodně intimní dokument o chlápkovi, kterej bojuje s paranoidní schizofrenií a je št'astnej, pouze pokud sedí u klavíru. I ty jeho tučný prsty, pokud nedržely cigaretu, tak hledaly piáno. Čekal jsem ovšem víc, je fajn takhle pustit filmaře do svýho života a hudbou vyprávět svůj příběh, věřím, že jemu to určitě pomohlo, ale jako divák bych uvítal víc energie. Každopádně Martín Perino byl sympatickej puclík, kterej se s tím normálním životem bude asi hodně prát. (06.08.2021)

Působí to už i světově. Chybí mi ale nějaká linka, nějaká gradace. Martin je na začátku troska a na konci troska. O naději na jeho začlenění se moc neuvažuje, tak se především šourá a občas něco zabrnká na piano - a člověku nezbývá než ho litovat. Nejsem si jistý, jestli tenhle romanticko-tragický hrdina není už moc velký stereotyp nemluvící příliš k problémům dneška, který zachraňuje pouze dokumentárnost (fikční film o tomtéž bychom označili za klišé). Na jednu stranu je to slušně odvedená práce, která přibližuje ko-český dokument evropskému festivalovému prostředí (pokud takovou věc budeme vnímat jako pozitivní), na druhou si nejsem jistý, jestli to o něčem bylo. (06.06.2019)

Tento dokument ma až tak za srdce nechytil. Rozpráva síce o živote, resp. o túžbe k návratu do života jedného hudobného talentu, avšak zrežírované je to nezáživným a nudným spôsobom. Ja osobne som sa nič významné nedozvedel o Martínovi Perinovi a druhá vec je tá, že akosi som si k nemu ani nevytvoril vzťah. Kvalitný dokument by ten vzťah podľa mňa vytvoriť mal. Preto u mňa len veľmi priemerné hodnotenie. 50 % (07.12.2021)

„Jsme jako tahle váza, jsme tu už dlouho, a přestože tak křehcí, stále tu jsme.“ Dokument sám o sobě připomíná klaviaturu, klávesy bytostně lidských témat jsou nenásilně rozechvívány, některé sotva slyšitelně, jiné hlasitěji. Ale ať už zní jakkoli silně, tónina, v níž je dokument proveden, rozpohybovala turbíny mé mysli i srdce. (01.11.2019)