Režie:
Levan AkinScénář:
Levan AkinKamera:
Lisabi FridellHrají:
Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili, Giorgi Tsereteli, Tamar Bukhnikashvili, Marika Gogichaishvili, Kakha Gogidze, Ana MakharadzeObsahy(1)
Od útlého věku je Merab součástí národního souboru tradičních tanců, kde mladé dívky a chlapci pohybem vyjadřují duši národa. A ten stojí na pravoslaví, tradičních genderových rolích a rodinných hodnotách. Pro jakékoliv odlišnosti zde není místo. Nejen striktní pravidla tance, ale i rigidně smýšlející společnost tak ovlivňují život tvrdě trénujícího mladíka, jehož snem je vystupovat v zahraničí. Když se ale na tréninku objeví Irakli, Merabův svět se otřese v základech... Stojí před novým rivalem a zároveň je konfrontován s omamující přitažlivostí k jinému muži. Ve smyslné romanci, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje režisér Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či cenu za nejlepší režii na MFF v Sarajevu. (Queer Kino)
(více)Videa (3)
Recenze (44)
Je k tomu asi potřeba znát kulturní souvislosti, ale nic to nemění na tom, že Dokud se tančí je strhující dílo, které z hlavy jen tak nevyprchá. Navíc oba hlavní představitelé tu tvoří fantastický pár plný neotřelé chemie. Takové filmy jsou potřeba, zvláště v zemích, kde homofobie je součástí tzv. kulturní tradice. ()
Předvídatelný coming-outový příběh (přesaďte Call Me By Your Name do Gruzie a dostanete zápletku), tlačený dopředu hromadou klišé, černobílých opozic (bezchybný queer protagonista vs homofobie a tmářství mužů reprezentujících tradice), opakujících se hluchých scén (párty, výlety s přáteli) a nerozpracovaných nebo zbytečných motivů (role rodičů hlavního hrdiny, zraněná noha...). Jistou lehkost mu dodávají taneční scény, jejichž kouzlo ale výrazně oslabuje nepřehledný střih a časté zabírání herců v polocelcích, kdy nevidíme celá těla v pohybu. Větší senzualita, vzrušení nebo napětí chybí většině filmu, nasnímanému skoro komplet v blízkých záběrech s malou hloubkou ostrosti, takže momenty, v nichž dochází k něčemu stěžejnímu, splývají s těmi ostatními. Teprve během dvou několikaminutových záběrů z veselky jako kdyby se styl filmu konečně naladil na hlavního hrdinu a začal stejně jako on komunikovat pohybem. Trochu pozdě. Škoda, z daného prostředí a z tanečního výkonu Levana Gelbakhianiho by při lepším vykreslení postav šlo vytěžit něco živějšího, co zasáhne hloub a nesplyne s tuctem podobných filmů. 65% ()
Je to jeden z prvních filmů po uvolnění pandemických opatření a otevření kinosálů. Zdálo by se, že to bude běžný módní příběh lásky dvou homosexuálních mladíků, ale zde je ještě trochu něco navíc. Hlavní hrdina působí křehce, ale hodně trénuje. Jeho konkurent se časem stane jeho milencem. Film je zároveň příjemný cestopis a náhled do jiné kultury, kde si homosexuály a Armény nemají rádi, také mají mobily, tablety. Je vidět velká láska k hudbě a rodinným oslavám, zajímavá gastronomnie a jak se baví teenageři, kteří lační po západní Evropě. Film na mě působil příjemně obyčejně a navzdory tématu i cudně. V zápletce jsou více obsaženy neshody obou hrdinů. V závěru podnikne hrdina vzpouru proti názoru, že mužský tanec má být hlavně mužný a ne vláčný a citlivý. A také za svou zakázanou lásku. Nic moc překvapivého zde nečekejte. Myslím dějově. Překvapilo mě jak mladí milují písně od legendární ABBY. A zazněli zde hezké lidové melodie. K filmu se hodí otevřít si gruzínské víno, které zde teče proudem. ()
Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. ()
Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) ()
Galerie (17)
Photo © TriArt
Zajímavosti (5)
- Choreograf filmu sa rozhodol zostať v anonymite. (dwdb)
- Hlavní představitel, Levan Gelbakhiani, opakovaně odmítl hrát roli Meraba. Bál se mínění veřejnosti i své rodiny. Nakonec se ale rozhodl filmu účastnit, protože si uvědomil, že může být součástí sociálních změn ve své zemi. (jamedusa)
- Režisér Levan Akin se rozhodl pro natočení filmu poté, co účastníci prvního Gay Pride Parade v Tbilisi v roce 2013 byli napadeni tisící účastníky protidemonstrace, kterou pořádala gruzijská ortodoxní církev a některé pravicové strany. (jamedusa)
Reklama