Lux Æterna

Ale ano, po většinu času mě tento nevšední film s experimentálním nádechem, který mi stylem trochu evokoval Godarda a tematickým prostředím zase Truffautovu Americkou noc, hodně bavil. Příjemně kratší stopáž se tu úplně hodí, líbila se mi uvolněná civilní atmosféra povídání dvou hereček proslulých z vícera kontroverzních snímků a přestože jsem to nečekal a přistupoval k tomuto filmu zcela seriózně, nejednou jsem se zde nahlas zasmál (ať už u onoho vtipného povídání nebo nejednoho kuriózního momentu během natáčení filmu). Filmy z filmařského zákulisí mám rád a překvapivě mi bez problémů sedl i ten formát s rozdělením širokouhlého záběru na dvě obrazovky, který jsem občas ani nevnímal jako vyloženě samoúčelný, neboť ve chvílích, kdy sledujeme v jednom záběru nervózní režisérku bloudící v zákulisí před natáčením a ve druhém slídícího reportéra, který se snaží se zapnutou kamerou režisérku najít a tajně ji natočit, to rozdělení na dvě obrazovky vytváří originálním způsobem napětí. Dokonce i ta psychedelická pasáž s pokaženou technikou a epilepticky blikajícími světly má co ukázat, třeba zajímavé vyvrcholení celého procesu natáčení mezi herečkou a kameramanem. Jenomže mohla trvat tak do 5ti minut a bral bych jí v pohodě, jenomže Gaspar Noé se v tom epileptickém peklu až příliš vyžívá, zcela uměle ho natáhne na 13 minut a celý ten spektákl pak zakončí bez jakékoliv (pro mě) zajímavé myšlenky. Což mi v pomyslné cestě k 4. hvězdičce, na kterou to z mé strany hodně dlouho vypadalo, vadí a brání. Dojde zde na začátku na citovaný Dostejevského výrok a ačkoliv netuším, z jakého díla slavného ruského spisovatele přesně pocházel, mám silné podezření, že Noé ho zcela vytrhl z kontextu a pojal v souvislosti se závěrem přesně opačně. Stejně tak řada nahodile vložených citátů slavných jmen neomluví posledních pár minut, ve kterých jsem měl pocit, že přijdu o oči. Závěrečné titulky jsem už jen proklikal. [65%] (30.07.2022)

Spíš se těším na další Noého regulérní celovečerák. Tenhle sranda projekt financovaný Yves Saint Laurent je zbytečné plýtvání času a úsilí. I na tak krátké stopáži děsně ukecané a nezáživné. Béatrice Dalle byla nesnesitelná a aktuálně drží první příčku mého listu hereček, které nemohu ani cítit. Viděl jsem s ní asi 5 filmů a žádnému jsem nedal víc jak 2* – ona by pro mě už měla být varováním, že na daný film nemám koukat. Pořádný Noé moment přichází až v samotném blikajícím finále, které ale stejně není tak působivé, jako epileptické pasáže z jeho předchozích filmů. Jsem na hraně 1 až 2*, ale nechám vyšší hodnocení za zajímavé vyobrazení toho, jaké šílenství může panovat na place během natáčení filmu. (11.11.2019)

Noé šokuje sítnice až úplně na konci, tentokrát svůj obor něžně romantizuje, takže tam kromě dvou tlachajících hereček vystupuje ještě otravný filmový novinář, urputný začínající režisér a hvězdička, co neměla topless scénu v kontraktu. Tahle klišovitost "charakterů" mi trochu vadila, ale jinak nečekaně zábavná reklama na hadry. (01.10.2020)

Pôvodne reklamný film pre značku Yves Saint Laurent nakoniec dopadol najlepšie ako mohol. Vznikla hrdá pocta filmovému remeslu.  Začína čarodejníckym dialógom dvoch ikonických francúzskych herečiek, z ktorých jedna je tentoraz aj režisérkou. Pokračuje neznesiteľným chaosom na scéne i v zákulisí. Končí extaticko-hypnotickým odovzdaním sa/položením sa/ obetovaním na oltár filmového umenia.  Sledujeme prípravu vzniku filmu. Všetko, čo sa na pľaci len môže, tak sa totálne zoserie. Čo je mimochodom klasický a zaužívaný koncept takmer všetkých filmov Gaspara Noého. Všetko sa vždy totálne pokašle - a čo potom.  Vizuálne a farebné postupy režisér trochen recykluje. Opakujú sa, ale aj teraz trochu nanovo a inak.  Záver filmu - doteraz sa z toho sietnica spamätáva. Ale, ako píše jeden z komentátorov na IMdB - ide o dokonalý test na epilepsiu. Pretože, ak z dúhovo neznesiteľného očného upálenia v závere nedostanete záchvat, rozhodne ňou netrpíte.  Štandardne aj tuná Gaspar Noé ponúka nadštandardné titulky, ktoré sú v  drvivej väčšine ostatných filmov len povinnou a niekedy aj otravnou informačnou jazdou o tvorcoch diela. Obsahujú síce len krstné mená, ale šak: nestačí to? Rovnako tak i citáty šik režisérov ( a mimochodom všetko mojich top obľúbencov), vstupujúce priebežne do deja: Theodora, Jeana-Luca aj Rainera-Wernera. (25.03.2021)

Keď mne stále chutia aj Noého naturalistické kecy "o ničom" (a kto bol niekedy na naozaj nepríjemnom natáčaní, vie sa s nimi určite stotožniť), aj jeho hypnotické diskoblikanice, ktoré ma vedia dostať do zľahka odlišného stavu vedomia - a to aj na monitore notebooku. Ako celovečerák by to asi neobstálo, no na strednej metráži ma to absolútne uspokojilo. (31.07.2021)