Noc postupuje

Arthur Penn na své nejlepší díla nenavázal a natočil lehce nevyrovnaný neo-noir, kde rutinou filmařinu prokládá výbornými momenty a motivy. Zápletka je vcelku banální, ale postupem času se ukáže, že o ni až tak úplně nejde. Důležitá je samotná postava Harryho Mosebyho. Ten sice z venku působí jako drsňák, vnitřně však pochybuje jak o sobě, tak o svém místě v životě. Gene Hackman se role chopil s přirozeností sobě vlastní a především jeho výkon držel film nad vodou v líně se vlekoucích prvních dvou třetinách stopáže. Závěrečných dvacet minut, kdy tempo konečně zrychlilo a nabídlo i pořádné napětí a mysteriózní prvky, zvedlo hodnocení o hvězdičku. (21.07.2012)

Před pár lety velké překvapení ve Varech a při každé další projekci jsem nadšený stejně jako tenkrát. Jeden z nejkrásnějších a nejchmurnějších neo-noirů 70. let. A navíc moře. Podrobněji viz recenze Fantomfilmu zde, trochu nekompletní a se spoilery, ale velmi výstižná. Vyhrát nelze, jen prohrát pomaleji (21.05.2014)

Cynický detektiv (skvělý Gene Hackman), který pro ránu a ani pro hlášku nejde daleko, krásné ženy s tajemstvím (budu muset vyhledat ještě něco s Jennifer Warrenovou), deziluze z květinových let, emoce vroucí pod pokličkou, zločin, který měl zůstat zatajen. Klidná a pomalá atmosféra si diváka doslova hýčká, aby mu v závěru zasadila ránu mezi oči. Arthur Penn tyhle filmy zvládal na výbornou. 85%. (28.10.2011)

Gene Hackman jako životem otřískaný detektiv s rozpadajícím se manželstvím se vydá najít zmizelou teenagerku. A protože jsme v sedmdesátkách, tak ona dívka není nevinné dítě, ale pěkná coura (a sedmnáctiletá začínající Griffithová ukáže úplně všechno). To by dneska v Hollywoodu rozhodně neprošlo. Jinak je to pekelná nuda s mrtvolným tempem, kde se řeší spíše nevěry a režisér místo napětí a nějakého případu se věnuje kozám milfek a teenek. Poslední půlhodina odstartovaná nečekanou smrtí napraví trošku dojem - ukáže se, že všichni jsou zmrdi, objeví se pár mrtvol a dokonce i něco jako akční finále. Takže řekněme slabší 3*, ale tyhle neo-noiry (stejně jako tradiční noiry) opravdu nejsou pro mě. PS: Soukromé očko a expert na nevěry a nedojde mu, že ho manželka podvádí? Zatímco ona vyzbrojená jen ženskou intuicí jasnovidecky ví, že ji podvedl taky? (01.05.2023)

Velice pomalý, do tmavých barev oděný neo-noir získává na zajímavosti při znalosti dobových souvislostí. Jde o reflexi vystřízlivění z revoltou zmítaného sklonku 60. let, kdy generace mladých věřila, že dokáže změnit systém. Byla to éra „runaway kids“, sexu bez závazků a bez váhání, tripových filmů a téměř žádných seriózních starostí. Jenže čím víc si od těch starostí drželi odstup, tím víc se jim dostávaly pod kůži. Pak je profackoval osud a nic již nebylo jako dřív. Penn, režisér přelomové novohollywoodské gangsterky Bonnie a Clyde, s vyzrálostí dospělého člověka pohlíží zpět na ona divoká léta a zároveň po gangsterce přepisuje další tradiční americký žánr. Hackmanův detektiv není cynik, který by na všechny dlabal. Respektive je takový jenom na povrch, pod který film nahlíží (a ukazuje i jeho problematický soukromý život). Hlavním případem, který je třeba vyřešit, je Hackman sám. Cesta do hlubin drsňákovy duše logicky ústí v deziluzivní prozření, k jakému ve skutečnosti zavdala příčina například aféra Watergate. Jestli se do Noční šachové partie chcete zapojit, nestačí zůstat povrchním pozorovatelem, je třeba nechat se jí pohltit. Odměnou vám bude chmurná nálada. 75% (09.07.2008)