Výjimeční

S "Nedotknutelnými" od stejných tvůrců má tento film několik styčných bodů - umné balancování mezi humornou a dramatickou složkou, inspirace skutečně žijícími postavami a hlavně společensky závažné téma života handicapovaných lidí, v tomto případě autistů. Hlavní hrdina Bruno (ztvárněný vynikajícím Vincentem Casselem) provozuje azyl pro děti a mladistvé, od kterých dala ruce pryč jejich rodina a se kterými si neví rady ani nemocnice a specializované ústavy. Bruno pro svoje "chráněnce" žije a pomáhá jim začlenit se do běžného života. Sám má tedy v příběhu nejvíce prostoru a film sleduje jak jeho marnou snahu o navázání partnerského vztahu, tak hlavně jeho boj se "zlými" úřady a hloubkovou kontrolou z ministerstva zdravotnictví. Bezmála dvouhodinová stopáž obsahuje ale i další minizápletky, které bohužel nejsou dotaženy do konce a zbytečně tak odvádějí pozornost od toho hlavního. Nedozvíme se například, kolik poboček Bruno vlastně vede, nebo odkud na jejich provoz bere peníze. I přes tyto drobné nedostatky se ale jedná o velmi kvalitní snímek. (17.12.2019)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)

Dobry film s velkym lidskym presahem. Jde videt, ze reziserske duo ma socialni citeni, nikomu nic nevnucuji a zbytecne nikoho nelituji. Nejlepsi byla konfrontace se statni kontrolou. Cassel tradicne dobry herecky vykon, prijemne prekvapil i Reda Kateb, ktereho jsem videl ve filmu poprve. Nez jsem sel na tento film, precetl jsem si pouze obsah na teto strance a zanr. Sliboval jsem si od toho poradnou komedii a ono nic, ciste socialni drama... Nevim, kdo urcuje zanr, ale to kolem komedie ani neslo. Takze klamani zakaznika.-). Jo, kde je konec francouzskym komediim, ktere provazely me detstvi? Bez ohledu na zanr, se jedna o uplne jinou zemi nez pamatuje takovy Funes... Videno v ostravskem Artu, deset divaku. (27.02.2020)

Velice obdivuju lidi, kteří jsou schopní tuto práci dělat a tak dobře. Dá se pak očekávat, že budou mít problémy v normálním životě. Příběh mě neurazil, Cassel i ostatní byli výborní. Film ve mě zanechal pocit obdivu i lítosti a nemůžu říct, že bych si ho pustila ráda znova, ale určitě jsem ráda, že jsem ho viděla a tím spíš, že ho viděli i jiní lidé, kterým dal možná víc než mě. (27.01.2021)

Dvojka Olivier Nakache a Eric Toledano jsou pro mě jistota silného životního příběhu. Nedotknutelní a Samba jsou toho jasným důkazem. Přitom zde ještě měli jednu dřinu navíc - dokázat, že Vincent Cassel není herec jen negativních nebo nepřístupných, nicméně geniálních rolí, ale i vlídná osoba, která dovede být sympatická. A aby to podpořili, tak hned na úvod se na plátně objevil klip, kde Vincent děkuje České republice za to, že na film přišla do kina. V tu ránu mi bylo jasné, že můj vztah s Vincentem se nadobro proměnil. Doba, kdy jsem ho vnímal za jednoho z největších francouzských herců současnosti, ale zároveň protivu na druhou, jsou tatam. Výjimeční je totiž tak silný příběh, že ty postavy ve filmu nemůžete mít neradi. To prostě nejde. Neskutečně silný příběh, vstup do světa autismu a lidí, kteří chtějí pomáhat. A co víc, pomoci obětují celý život. I když mi chvíli trvalo, o co filmu jde, tak ve druhé půli už to byla regulérní filmová slast, ale zároveň se promítal i smutek z díry v systému, které se někteří snaží pomáhat jinou, mnohdy i nelegální cestou. Klobouk dolů všem, kteří tak pracují. Olivier a Eric jsou režiséři a scénáristé na svém místě. Dokáží napsat a zfilmovat film, který uměle neždíme emoce, ale zároveň v příběhu budete vnímat jistou osudovost, kterou každý scénárista do příběhu vpravit nedokáže a já jim za to z celého srdce děkuji. (15.12.2019)