Portrét dívky v plamenech

Hoří, má panenko. Hoří láskou. Láska je paleta tebe, plná jisker. Pohár s oharky v srdci prvosenek. Srdce kape na štětec vřelost Erósových barev. Pálí lemy šatů, letmý rám rozumu. Odhaluje oheň něhy těl. Smetanová v ruměná proměňuje. A naopak. Červánkové milování v labutí polibek. Zbývá už jen mysli dát tušit, tuší zachytit,  vykreslit onu emoční pózu touhy v lóži. Osudový dotek jedněch horkých let. Nevěstu popela, z pěn scénického moře. Na pomerančových mezích, mezi zlatavě nachovým závojem země, zapálené impresionismem. (08.01.2023)

Moji pozornost drželo hlavně prostředí a jeho estetické vyjádření, ve kterém se příběh odehrává a pár zajímavých faktů z práce malířky. Bohužel to nevydrží bavit celé dvě hodiny. Přestože jsem se myslím dokázal celkem vcítit do pocitů obou hlavních aktérek a SPOILER: poslední scéna v divadle byla ve své zdánlivé jednoduchosti velmi silná, musím si přiznat, že v druhé půlce filmu jsem se na můj vkus celkem často nudil. (04.04.2020)

Portrait of a Lady on Fire je sice nádherně nasnímanou záležitostí, nicméně příběh společně s hlavními charaktery je plochý a nudný až hrůza. Celý snímek se na stopáží čítající 120 minut režisérce Céline Sciamma tak nějak zoufale rozpadá pod rukama až do chvíle, kdy obě hlavní hrdinky začnou podléhat vzájemné touze a lásce. Nicméně až do tohoto dějového bodu se jedná o nudnou a okatě nastavovanou kaši, u níž se budete po většinu času zoufale dívat na hodinky. A to je vzhledem k úchvatným reáliím Bretaně, krásným herečkám a všudypřítomné Vivaldiho muzice vážně velká škoda. „When you're observing me, who do you think I'm observing?“ (06.01.2020)

3,5  Príjemne pomaly plynúca dráma, pri ktorej som sa kochal nádherným obrazom. Výborne stvárnená je aj tá jemná psychológia, keď duševné rozpoloženie hrdiniek je zobrazené len jemnými odtieňmi ich výrazov tvárí. Z dramatického hľadiska trochu zamrzí prílišná doslovnosť vývoja romantického vzťahu, ale zase na druhej strane to poteší oko diváka, hlavne toho mužského. Celkový dojem trochu znižujú iba priemerné herečky v dvoch hlavných rolách (Adèle Haenel a Noémie Merlant). Viem si predstaviť, že v prípade špičkového obsadenia by som išiel s hodnotením vyššie (ako som to spravil v prípade filmu Lady Macbeth, kde skvelá Florence Pugh hrala podobnú rolu). (16.12.2021)

Občas nechápu, jak se nějakému filmu povede vzbudit tolik hysterických reakcí. Portrét dívky v plamenech má okolo sebe auru snímku, který je buď nekriticky oslavován, anebo odsouzen jako pseudo umění. Mně se oběma proudům tentokrát podařilo vyhnout a tak jsem se nechal oslovit jen a pouze samotným filmem. Za mě se nejedná o nijak fantasticky výjimečný počin, nicméně jako taková komorní pocitová romance má Portrét dívky v plamenech co nabídnout. Po formální stránce naprosto v pořádku, co však film táhne vpřed, to je práce s herci (herečkami), jejich vedení a chemie mezi nimi. Pokud dokáže film vyprávět namísto dialogu za pomoci pohledů postav, je to skoro vždy ve vztahu k divákovi výhra. A přesně na tomhle stojí velká část vývoje vztahu mezi hlavními hrdinkami, které se dívají a říkají tak víc, než kdyby mluvily. Pokud se vás dotkl pocit, který vyvolává svým pohledem Timothée Chalamet v Call Me by Your Name, je tu velká šance, že vás osloví i Portrét dívky v plamenech. 8/10 (09.01.2020)